Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Z historie bývalé filiální školy v Rokytně
Ve dnech 25. a 26. června 1994 si občané v Rokytně připomenou, že uplynulo 200 let od založení jejich obecné školy, tehdy zvané filiální.
Podle zápisu v nejstarší školní kronice bývala v Rokytně nejprve škola tzv. pokoutní. Datum jejího založení se v kronice neuvádí. Učívalo se v obecní pazderně. Prvními učiteli byli rozliční řemeslníci a také vysloužilí vojáci. Později přišel do vesnice zkoušený učitel Jan Špaček, který v té pazderné ještě několik let učil. Vyučovanými předměty bylo náboženství, čtení a počítání.
Snaha o povznesení školství v době josefínské vedla k rozsáhlému zakládání pravidelných škol. Cílem tohoto rozhodnutí bylo mravně povznést a věděním obohatit nejširší vrstvy obyvatelstva. Nedostatek vzdělání byl nejvíce pociťován zejména na venkově u lidí poddaných. Filiální školy měly být vrchností zakládány všude tam, kde na půl hodiny cesty bylo 90 dětí školou povinných. Tomuto kritériu vyhovovala také ves Rokytno, neboť se nacházela uprostřed mezi zájmovými osadami. Rozhodnutím slavné c.k. školní rady byla na jaře r.1794 stavba filiální Školy v Rokytně zahájena. Byla to budova přízemní, roubená, se střechou pokrytou došky. Uvnitř byla jedna třída a byt pro učitele. V přístavku na západní straně školy byl chlév a spižník. Objekt školy byl umístěn v jižní části návsi (stav. pare. 20). V této škole se vyučovalo až do roku 1851, kdy vyhořela. Oheň vypukl v pravé poledne u Tobijášku v čp. 12 dne 28. srpna 1851. Hořela stodola. V té době bylo veliké horko a poledni vítr rozšířil požár na dalších 7 obytných stavení, školu a 4 stodoly naplněném obilím. Byl to největší požár, který kdy byl v celé historii této vesnice zaznamenán.
Dne 17. září 1851 byla založena místní komise, která měla vyhledat stavení vhodné pro provizorní vyučování. Žádné tak prostorné stavení se však nenašlo. Obecní zastupitelstvo spolu se školním výborem žádalo o povolení, aby pozůstalé roubení bylo znovu zakryto a mohlo se tam dále vyučovat. Žádosti nebylo vyhověno. Slavná c.k. školní rada prohlásila, že pokud se nenajde vhodné stavení k prozatímnímu vyučování, musí se hledat vhodný objekt v některé z přiškolených obcí či osad. Zástupci obce nechtěli na toto řešení přistoupit. Nakonec se zavázali, že do čtyř neděl zřídí prozatímní školu úpravou vyhořelé obecní hospody, ze které zdivo zůstalo. Zbylá část roubení původní školy byla prodána, majitelem zastřešena a změněna v hospodu. Tak se v Rokytně z bývalé školy stala hospoda a z hospody škola.
V roce 1852 bylo v rokytenské škole zapsáno 183 a o rok později již 200 dětí. Poměry v provizorní škole se staly neudržitelné. Jelikož si představenstvo obce stěžovalo, že velké množství dětí nemá ve školní místnosti dosti místa a z tohoto důvodu školu ani nenavštěvuje, bylo nařízeno bez prodlení zavést polodenní vyučování. Na základě usnesení c.k. školní rady ze dne 25. ledna 1876 bylo přikročeno k otevření druhé třídy. První třída byla dočastně přemístěna do nového sálu hospody pana Vondrouše. V následujícím roce pak do chalupy p. Hojného v čp.9. Přesto c.k. školní rada dále naléhala na postavení nové školy. Zástupci místní školní komise se vyjádřili, že by nemuseli stavět, kdyby se ostatní obce odškolily. Protože počet dětí školou povinných byl stále vysoký, došlo 1.ledna 1877 k odškolení Hrachovišťat do Bořku a 1 .září 1878 Bohumilče do Újezda. Újezd se odškolil již v roce 1863 a zřídil si školu vlastní. Později rokytenští svého předchozího vyjádření litovali. Nicméně nová škola se v Rokytně stavět musela. Z iniciativy starosty Josefa Mazury byly potřebné cihly v blízkosti mlýna vypáleny a u staré školy složeny. Protože se tak stalo na konci jeho tříletého funkčního období, zůstaly cihly po tři roky uloženy, tj. do doby, než byl opět zvolen. Starosta Mazura se potom osobně ujímá řízení stavby. Během jednoho roku byla škola konečně postavena a v neděli 18. září 1881 také vysvěcena. Vyučování v provizorních podmínkách trvalo plných 30 let. Přispěly k tomu tehdejší špatné hospodářské poměry, které neumožnily chudé obci získat dostatek finančních prostředků na výstavbu nové školy. Z archivních dokumentů se nepodařilo zjistit výši investičních nákladů, ani zdroj peněz, za které byla tato škola postavena.
V roce 1885 dochází ve škole k významným změnám. Po 28 letech služby přestal učit V.Jičínský, který byl vystřídán V. Vašákem. Ten nebyl spokojen se školní docházkou a názorem rodičů, že děti po 12. roce věku již nemusí školu navštěvovat Účast na vyučování byla celkem bídná. Novému řídícímu učiteli se podařilo ovlivnit veřejné mínění takovou měrou, že účast ve školním rocel 885-86 byla již stoprocentní. Škola dostává od obce nové vybavení a dochází také k rozsáhlé úpravě zahrady. Původní studna nacházející se uprostřed dvora nevyhovovala,a proto byla v zahradě zřízena studna nová. V roce 1892 bylo školní hřiště doplněno sportovními potřebami a oploceno. Poprvé v historii školy je kolem zahrady vysázen živý plot. Byly zde vysázeny také jehličany jako doplněk tehdy zřizované botanické části zahrady. Dne 8. června 1893 se zde konala porada učitelských sborů z okolních škol. Cílem setkání bylo předání informací o pěstování léčivých rostlin. O rok později v soutěži konané 5. června 1894 získává rokytenský učitel česté uznání a peněžitou odměnu za vzornou zahradu.
Ve školním roce 1897-98 požádal správce školy o provedení drenáží kolem budovy a v zahradě. Znovu je otevřena otázka kvalitní pitné vody, kterou označil sezemický obvodní lékař za zdraví škodlivou. V roce 1904 je proto provedena další nová studna, opět v prostoru dvora.
Při inspekci c.k. školního inspektora J. Michla konané 3. dubna 1906 ohlásil správce školy přeplnění tříd povinným žactvem zdejší školy v počtu 137 dětí. Na základě této skutečnosti byla místní školní komise vybídnuta k podání žádosti o rozšíření zdejší školy o třetí třídu. Obecní zastupitelstvo s tímto návrhem bezprostředně souhlasilo. Nejprve bylo jednáno s majitelkou domu čp. 2, kde měla být prozatímně upravena místnost nákladem 1800 K. Tato částka se zdála místním radním příliš vysoká. V následující schůzi obecního zastupitelstva byl proto přijat návrh, aby byt správce školy ve školní budově byl upraven na třetí třídu. Nový byt pro správce bude postaven v zahradě. Stavební práce započaly 22. května 1907. Uvedený záměr výstavby byl během tří měsíců splněn. Přístavbou bytu ředitele a opravou fasády získala celá školní budova pěkný vzhled.
28. července 1914 však začíná 1. světová válka, která přinesla utrpení mnoha milionům lidí. Ve svých důsledcích ovlivnila i život venkovských škol, neboť mnoho dobrých učitelů muselo odejít na frontu. V průběhu války se budova rokytenské školy a zahrada vůbec neudržovaly. Podle toho se změnil také jejich vzhled.V obdobném stavu se nacházely i okolní budovy. Po válce učitel Frant. Fuksa v obecní kronice napsal, že za uvedený stav může snad chudoba, ve které ti lidé žijí.
Konec světové války přinesl úlevu, samostatnost a zřízení Československé republiky. Teprve v roce 1919 se po šestileté přestávce sešla místní školní komise a sestavila plán na obnovu. Bylo jí ale jasné, že přes všechnu snahu nelze ze staré a málo vzhledné budovy udělat opravdu pěknou školu. Zdejší obec byla vybídnuta, aby již nyní vkládala do rozpočtu určitý obnos na stavbu nové školy. Na jaře roku 1925 bylo do školy zavedeno elektrické osvětlení. Druhá polovina dvacátých let pak proběhla bez výrazných změn. Počet tříd zůstal nezměněn.
V prvé polovině třicátýchMet vzrůstá hospodářská krize a představa o výstavbě nové školy je nereálná. Znovu se o této záležitosti jedná až ve školním roce 1937-38. Místní školní komise se pokouší zajistit potřebný úvěr. O rok později však stojíme na pokraji 2. světové války. Válečná léta znamenala nejen utrpení českého národa, ale také oddálení dřívějších plánů.
Teprve v květnu 1945 přichází osvobození a obnova Československé republiky. Válka skončila a rokytenští občané začali znovu usilovat o výstavbu nové školy. Dne 25. června 1947 navštívili zdejší školu okresní školní inspektor J. Urban, předseda ONV Josef Krátký a předsedkyně okresního školního výboru M. Všetečková. Účelem návštěvy byla prohlídka školní budovy a posouzení naléhavosti nové výstavby. Závěrem konstatovali, že stav školní budovy je velmi špatný a vybídli zástupce KNV, aby urychleně zajistili stavební parcelu pro novou školu. Slíbili všestrannou pomoc při zajišťování peněz včetně dotace ze státních prostředků a zařazení stavby do plánu následujícího po "dvouletce". A to bylo také všechno, co se pro uvedený záměr tehdy udělalo. Místní funkcionáři stavební místo obstarali, ale prostředky na výstavbu nové školy již nedostali.
Stávající školní budova dále chátrala. Až teprve v roce 1963 bylo konečné rozhodnuto o její generální opravě. Stavební práce v hodnotě 250 000,- Kčs financoval ONV v Pardubicích. V rámci této opravy byla ke stávající škole přistavěna potřebná hygienická zařízení. Ve školním roce 1977- 78 začaly do rokytenské školy chodit opět děti z Újezda a z Bohumilče. Přesto počet žáků stále klesal. Ve školním roce 1981-82 zde bylo jen 44 dětí. Dne 31. srpna 1982 byla škola v obci definitivně zrušena. Děti z Rokytna a přiškolených obcí jsou převedeny do školy v Býšti. Tato obec byla tehdy zařazena do kategorie obcí střediskových.
Po listopadu 1989 přišli rodiče s návrhem, aby první a druhá třída byla v rokytenské škole znovu otevřena. Obecní zastupitelstvo jejich přání vyhovělo. Z iniciativy současného starosty Josefa Kubizňáka, ředitele školy Jana Trojana a dalších občanů byly ve škole provedeny nezbytné stavební úpravy včetně ústředního vytápění a vybavení potřebným inventářem. V pondělí 2.září 1991 se v Rokytně začalo opět vyučovat. Začala další část historie malé venkovské školy.
Prameny:
školní kroniky v O A Pardubice
zápisy obecní rady v Rokytně
mapy a stavební plány v SOA Zámrsk
