Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Poslední souboj v Pardubicích,
který se nekonal. Jednoho dne 1906 jsem po obědě v kasině hulánů zůstal sedět a četl jsem si noviny. Byl jsem tam sám. Kasino čili jídelna a klubovna byla tehdy v 1 .patře hotelu Střebský proti domu fotografa Pírky na Zeleném. Po chvíli mě přišel rušit "nejlepší kamarád" Wedige von Froreich; také jako já novopečený poručík. Neměl jsem zájem o jeho návrh, abychom si zahráli biliár, který byl v místnosti a všechny výzvy další nechal jsem bez povšimnutí. Froreich ze zlosti vlezl nepozorovaně pod stůl a moje noviny ze spodu zapálil.
Dostal jsem zlost a okřikl jsem ho slovy: "Tohle může udělat jen usmrkanec /Rotzbub/". Froreich, který byl malé postavy a nejmenší ze všech důstojníků, se hluboce urazil a odešel.
Několik hodin poté navštívili mne dva důstojníci v bytě a sdělili mi, abych jmenoval své dva sekundanty, neboť mne Froreich vyzývá na souboj a že se střetnutí nebude konat na šavle, nýbrž že uražený trvá na tom, aby se věc vyřídila pistolemi, neboť urážka byla příliš těžká.
Moji sekundanti sjednali souboj na příští den a vyrozuměli plukovního lékaře, že se všichni sejdeme o 5.hodině ranní za plotem kasáren v t.zv.Polabinách.
Ačkoliv jsme byli všichni vázáni hlubokým mlčením, přece se vše doneslo plukovníkovi bar.Unterrichtrovi.
Pozdě večer přišel pro mne do bytu plukovníkův ordonanc s hlášením, abych okamžitě se dostavil do kanceláře v komodním ustrojení (jinak se k plukovníkovi smělo v plné parádě). Plukovník mne očekával bez pobočníka. Vyptal se mne, jak to vše bylo a jestli některý číšník urážku mohl slyšeti. Vylíčil jsem všechno dle pravdy i to, že jsem použil slova "Rotzbub". "To bych byl učinil na tvém místě také, neboť to byl klukovský čin nehodný důstojníka", pravil plukovník, šel a otevřel dveře vedlejší místnosti, ze které vyšel Froreich, který jistě celý rozhovor slyšel. Plukovník: "Na můj rozkaz podejte si ruce, čímž je věc vyřízena." Nikdo totiž ze zúčastněných netušil, že existuje pokyn samostatného císaře daný všem velitelům útvarů, že souboje se musí omezovati jen na případy, kdy jde o urážku celého pluku, která se stala v přítomnosti mnoha osob a přípustný jsou jen sečné zbraně. Několik roků předtím došlo k tragické události v jedné malé posádce haličské, kdy jeden major při souboji na pistole zastřelil pluk.lékaře a sám součastně padl raněn do srdce. Příčina tehdy: Nemístná poznámka o paní lékaře. Tato skutečná událost je vylíčena ve známé knize Rothové "Pochod Radeckého".
Wedige se stal za první světové války majitelem řadu Železné koruny (jediný z pluku). Po válce předváděl vítězům při likvidaci armády letadla na letišti Schwechat u Vídně a smrt ve zříceném jednoplošníku.
Jeho strýc generál Froreich, který 1914 přes varování a proti zákazu armád.velení provedl nesmyslný útok koňmo se 4.plukem honvédů a plukem 11.hulánů, se po porážce a úplné blamáži zastřelil před všemi. Učinil tak ze strachu před válečným soudem, neboť riskoval 6000 jezdců aktivního mužstva a tolikéž koňského materiálu za války nenahraditelného. Tím dovršil největší katastrofu celého jezdectva.
Manžel sestry Wedigovy korvetní kapitán Maxon, dobře známý v Pardubicích, kde trávil své dovolené u příbuzných, zahynul při potopení admirálské lodi Sv.lstván v Adrii.
Wedige byl velmi odvážný a výborný jezdec se značným štěstím na dostihové dráze a menším na promenádě u děvčat, kde byl znám pod přízviskem "Pulec".
Redakce děkuje majoru M.Svobodovi za poskytnutí tohoto zajímavého materiálu. Redakce
