Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Vinařství ve východních Čechách
Víno se v Čechách pěstovalo již v lO.století a možná I dříve. Pěstovalo se i tam, kde bychom je dnes nehledali, jako v jižních Čechách (například u Českého Krumlova je ves Vinná) nebo na Českomoravské vysočině - dokonce v nadmořské
výšce 500 i 600 m. Dodnes je tam připomíná řada místních názvů. Nutno si ovšem uvědomit, že do 16.století bylo v Čechách tepleji než v pozdějších stoletích.-Víno se dostávalo do Čech především z Velké Moravy, jejíž součástí byla po určitou dobu s ní sousedící Panonie, kde došlo k velkému rozkvětu vinařství již ve 3.století n.l. za císaře Marca Aurelia Proba. Vliv na pěstování vína měla nepochybně postupující christianizace a s ní rostoucí potřeba mešního vína - ale také zvyšující se požadavky měnícího se životního stylu, zejména nově se formující a bohatnoucí šlechty.
Zakládání vinic a pěstování vína vyžadovalo značné prostředky a odborné znalosti. Proto se zprvu rozvíjelo především na knížecí a církevní půdě. Kníže přitom napomáhal jeho pěstování darováním půdy nebo i vinic, někdy dokonce s vinařskými odborníky. - Tak břevnovští mniši přijali od knížete Boleslava II. vinaře a usadili je ve Veleslavíne, "kde měli pozemky vhodné ke štípení vinic". Z 11 .století je obdobná zpráva z východních Čech. Nedlouho potom, co král Vratislav - asi v roce 1086 -založil benediktinské opatství v Opatovicích, daroval tomuto klášteru vinici v Osičích s vinaři Žabou a Ratenem. K rozvoji vinařství velmi přispěly kláštery, zpočátku benediktinské, později cisterciácké a premonstrátské. Zakládaly vinice, zaváděly pěstování ušlechtilých druhů francouzské révy a při obdělávání vinic, kvašení a uschovávání vína využívaly vlnařské zkušenosti z Burgundska a Porýní. Ve východní polovině Čech to byly zejména kláštery v Sedlci u Kutné Hory, Vilémově u Čáslavi, Mnichově Hradišti, Podlažicích u Chrudimě a v Opatovicích n/L. 1) Pro rozvoj vinařství byla příhodná především stará kulturní oblast táhnoucí se od Poohří přes střední Čechy do východních Čech, kde je připomínají názvy řady vesnic: Vinaře u Kadaně a Vinovice u Klášterce n/O, Vinaříce u Chomutova a Loun Vinné u Litoměřic Vinaříce u Kladna a Berouna Vinoř u Prahy Vinice u Městce Králové a Viničná Lhota u Roždalovic Vinec a Vinaříce u Mladé Boleslavi Vinary u Nového Bydžova Vinice a Vinaře u Čáslavi Vinaříce u Týnce n/L. Vinice u Hořic a nejdále na východ Vinary u Vysokého Mýta. 2) Písemné zprávy o vesnicích, jejichž název souvisí s pěstováním vína, jsou z velké části ze 12. a 13,století, tedy z doby rozkvětu klášterů kolonizačních úřadů a některé zápisy přímo uvádějí,že ves patřila klášteru, jako Vinné u Litoměřic klášteru kladrubskému. Vinaříce u Kladna ostrovskému, Vinaříce u Týnce n/L. sedleckému, Vinaříce u Mladé Boleslavi klášteru sv.Jiří, také Vinaře u Čáslavi byly klášterním majetkem a Vínoř patřila mnichům vyšehradským.
Jestliže 11. a 12. století byly dobou zakládání klášterů a rozvoje klášterního vinařství, pak bouřlivé zakládání měst ve století 13. položilo základy městského vinařství. Víno se stalo důležitým zdrojem příjmů četných měst. Vyžadovalo sice značné náklady, přinášelo však vysoké zisky. Od poloviny 13.století získalo městské vinařství v čele s Prahou a Litoměřicemi rozhodující postavení v produkci vína v Čechách, zejména když císař Karel IV. učinil řadu opatření k rozšíření vinic v Čechách a pěstování vína všemožně podporoval. Za husitských válek zaniklo v Cechách s kláštery i klášterní vinařství. Pokud vinice zánik kláštera přežily, přešly do vlastnictví měst a šlechty, která pak v některých krajích (jako litoměřickém a rakovnickém) měla významný podíl na produkci vína. Také opatovický klášter války nepřežil. Zpočátku byl opěrným bodem stoupenců císaře Zikmunda a posádka Opatovic dvakrát odrazila útok Hradeckých. Když se však chystalo tažení Pražanů a Táborů do východních Čech, byl klášter opuštěn a vypálen Divišem Bořkem z Miletínka. V průběhu doby byl tak dokonale rozbořen, že nebylo snadné najít jeho pozůstatky. V roce 1436 Diviš Bořek jako odměnu za vítěztví u Lipan získal od císaře Zikmunda do zástavy Kunětickou horu s asi 50 vesnicemi. Dalšími zástavami a koupěmi se stal zakladetelem pardubického panství, jež později držela knížata Minstrberská, synové krále Jiřího. Od nich je na začátku 90.let získal Vilém z Pernštejna a tak se majetek opatovického kláštera stal součástí pardubického panství. 3)
Zánik opatovického kláštera však zřejmě přežila vinice v Osičích - pravděpodobně i s vinaři. Pěstování vína vyžadovalo značnou odbornost a měly-li se vinice udržet, museli zůstat i lidé, kteří byli s to na nich hospodařit. Vinice v Osičích je totiž ještě na začátku 16.století zapsána v urbáři pardubického panství. O 200 let později se v tereziánském katastru uvádí polní trať "Pod vinicí". Není jasné, jestli v té době vinice ještě existovala (nepodařilo se mi ji v katastru nalézt). Nejspíše zanikla v 17.století jako mnoho jiných. V katastrální mapě stabilního katastru je uvedená polní trať zapsána zkomoleně "Podvinský". Podle její polohy se vinice prostírala na svazích pod kostelem. Protože to byla poloha příhodná pro vinici, lze se domnívat, že právě zde mohla být vinice darována králem v 11.století opatovickému klášteru. Povědomí o této vinici se v obci udrželo až do našich časů, neboť JZD v roce 1970 pozemek na svahu pod kostelem oplotilo a vysázelo na něm révu. Pokus však nebyl úspěšný - snad pro nedostatek zkušeností či sazenice-a vinice byla po dvou letech zrušena.
Po válkách 15.století se vinařství v 16.století těšilo novému rozkvětu. Nesporně mu přála doba bez válek na území českého království a s tím související jistá prosperita. Významné místo v pěstování vína ve východních Čechách mělo bohaté královské město Chrudim. Vinice pokrývaly nejen svahy města, ale i svahy vzdálenější. Byly zakládány nové vinice, například na horách vlčnovských. Dokladem významu vinařství v Chrudimi je vedení viničných knih o prodeji či koupích vinic, založení vinařského cechu a každoroční volba pánů starších pro správu hor viničných. Ti ještě v roce 1629 stvrdili nové artikuly pro práci na vinicích upravující například odměny za práci a pracovní dobu na vinicích. Viniční knihy, zvané libri vinitorum, se zachovaly za léta 1554 až 1560 - byly však vedeny již dříve. Také na Pardubicku došlo v 16.století k oživení vinařství. Vinicím se dařilo tam, kde se krajina zvedá nad polabskou nížinu, jako na severovýchodě u Osic, okolí Kunětické hory nebo u Týnce n/L., kde leží ves Vinaříce, a na některých místech Pardubic. Například vrchnostenská vinice patřila ke Kunětické hoře, jiná panská vinice byla za Vystrkovem a Vojtěch z Pernštejna založil poddanské vinice na stráni u Pardubicek. Pěstování vína připomíná také dodnes lokalita "Na vinici" a doklady o něm nacházíme i v pardubických knihách. Například v Rudé knize města Pardubic je zápis "o vinicích a zahradách všech okolo města" a zápis "Zřízení o šenkování vína". Šenkovat mohl jen, kdo měl vinici a v městě dům.
Jak vyplývá ze zpráv o hospodaření pardubického panství, vinařství nehráo na Pardubicku větší roli, neboť zatím co v letech 1610 až 1612 příjmy panství činily 66 tisíc míšeňských kop, vinice měly ztrátu 952 kop a v roce 1617 připadalo z celkových výnosů 16 tisíc kop na vinice a zahrady jen 52 kop. Jestliže panské vinice nezabíraly větší plochy, nejinak tomu bylo zřejmě s poddanskými vinicemi, jak svědčí sporadické zápisy v urbářích a gruntovních knihách pardubických. Například u domu č.6 se v urbáři roku 1507 uvádějí 2 vinice a platy 3, respektive 4 groše a u domu č.25 v urbáři roku 1563 plat 1,5 groše z nevelké vinice pod vrchem u Pardubicek.
V nejstarším dochovaném urbáři panství je jediná selská vinice v Osičích. Je zajímavé, že se na přelomu 15. a 16.století objevuje rodinné jméno Vinař právě v opatovické krajině (Opatovicích, Libišanech, Podůlšanech, ŽcTánicích a Osicích,kde vinice patřila ke gruntu Václava Vinaře). Lze mít za to, že kde bylo hodně vinic, bylo také hodně vinařů, to je majitelů vinic, nákladníků i vinařských dělníků. Tam nemělo zřej mě smysl rozlišovat lidi pojmenováním Vinař. Jestliže se jméno Vinař, vyskytující se v Čechách ojediněle, vyskytuje právě na Pardubicku, svědčilo by to, že vinice zde nebyly příliš rozšířeny. Vínu se dařilo na slunných a proti studeným větrům chráněných polohách na řadě míst východočeského kraje. Četné vinice byly na Choceňsku a choceňské víno prý vyniklo kvalitou. Když císař Matyáš projížděl Vysokým Mýtem, dodali choceňští víno pro jeho pohoštění. V Hradci Králové se víno pěstovalo kdysi na parkánech. Začátkem 16.století byly vinice zakládány také v Novém Městě n/Metují, zejména když je získal Vojtěch z Pernštejna. Vínu se tam však zřejmě nedařilo, neboť v roce 1557, tedy 10 let poté, co Jan z Pernštejna Nové Město prodal, píše se o pustých vinicích, po nichž byly jen zbytky zděných teras. Pohromou vinařství, zejména ve východních Čechách.byla třicetiletá válka.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1994, číslo 5-6.
