Za novopackým drahokamem
Červený Kostelec – Náchod. Délka trasy 13 km. Odjezd v 8:37 hod. vlakem z hl.n., návrat v 16:00 hod. Vedoucí P. Kožený. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Přírodní rezervace Žernov
Horní Ředice – Žernov – Choteč. Délka trasy 11 km. Odjezd v 8:40h BUS z autobus. nádraží, návrat v 15:22 hod BUS. Vedoucí D. Čapková. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zajímavé osudy účastníků 1. světové války na Pardubicku
Přednáška Františka Steklého přiblíží zajímavé osudy mužů, kteří se vrátili z války jako rakouští vojáci, zajatci či legionáři, přednáška se bude věnovat také těm, kteří ve válce padli.
Vstup zdarma, veřejnost zvána.
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. v Pardubicích.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Rozhledna Bára
Chrudim – Sobětuchy – Dubinec – Rabštejnská Lhota – rozhl.Bára – Slatiňany. Délka trasy 11 km. Odjezd v 9:03 hod. vlakem z hl.n., návrat 14:05 hod.; 15:02 hod. Vedoucí Z. Řehák. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Karel Hynek Mácha
Vinohrady – Smíchov – Malá Strana – Staré Město. Délka trasy 11 km. Odjezd v 8:01 h z hl. nádraží, návrat v 14:50 h na hl.n. Vedoucí J. Benda. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Žili mezi námi - Plukovník letectva Bohuš Tobyška
Tento předválečný letec sloužil také v Pardubicích u 46. letky. V našem městě prožil potupný 15. březen 1939, kdy spolu se svým velitelem mjr.Alexandrem Hessem se u hangáru nestyděl za slzy. B. Tobyška (někde lze najít i Bohuslav Tobiška) se narodil 22.ledna 1914 v České Rybné u Žamberka. Jeho otec byl pekařem. Prošel s našimi legiemi v Rusku velký kus světa. B. Tobyška se původně začal zajímat o studium medicíny. To bylo v roce 1931, ale za čtyři roky pak přichází do Vojenské akademie v Hranicích, později prodělal velitelský kurs v Prostějově. Do odboje se dostal nestandardní cestou, a tedy z Polska přes Švédsko a Anglii do severní Afriky. V Oránu už sloužil u letectva a odtud se dostal s letkou 1/7 do Sýrie. Po porážce Francie musel do Anglie plout kolem Afriky, aby se dostal do Liverpoolu a konečně do řad britského letectva. To bylo 29.října 1940. Díky zkušenostem se stal instruktorem na létajících pevnostech v San Diegu. V roce 1941 byl u Air Training Comand a trénoval Američany na létajících pevnostech Superfortress B-17. Byl i příslušníkem naší 311. SQ. Po válce se vrátil domů se třemi Čs, válečnými kříži a stal se velitelem letecké dopravní skupiny. Protože měl dobré konexe s Američany za války, využil jich ve prospěch naší vlasti. Podařilo se mu od Američanů zajistit koupi 38 dopravních Dakot (DC-3) za poměrně nízkou cenu, dále pak i 143 výcvikových letadel. Je neuvěřitelné, že za to později byl napaden v parlamentu komunistickými poslanci. Po únoru 1948 i on neušel "pozornosti" nových mocipánů a píše se, že byl poslán do jáchymovských uranových dolů. Ale podařilo se mu i s manželkou zavčas odejít za hranice. Po krátkém pobytu v Anglii dostal zajímavou nabídku od tehdejšího etiopského císaře Hailé Selasieho I. V Etiopii začal budovat jak vojenské, tak i civilní letectvo. Jak je známo, v této zemi se v roce 1974 dostali k moci levě orientování vládci. Tobyška byl internován a byl očitým svědkem nejednoho krutého činu, který u těchto mocipánů je snad v popisu jejich práce. Jakmile to bylo možné, z Etiopie se přes Řím dostává do Španělska. Tam si zakoupil haciendu v Javea. Zde zemřel 7.července 1987. Ve Španělsku se aktivně zúčastňoval práce v exilu, psal, publikoval, zastupoval naše exilové organizace. Jeho život byl opravdu bohatý. Pro naši vlast vykonal hodně prospěšného. Škoda, že už se nedožil doby, kdy by se mohl bez zábran opět podívat na jistě drahá místa naší vlasti...
Poznámka: Douglas G-47 nebyl ničím jiným, nežli nákladní verzí DC-3. Byl to dyoumotorový dolnoplošník pro tříčlennou posádku a 21 cestujících. Rychlost měl 368 km/hod. a dolet 2400 km. Nákladní verze si vyžádala náročné rekonstrukce vnitřního prostoru, než se dalo letadlo využít pro ČSA. Je zajímavé, že po vyřazení se řada dakot dostala do Alžíru, kde sloužila do 80. let, ne-li déle (jak zjistil jeden veliký milovník letadel v USA).
