Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Husarský kousek
Na vrcholu husákovské normalizace, v době prověrek, vyšel v novinách
OV KSČ „Zář“ následující článek o činnosti profesora Jana Žemly (1900–1972)
za nacistické okupace z pera jeho kolegy a osobního přítele. Ještě roku 1988
rozvědčík Pavel Minařík v publikaci „Alasca House“ (ed. SIGNÁL) tvrdil, že
„výsledkem teroristické činnosti Žemlovy skupiny bylo např. zavraždění syna
předsedy ONV v Pardubicích V. Krátkého“ (s. 65).PAN PROFESOR
Zář, roč. 11/26, č.9, 3. února 1970, s. 3
V Mlynářských novinách, vydaných slavnostním výborem pro oslavy 50 letého jubilea založení Mlynářské školy v Břeclavi, najdeme příspěvek tohoto znění: Vzpomínka více než nebezpečná
Pan profesor Ž. byl za protektorátu vedoucím jedné ilegální organizace. Řídil se heslem, že pod svícnem bývá tma, a tak se scházel se svými spolupracovníky u budovy dnešního národního výboru, kde bylo sídlo gestapa.
Jednou jsem šel kolem Grandu, a tam, přímo u okna, seděl vedle stolu gestapáků profesor Ž. s naším bývalým žákem, o němž jsme věděli, že utekl do Anglie, a klidně si s parašutistou popíjel pivo.
Že nás však mrazilo v zádech – kdo prožil protektorát, ten pochopí. Pravdivost této zprávy mohu nejen potvrdit, nýbrž i dodat, že onen parašutista u prof. Ž. přespával a měl u něj uloženo kolo. K doplnění charakteristiky prof. Ž., týkající se jeho neohroženosti a téměř šílené odvahy, uvádím aspoň toto: Jednoho jarního dne válečného roku 1941 převzal gestapák, k tomu určený, jako obvykle denní poštu. Sotva začal číst prvý dopis, zvoní telefon. Do sluchátka volajícímu odpovídá: Ja, ich komme gleich (ano, přijdu hned). Dopis položil na stůl a odešel. V té chvíli prováděla v této místnosti úklid žena, která byla manželkou nadporučíka zrušené československé armády, jenž byl zapojen do ilegální činnosti ve skupině citované ve shora uvedeném příspěvku. Když tato paní, jejíž jméno si dnes již nepamatuji, podávala o této události svědectví, pravila: Předtím jsem nikdy nenahlížela do jejich korespondence, tehdy jsem však byla přímo fascinovaná. Z nějakého nevysvětlitelného popudu jsem pohlédla na otevřený dopis, přičemž můj zrak padl přímo na jméno prof. Ž. Poněvadž jsem ho znala z vyprávění svého muže, tušila jsem, co může dopis obsahovat, proto jsem se nerozpakovala, dopis shrábla a schovala za ňadra. Po malé chvíli se gestapák vrátil a po rozečteném dopise se nesháněl (zapomněl na něj). Tím se dopis dostal přímo do rukou prof. Ž. Pisatel dopisu byl současným žákem mlynářské nebo pekařské školy, jehož identita nebyla nikdy zjištěna. V dopise si stěžoval, že prof. Ž. poslouchá cizí rozhlas, získané zprávy kolportuje mezi členy profesorského sboru a že vyučování není zaměřeno v duchu říši přátelském. Poněvadž udavač nepozoroval na škole žádnou změnu, odeslal gestapu dopis další. Uváděl v něm, že poslal na prof. Ž. udání a že gestapo nevyvodilo z toho důsledky. I tento dopis se dostal náhodou do ruky prof. Ž. Zachytil ho poslíček, který ho vybral z přinášených dopisů podobným způsobem, jak vybírá zájemci zakoupenou planetu z krabice papoušek.
Tento dopis zvýšil deprimaci prof. Ž. až téměř na krajní meze možnosti. Přispěla k tomu též okolnost, že čeští lidé byli brzy poté z blízkosti gestapa odstraněni. Prof. Ž. věděl, že kdyby přišel ještě jeden – třetí dopis, byl by ztracen. Proto se odhodlal k zoufalému činu. Jednoho dne řekl žákům ve všech třídách v podstatě asi toto: „Gestapo mne uvědomilo o tom, že zde na škole máme žáka, který jim poslal už dva udavačné dopisy. Poněvadž já jsem jejich spolupracovníkem, dobře mne znají a vyslovili proto podiv nad takovým nepodloženým a drzým anonymním obviněním, a řekli mi: Snažte se pisatele dopisů vypátrat a náležitě ho potrestat. Neučiníte-li to vy, učiníme to my“.
Třetí dopis již nepřišel, prof. Ž. si oddechl a všichni členové prof. sboru s ním. Nebylo pochyb o tom, co by se bylo stalo, kdyby gestapo bylo udání zachytilo. Jistě by všechny členy sboru uvěznilo a poněvadž to bylo těsně před heydrichiádou, popravilo pro schvalování atentátu na Heydricha. Mlynářská škola by tím byla, alespoň do konce války, zanikla.
Prof. Ž. věřil od prvopočátku v porážku Hitlera, čímž naši poklesající mysl v době velkých Hitlerových úspěchů pozvedal. Poslouchal stále cizí rozhlas (již za to byl tehdy trest smrti), byl tedy o událostech na všech frontách dokonale informován. (Domácí rozhlas Hitlerovy neúspěchy na frontách trvale zamlčoval.) Poslouchal ho dokonce i tehdy, když mu okupanti dali do bytu „Nationalgasta“ („národního hosta“), uprchlici z východních Prus před blížící se Sovětskou armádou. Ta sice o tom věděla, neodvážila se však učiniti o tom německým úřadům udání, poněvadž prof. Ž. jí pohrozil, že by sama propadla trestu smrti. Ortel by za něj vykonal někdo jiný.
Prof. Ž. byl nekuřák, leč často ke mně přišel (i v noci) se zapálenou viržinkou (bydleli jsme v jednom domě). Věděl jsem hned, že hitlerovci utrpěli na některém úseku fronty katastrofální porážku.
Na prof. Ž. mají téměř všichni tehdejší jeho žáci, hlavně ti z válečné doby, vřelé vzpomínky. Viděli v něm neohroženého, dnes téměř legendárního bojovníka za svobodu českého národa z jařma německého imperialismu, jímž též skutečně byl.
