Zveme Vás

21.04.2024 07:50

Alejí klenů kolem rybníků

Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

21.04.2024 07:55

Meandry Struhy

Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

Kategorie aktualit

Archiv aktualit

Stéblová 14.11.1960 v 17:42 hod. (50 let od největšího železničního neštěstí v naší historii)

Po necelých dvou minutách jízdy směrem od Stéblové na Semtín se onen pomníček mihne ve vlakovém okně téměř nepostřehnutelně. Většina cestujících ho nevnímá. Buď ho dobře znají nebo naopak nemají o jeho existenci tušení. Událost, která se tu stala před padesáti léty, tehdy na veřejnost v detailech příliš nepronikla a půl století je pro mnohé události dostatečně dlouhou dobou, aby se zapomínalo. Otázkou také zůstává, zda negativní události stále “vytahovat“ a připomínat, o čemž se zmiňuje i autor jediné monografie, která byla o železničním neštěstí dosud publikována, Milan Jelínek, z jehož knihy některé informace převezmu (Tragédie u Stéblové, Hradec Králové 1996). Autor bohužel neuvádí v závěru velmi čtivé a sugestivně psané práce prameny.
Když jsem se před léty o neštěstí poblíž Stéblové zajímal, sáhl jsem nejdříve v archivu po obecní kronice a regionálním tisku. Byl jsem nemile překvapen, že v kronice byla jen nepatrná zmínka, která se „krčila“ v jinak tučných zprávách o úspěších místních zemědělců a funkcionářů. Ono překvapení však trvalo krátce, protože bych byl naivní, kdybych si myslel, že tehdejší tisk přinese nějaké senzacechtivé články s bohatou obrazovou dokumentací. Stačí si dát vše do širších souvislostí. V roce 1960 byla přijata nová ústava, socialistická, název naší republiky byl pozměněn na ČSSR. Nepochybně tím bylo formálně vyjádřeno, že kýžená socialistická společnost u nás byla za vlády A. Novotného dotvořena. M. Jelínek píše hned na titulní stránce své práce, že železniční neštěstí, tehdy jedno z největších v Evropě, zůstalo „zaretušovanou skvrnou socialismu“, proto se o něm až do roku 1996 mnoho nevědělo.
Můj článek nemá povahu nových „objevných“ faktů, nechce ani doslova opisovat již publikované skutečnosti. Chce jen připomenout…
Dne 14. 11. 1960 se přibližně v 17. 42 hod. po 80 s. jízdy směrem od Stéblové k Semtínu srazily osobní parní vlak č. 608 s motorovým vlakem č. 653, jedoucím od Pardubic. Chybu udělal strojvedoucí parního vlaku, který nepočkal ve stanici Stéblová, kde se měly oba vlaky tradičně křižovat. Stanice Stéblová byla do té doby docela obyčejnou železniční stanicí. Zařízení stanice bylo mechanické, s ústředním stavědlem, umístěném v nevelké dopravní kanceláři. Všechna mechanická návěstidla byla za tmy a špatného počasí (což 14. 11. bylo) zřetelně osvětlena petrolejovými lampami. Prostor nádraží osvětlovaly elektrické lampy ze tří stožárů. Kromě náčelníka stanice zde sloužili (střídavě) tři výpravčí, tři výhybkáři a tři další zaměstnanci.
Vlak č. 608 odjel ze stanice Stéblová poněkud záhadně. M. Jelínek rozebírá ve své knize případ záhadného návěstí k odjezdu dávaného údajně zeleným světlem jakousi tajemnou osobou (s. 29-39). Jestli průvodčí vlaku č. 608 skutečně zelené světlo viděl, se zřejmě už nikdy nedozvíme. Vlak se rozjel a směřoval ke srážce s motorákem. Po srážce, která je sugestivně rozepsána na stránkách zmíněné knihy (s. 50-64) strojvedoucí parní lokomotivy „srazil oheň“ na koleje. Následkem toho se účinky srážky ještě znásobily! Z motoráku tekla nafta, která se okamžitě vznítila. Nastává zoufalý boj o život! Pro mnohé už není záchrany. Krátce po 18. hod. je na místě první sanitka. Patnáct minut poté dorazí první vůz VB. Přijíždějí pomocné vlaky od Hradce a Pardubic s dvěma 50 T jeřáby na odklízení trosek. Pomáhají nezranění i zranění, dále obyvatelé z okolních vesnic, vojáci…Vše ztěžuje tma. Na místě pracuje několik lékařů, mezi nimi nejznámější MUDr. Jaroslav Černý, primář pardubické nemocnice, dále několik desítek zdravotních sester. Trať Pardubice-Hradec Králově je téměř 20 hodin neprůjezdná. Bilance srážky, při níž oba vlaky dosáhly sčítací rychlosti přibližně 115 km/hod., byla děsivá, 118 mrtvých (přesný jmenný seznam udává opět M. Jelínek v závěru své práce, s. 77-79), dále 110 zraněných a dva pohřešovaní (muž a žena). Ránu při srážce bylo slyšet více než 2 km daleko. Odklízení trosek trvalo do poledne příštího dne. Krátce po dvanácté projel místem srážky ze Stéblové do Rosic vlak č. 1506.
Celkem náhodou, nezávisle na tomto článku, jsem se setkal v Lázních Bohdanči s panem Františkem Mejtským (Popkovice, Sjezdová č. 128), kterému bylo v době železničního neštěstí tehdy 27 let a pracoval na dopravním inspektorátu v Pardubicích. Vzpomíná si, že onoho večera byla hustá mlha. Byl povolán k neštěstí, aby vytvořil jakýsi bezpečnostní okruh. K místu neštěstí se seběhlo mnoho lidí, někteří však nikoliv s poctivými úmysly. I po padesáti letech si pan F. Mejtský pamatuje na velký požár, křik raněných a umírajících. Teprve ráno druhého dne bylo vidět dílo zkázy. Všechno kolem bylo ohořelé, i železniční pražce. Dokonce i drobné mince, kterých se tu válelo spousty, byly přetavené ohněm. Bezpečnostní okruh měl na starosti tehdy nadporučík Jaroslav Šimák. Hlídkovalo se po tři neděle, dokud nezmizely poslední trosky. Pravidelně byli odháněni ti, kdo sem přišli s fotoaparátem zvěčnit si místo tragédie. S úsměvem pan F. Mejtský dále zavzpomínal, že se v souvislosti se železničním neštěstím přišlo na trestní činnost krádeže masa v nedalekém Březhradu. Tolik krátce ze vzpomínek pana Františka Mejtského.
Na závěr stojí říci, že nebýt včasné a obětavé lékařské pomoci, byl by počet zemřelých mnohem delší.
Dlouhou dobu stál na místě neštěstí nenápadný pomníček s vysokým křížem, který postavili zaměstnanci ČSD, pracující tehdy na odklízení trosek (foto otištěno s autorovým článkem Pohromy v obci Stéblová, nejen o železničním neštěstí, In: ZKPP, roč. 2006/XLI, č 1-2, s. 51-54). Až v roce 2000 byl nahrazen důstojnějším památníkem, který však nestojí úplně přesně na místě, kde ke srážce došlo. Nejezdím mezi Pardubicemi a Hradcem Králové pravidelně. A přece, když míjím místa, kde k neštěstí došlo, věnuji pomníčku krátký pohled, kdy se mihne v okně vlaku na pozadí barevného leporela červených střech a zelených luk blízké Stéblové. Stejně to dělají i moji synové.
(Informace o železničním neštěstí u Stéblové byly uveřejněny s laskavým svolením p. F. Mejtského).