Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubice a poštovnictví za války
Filatelisté, kteří se zabývají dávnou historií poštovnictví za války, mají ve
svých sbírkách nejeden zajímavý poštou prošlý doklad. Ale také vzpomínky na
vyprávění těch, kteří tehdy byli u toho. Jednou z dávných realit byl i vyobrazený
Podací lístek s datem 13. 4. 1945. Denní razítko nese text: PARDUBITZ.
DEUTSCHE DIENST – POST BÖHMEN-MÄHREN. O co tehdy šlo? Německá
okupační správa musela záhy po okupaci vybudovat vlastní síť poštovních
spojů, kterými posílala vlastní zásilky. Zkrátka na protektorátní poštu se po
celou tu dobu protektorátu nemohla plně spolehnout. Proto např. i tuto zásilku
adresovanou na Okresní soud v Šumperku přepravovala vlastními spoji. Jak
jsem kdysi zjistil, byla úřadovna německé služební pošty v prostorách nynější
pošty Pardubice 1. (Je zajímavé – a filatelisté o tom vědí dost – že i v poválečné
době byla podobná služební pošta v NDR. Tamní vláda se nemohla na vlastní
poštu spolehnout a trpěla podezřením, že hospodářské i jiné údaje by se mohly
dostat do rukou tehdejších západoněmeckých aj. nepřátel.)Viděl jsem na vlastní oči výstřižek z českých novin někdy z roku 1939, kde byla výzva, aby případný nálezce odevzdal pytel s německou služební poštou, který byl ztracen z poštovního auta kdesi u Haber poblíže tehdejšího Německého Brodu.
Pokud šlo o nespolehlivost protektorátní pošty především u zásilek pro německé instituce nebo německé úřady, tak o tom mi před lety vyprávěl býv. úředník vlakových pošt pan Jan Fuksa z Pardubic. Jezdíval s vlakovou do Trutnova a po okupaci pak jen do Poříčí u Trutnova. To bývala posléze tehdejší pohraniční stanice. Říkal, že při třídění pošty vyřazovali např. udavačské dopisy na gestapo či podobné zásilky. Vyprávěl, že pamatuje, jak i když bylo parné léto, tak oni měli kamínka rozpálená. Pálili tam totiž ony dopisy, aby nebyly po nich stopy. Dokonce si vzpomněl na příhodu z Poříčí u Trutnova. Při přestávce po příjezdu bylo na nádraží plno německých vojáků, a to poblíže jejich poštovní ambulance. Jednomu z jeho kolegů se podařilo zcizit pistoli německému vojákovi. Bylo to sice velice nebezpečné, ale když dostali znamení k odjezdu směr Pardubice, tak se jim každopádně ulevilo.
Je pochopitelné, že ztráta korespondence neunikala pozornosti gestapa. Jejich kroky proti poštovním zaměstnancům bývaly razantní. Asi není dnes tolik známé, že právě tito měli za okupace percentuálně největší ztráty na popravených či vězněných ze všech profesí. Gestapo počalo tedy odesílat sledované zásilky na svoji adresu a měli zajištěné cesty od schránek přes poštu až do jejich služeben. Když se tento dopis ztratil, věděli, jak a kde dopis putoval a kde se ztratil. Pochopitelně následky bývaly tragické.
O obvzláště nebezpečné spojení s exilem se zasloužil i pardubický rodák Jiří Zeman. Pracoval jako průvodčí lůžkových vlaků Wagon Lits Comp. Pašoval tehdy až do Istambulu různé vzkazy, zásilky, dokonce např. i vzorky ocele na tanky atd. Samozřejmě měli na to ve vagónu úkryty, ale gestapo je podrobovalo i kontrolám, když nastupovali do práce. Paní Jiřina Zemanová – jeho dcera – mi před časem vypravovala, jak jako děvče pomáhala. Byla menšího vzrůstu a vypadala mladě. Tak dostala košík, v němž bylo jídlo i ukrytý materiál. Šla sama a napřed, vrátnicí prošla nenápadně a nikdo jí nevěnoval pozornost. Pak došla k vagónu, kde už na ni čekal spolupracovník jejího otce. Posléze případná a následná Zemanova kontrola byla tedy negativní. Jeden ze „Tří králů“ – legendární kapitán Václav Morávek – si dokonce troufnul obalamutit komisaře gestapa Abendschöna. Jiří Zeman přivezl z Istambulu pohlednice. Morávek je tedy adresoval na Abendschöna a připsal mu tam vzkaz, jak je na něj krátký. Posléze pohlednici J. Zeman znovu vezl do Istambulu a odtud odeslal do protektorátu. Komisař gestapa z toho byl nakonec potěšen, protože se domníval, že má po starostech, když údajně Morávek zmizel v emigraci, ale na druhou stranu byla jeho ješitnost značně pošramocena. Když jsem byl v roce 2009 v Praze – Kobylisích na tamní střelnici, tak na památníku popravených vlastenců jsem našel i jméno Jiřího Zemana i jeho zetě. Svoji odvahu i ilegální práci zaplatil životem.
Tolik k záležitosti protektorátní pošty i práci odvážných vlastenců v době války.
