Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
JUDr. Josef Štolba - významná pardubická postava
FEUILLETON. Zesnulý dramatik dr. Josef Štolba a jeho význam pro kulturní Pardubice. Jak naši čtenáři zvěděli z denního tisku, zesnul v Praze v tyto dny pan notář Štolba.
Odešel v něm representant klassického realismu ve veseloherní divadelní tvorbě, jehož dílo literární historie ocení snad výstižněji a s větším pochopením, než doba nynější, zatížená chorobnými sklony po analyse duše lidí, uchýlivších se s cesty pravidelného, zdravého života lidského. Štolba byl celým svým založením člověkem jadrného; lidového humoru a neobyčejně bystrých postřehů. Nehledal nikdy zjevy vyjímečné, neb úchylné, ale sáhl vždy doprostřed toho lidského hemžení, shánění, malicherného škorpení, směšných ctižádostí a slabostí, jak kolem něho plynuly, aby odtud vytáhl pokaždé šťastnou rukou figury takové životnosti, že se v nich objevil výsek života, podobající se fotografii do detailů propracované.
V jeho hrách proudila krev života, kterou jsme cítili pulsovati kolem sebe každodenně.
Náměty ke svým pracem bral z prostředí prostého a jednoduchého. Postavy jeho her se netrápily těžkými myšlenkami o cílech života a problémy filosofickými. Byli to měšťánkové, úředníci, zbohatlíci, sedláci, maloměstské paničky, kteří brali život jak se jim podával, ale Štolba je předváděl v takových situacích, že zajímali, bavili a poutali. Viděli jsme v nich obrázky života ve všech jeho přednostech a slabostech, života, jaký byl a bude, a který nepředělá žádná filosofie se svými krkolomnými problémy. Stačí jmenovati jen „Vodní družstvo“, „Na letním bytě“, „Maloměstské diplomaty“, abychom bez nadsázky mohli označiti Štolbu jako klasika české veselohry.
Pro Pardubice měl Dr. Štolba zvláštní význam. Jím přišel do Pardubic intelektuál vysokého stylu a světového rozhledu. Spisovatel, přinášející si zaručenou pověst zkušeného divadelníka. Zasáhl také ihned organisátorskou rukou do divadelního ochotnického ruchu ve městě, kdež nalezl řadu ochotných a schopných pomocníků v pí Štěpánkové – Goldsteinové, řediteli Růžičkovi, manželích Cerekvických, řediteli Brožovi, mladším Hoblíkovi atd.
Po dvacet let byl předsedou ochotnického spolku a jeho činnost dovedl vždy velmi taktně uvésti v soulad s působením dobrých divadelních společností, jež se těšívaly jeho neobmezené podpoře. Podporoval hlavně domácí tvorbu dramatickou a jeho přičiněním uvedeny byly v Pardubicích na divadelní prkna mnohé cenné hry, dosud ani tiskem nevydané a pražskými divadly neodpustitelně pomíjené. Samostatná divadelní budova v Pardubicích byla jeho ideálem, za nímž pracoval neúnavně od počátku svého přesídlení do našeho města. Vzkřísil k novému životu družstvo pro postavení divadla, jemuž byl postaven v čelo. A jedním z nejšťastnějších dnů jeho života byl den, kdy divadelní budova byla otevírána slavnostním představením, pro které sepsal historickou hru „Rok 1744“ z doby okupace Pardubic Prušáky Bedřicha II. Stal se prvým intendantem městského našeho divadla a v této funkci vykonal neocenitelnou práci pro rozvoj divadelnictví pardubického.
Jeho dům stal se ohniskem všeho duchového života pardubického. Zajížděli k němu i jeho literární a umělečtí přátelé z Prahy. Hostíval u sebe Vrchlického, Aleše, Stroupežnického, Šmahu, Kořenského, Vojana, manžele Kvapilovy a řadu jiných. Pardubice stávaly se jeho osobou známými jako město čilého ruchu kulturního.
Byl člověkem krásného, mužného zjevu, elegán, vybraných aristokratických allur. Dovedl k sobě připoutávati lidi a těšil se všeobecné oblibě. I v samosprávě obecní se uplatňoval význačně a zasedal po několik let v obecním zastupitelstvu Jeho odchod z Pardubic se těžce nesl, ale on šel za touhou svého srdce, do té Prahy, ke které ho poutalo tolik vzpomínek na jeho literární počátky, na jeho úspěchy v divadle na „Hradbách“, a kdež si v posledních letech svého života nalezl ve Vinohradském divadle uznání svého díla a uspokojivé zadostiučinění. A nyní odešel nadobro s jeviště života tam, kam předešli ho již dávno jeho divadelní přátelé, Mošna, Šamberk, Frankovský, Šípek. Lidé těch zašlých ideálních dob rašení české síly a českého vzmachu. Lidé sice jen divadelních prken, na nichž však vzalo počátek našeho národního obrození a naše konečné vítězství, které určitě promrháme, nezachováme-li si idealism, sebevědomí a houževnatost těch starých, umírajících bojovníků.
Autor: JUDr. Václav Hrbek
