Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
05.07.2020 06:00

NS Kounická

Český Brod – Štolmíř – NS Kounická – Týnice – Kounice – Poříčany. Délka trasy 15 km. Odjezd v 6:00 h vlakem ČD z hl.n., návrat 17:02 hod. (16:02 hod.) vlakem ČD. Vedoucí O. Svobodová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

12.07.2020 08:00

Prokopské údolí

Praha-Hlubočepy – Butovické hradiště – Řeporyje – Řepora – Stodůlky. Délka trasy 12 (10) km. Odjezd v 8:00 h vlakem ČD z hl.n., návrat 17:02 hod. (16:02 hod.) vlakem ČD. Vedoucí Z. Řehák. Pouze pro čkeny Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

19.07.2020 06:20

Hrad Helfštýn

Lipník nad Bečvou – Týn nad Bečvou – Hrad Helfštýn – Lipník nad Bečvou. Délka trasy 14 (10) km. Odjezd v 6:23 h vlakem ČD z hl.n., návrat 17:39 vlakem ČD. Vedoucí L. Kvapilová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

26.07.2020 07:30

Vysílač Krásné

Bojanov – Krásné – Nasavrky. Délka trasy 13 km. Odjezd v 7:30 hod. BUS, návrat 14:55 hod. (16:22 hod.) BUS. Vedoucí P. Kožený. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

02.08.2020 06:45

Zmínka a soutok Novohradky a Chrudimky

Úhřetice – Úhřetická Lhota – soutok Novohradky a Chrudimky – Hostovice – mlýn Štětín – Mnětice – Nemošice. Délka trasy 15 km. Odjezd v 6:46 h vlakem ČD z hl.n., návrat 15:03 hod. (15:38 h.; 16:20 h.) MHD. Vedoucí Z. Řehák. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

Před sto lety přivítal pavilon Gočár první pacienty

obrázek k článku Zlaté časy
V prvních letech dvacátého století bylo české lázeňství na vrcholu své slávy. Tento zlatý věk se promítal také do vysoké návštěvnosti. Mezi šlechtou bylo samozřejmost, aby si zejména během léta užívala pobytu v lázních. Navíc však přibývalo pacientů ze středních vrstev. Na lázeňských kolonádách se tak nositelé knížecích i jiných titulů začali stále častěji potkávat s právníky, vyššími úředníky, ale i bohatšími podnikateli.

Sázka na jistotu
Za dané situace není tedy divu, že se rovněž majitelé bohdanečských lázní rozhodli investovat do jejich rozvoje. Byla to zodpovědnost výhradně obce, protože je už několik let vlastnila. Zejména starosta František Veselý si byl vědom toho, že bez rozšíření ubytovací kapacity budou lázně ztrácet na své přitažlivosti. Na jednání zastupitelstva proto podal návrh, aby se z obecního rozpočtu fi nancovala výstavba nového, vpravdě moderního pavilonu. Předchozí lázeňské objekty totiž vznikaly zpravidla úpravami stávajících budov, takže ne vždy splňovaly představy pacientů i zdravotnického perpověřit zhotovením projektu zvažovaného pavilonu. Rozhodně bylo z koho vybírat. Architektů a stavebních podnikatelů věnujících se již léta výstavbě lázeňských objektů bylo poměrně dost. Nakonec však volba padla na ještě ani ne pětatřicetiletého Josefa Gočára. Ten byl v Bohdanči známou postavou. Jeho vrstevníci si ho pamatovali jako svého spolužáka z obecní školy, někteří s ním prožívali i studijně nepříliš úspěšná léta na pardubické reálce.

Známí byli i jeho rodiče. Tatínek – Alois Gočár – byl prvním sládkem a nájemcem městského pivovaru, pravidelně se zapojoval i do společenského života městečka. V roce 1897 se dokonce spolu s dalšími šesti zastupiteli stal členem kuratoria pro zřízení „lázní rašeliných“. Rozhodl vodojem Jeho syn však na prahu dospělosti Bohdaneč opustil. V roce 1903 začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Právě v čase odchodu do hlavního města království se však se svým otcem natrvalo rozloučil. Úctu mu kromě jiného projevil návrhem rodinné hrobky, na jejíž konečné podobě se podílel i Gočárův učitel profesor Sucharda. Ta dodnes na místním starém hřbitově připomíná talent svého hlavního, tehdy ještě velmi mladého tvůrce. Rozhodování o tom, komu přidělit nejen náročnou, ale i fi nančně přitažlivou nabídku výstavby nového pavilonu, usnadnila ještě jedna skutečnost. Už od roku 1910 tvořil výraznou dominantu v siluetě Bohdanče železobetonový městský vodojem. Místní veřejnost na něj byla hrdá jak pro jeho užitečnost, tak pro velmi působivý vzhled. Ten mu vtisknul právě třicetiletý Josef Gočár.

Gočár nezklamal
Důvěru rozhodujících mužů Bohdanče rodák ze Semína nezklamal. Nicméně když se právě před sto lety na 1.máje nový lázeňský pavilón otevíral, nikdo asi netušil, o jak architektonicky významnou stavbu se jedná. Nedokázaly ji znehodnotit ani přestavby ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Přistoupilo se k nim, aby se pokryly neustále vzrůstající požadavky na ubytování pacientů i kvalitu léčebných kúr.

Stopy kubismu
Pavilón, kterému se krátce po otevření začalo říkat Gočárův, si dodnes uchovává všechny podstatné rysy tehdy nastupujícího stavebního stylu – kubismu. Dokladem toho je skutečnost, že se díky němu Bohdaneč dočkala zatím své jediné poštovní známky. Současně se dostala na zlatou pamětní minci České národní banky. Její slavnostní představení veřejnosti proběhlo v bohdanečských lázních před osmi lety dvacátého dubna a vyvolalo oprávněný zájem nejen numismatiků.
V současnosti čekají Gočárův pavilon nezbytné stavební opravy, jejichž účelem je především zlepšit úroveň a kvalitu ubytování pro pacienty a klienty lázní. Jistě je přáním všech, aby tyto zásahy nenarušily dosavadní výjimečnost pavilonu, ale naopak ji ještě umocnily.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem