Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Před sto lety přivítal pavilon Gočár první pacienty
Zlaté časy V prvních letech dvacátého století bylo české lázeňství na vrcholu své slávy. Tento zlatý věk se promítal také do vysoké návštěvnosti. Mezi šlechtou bylo samozřejmost, aby si zejména během léta užívala pobytu v lázních. Navíc však přibývalo pacientů ze středních vrstev. Na lázeňských kolonádách se tak nositelé knížecích i jiných titulů začali stále častěji potkávat s právníky, vyššími úředníky, ale i bohatšími podnikateli.
Sázka na jistotu
Za dané situace není tedy divu, že se rovněž majitelé bohdanečských lázní rozhodli investovat do jejich rozvoje. Byla to zodpovědnost výhradně obce, protože je už několik let vlastnila. Zejména starosta František Veselý si byl vědom toho, že bez rozšíření ubytovací kapacity budou lázně ztrácet na své přitažlivosti. Na jednání zastupitelstva proto podal návrh, aby se z obecního rozpočtu fi nancovala výstavba nového, vpravdě moderního pavilonu. Předchozí lázeňské objekty totiž vznikaly zpravidla úpravami stávajících budov, takže ne vždy splňovaly představy pacientů i zdravotnického perpověřit zhotovením projektu zvažovaného pavilonu. Rozhodně bylo z koho vybírat. Architektů a stavebních podnikatelů věnujících se již léta výstavbě lázeňských objektů bylo poměrně dost. Nakonec však volba padla na ještě ani ne pětatřicetiletého Josefa Gočára. Ten byl v Bohdanči známou postavou. Jeho vrstevníci si ho pamatovali jako svého spolužáka z obecní školy, někteří s ním prožívali i studijně nepříliš úspěšná léta na pardubické reálce.
Známí byli i jeho rodiče. Tatínek – Alois Gočár – byl prvním sládkem a nájemcem městského pivovaru, pravidelně se zapojoval i do společenského života městečka. V roce 1897 se dokonce spolu s dalšími šesti zastupiteli stal členem kuratoria pro zřízení „lázní rašeliných“. Rozhodl vodojem Jeho syn však na prahu dospělosti Bohdaneč opustil. V roce 1903 začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Právě v čase odchodu do hlavního města království se však se svým otcem natrvalo rozloučil. Úctu mu kromě jiného projevil návrhem rodinné hrobky, na jejíž konečné podobě se podílel i Gočárův učitel profesor Sucharda. Ta dodnes na místním starém hřbitově připomíná talent svého hlavního, tehdy ještě velmi mladého tvůrce. Rozhodování o tom, komu přidělit nejen náročnou, ale i fi nančně přitažlivou nabídku výstavby nového pavilonu, usnadnila ještě jedna skutečnost. Už od roku 1910 tvořil výraznou dominantu v siluetě Bohdanče železobetonový městský vodojem. Místní veřejnost na něj byla hrdá jak pro jeho užitečnost, tak pro velmi působivý vzhled. Ten mu vtisknul právě třicetiletý Josef Gočár.
Gočár nezklamal
Důvěru rozhodujících mužů Bohdanče rodák ze Semína nezklamal. Nicméně když se právě před sto lety na 1.máje nový lázeňský pavilón otevíral, nikdo asi netušil, o jak architektonicky významnou stavbu se jedná. Nedokázaly ji znehodnotit ani přestavby ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Přistoupilo se k nim, aby se pokryly neustále vzrůstající požadavky na ubytování pacientů i kvalitu léčebných kúr.
Stopy kubismu
Pavilón, kterému se krátce po otevření začalo říkat Gočárův, si dodnes uchovává všechny podstatné rysy tehdy nastupujícího stavebního stylu – kubismu. Dokladem toho je skutečnost, že se díky němu Bohdaneč dočkala zatím své jediné poštovní známky. Současně se dostala na zlatou pamětní minci České národní banky. Její slavnostní představení veřejnosti proběhlo v bohdanečských lázních před osmi lety dvacátého dubna a vyvolalo oprávněný zájem nejen numismatiků.
V současnosti čekají Gočárův pavilon nezbytné stavební opravy, jejichž účelem je především zlepšit úroveň a kvalitu ubytování pro pacienty a klienty lázní. Jistě je přáním všech, aby tyto zásahy nenarušily dosavadní výjimečnost pavilonu, ale naopak ji ještě umocnily.
