Přes střechu Evropy
Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Velikonoce v Polabí
Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archeologický průzkum v Pardubičkách
Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů
Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Nálety na Pardubice
Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Zprávy KPP
Železniční vojsko v Pardubicích
I když byla tato armádní složka zrušena v 90. letech 20. století, přece se výrazně zapsala do historie Pardubic. Kupodivu je ve Vojenském historickém archivu v Praze - Karlíně uchováno dostatek dobových dokladů včetně rozkazů přímo z dob vzniku čs. železničního pluku 1 v Pardubicích.1)
Jiljí Vratislav Jahn a Bedřich Smetana Z hudební historie Pardubic
Nejen Smetanovy opery, tvorba symfonická a komorní, ale také jeho skladby sborové mají v české hudbě význam zakladatelský. I v době předsmetanovské bylo v české hudbě již mnoho skladatelů sborů na české texty. Byly to zejména čtverozpěvy premostráta Jana Pavla Martinovského, právníka Eugena Leopolda Měchury, švagra Palackého, Josefa Vorla (autora zdařilé písně Nad Berounkou pod Tetínem aj.), profesora varhanické školy Josefa Leopolda Zvonaře, Františka Škroupa, učitelského synka z Osic a dalších, jež sehrály zcela pochopitelně velmi významnou roli v celém procesu obrozenského hnutí a úsilí v oblasti českého kulturního života.
K OSUDŮM HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH
V roce 1915 - v roce 500. výročí upálení M. Jana Husa v Kostnici - měl být v Pardubicích odhalen jeho pomník. Pro jeho postavení byl vytvořen spolek, u nějž však zatím neznáme datum jeho vzniku ani se nám nezachovala jeho agenda.1) Víme jen, že duší spolku a pravděpodobně i ideovým otcem myšlenky byl pokrokářský novinář Alois Hajn (1870 - 1953).2) V předsednictví spolku se vystřídali starostové města Františka Kuchynka a ing. Josef Prokop.
Slavnostní večer Spolku lékařů v Pardubicích
Před časem padl v redakční radě názor, že by se do Zpráv měly dostat i nějaké aktuality. Tato forma článků ve dvouměsíčníku je sice sporná, ale navzdory všemu se o to pokusím.
Z dílny ?opravářů? dějin Pardubic
V loňském roce jsme mohli zaznamenat několik písemných pokusů o ?oprávku? dějin Pardubic resp. pardubického regionu. Několik jich níže uvádím. Jejich autory si pozorný čtenář jistě zjistí sám.
Pardubický spolek historie železniční dopravy - Mašinkáři
Pardubický spolek historie železniční dopravy je nezávislé sdružení osob. V rámci své činnosti se snažíme dokumentovat vývoj železniční a městské hromadné dopravy především v regionu Pardubice. Svoji činnost jsme zahájili koncem roku 1990. Prvním počinkem Spolku bylo vytipování vhodného historického kolejového vozidla a jeho postupná renovace. A tak již roku 1991 se podařilo získat dva vraky motorových vozů M 131.1, lidově nazývaných ?hurvínek?. Zhruba za dva roky práce a za významné podpory tehdejších ČSD a později ČD se podařilo vůz, označený M 131.1228 a vyrobený Vagónkou Studénka v roce 1951, zprovoznit. Na voze, který obdržel přezdívku Karel, bylo odpracováno členy spolku a pracovníky správkárny depa Pardubice dohromady zhruba pět tisíc hodin.
Devadesát let esperantského hnutí v Pardubicích
Esperantský kroužek v Pardubicích byl podle dochovaných dokumentů založen MUDr. Stanislavem Schulhofem v roce 1909, tedy právě před devadesáti lety... Toto je doloženo svědectvím pozdější tajemnice klubu pí. Vamberové v referátu předneseném na výroční schůzi Klubu v roce 1922. Jiným důkazem pro toto tvrzení je reklama Unie Českých Esperantistů v učebnici Eduarda Kühna z roku 1909, kde je jako člen m.j. uveden také Esperantský kroužek Pardubice. Jinak byly zprávy o pardubickém esperantském hnutí do r. 1919 čerpány pouze z tisku, vlastní písemné dokumenty kroužku neexistují, protože byly zničeny vybombardováním domku rodiny Schulhofových za druhé světové války.
Z mé kroniky, část 8.
Za mých dětských let tvořila Zemská donucovací pracovna konec města Pardubic na východě. Obklopena bílou zdí vzbuzovala v nás dětech tichou hrůzu. Stalo se několikrát, že ticho noci porušila střelba a ráno si tamní obyvatelé vyprávěli, že v noci utekl káranec.
VĚTRNÁ SMRŠŤ NA PARDUBICKU V ROCE 1929 V KRONIKÁCH
4. červenec roku 1929 zůstane natrvalo zapsán v historii našeho státu jako černé datum. Tehdy zasáhla podstatnou část republiky ničivá vichřice ?jaké pamětní nebylo?. Škody, které vichřice nadělala v celé republice, byly odhadnuty na 833 mil Kč1). Obzvlášť citelně zasáhla jižní Čechy a okolí Prahy. Na Pardubicku zničila stovky stavení (z nichž mnohá byly ještě celé ze dřeva). Největší škody byly většinou na střešní krytině (z části doškové) a dále pak na ovocných stromcích, které vichřice hravě vyvrátila. Větrná vichřice si bohužel vyžádala i lidské životy (např. v obci Svítkov či v Opatovicích nad Labem).2) Mnohé obce vypadaly po několikaminutovém útoku vichřice jako po dělostřelecké přípravě z doby první světové války.
STAROSTI S DŘÍVÍM
S příchodem zimy přicházely i starosti o otop. Tyto starosti měli i naši předkové. V dřívějších dobách se topilo jen dřívím a dříví bylo v lesích dost. Dřívím se topilo všude, na vesnicích, ve městech i v pardubickém zámku jak v kancelářích, tak i v bytech. Familianti z Moravanského měli např. za povinnost svážet za úplatu na podzim po 2 dni dřevo z chvojeneckých lesů do Pardubic do zámku. Dřevo nebylo ovšem zadarmo, v roce 1800 stál jeden sáh tvrdého dřeva v lese 3 zl. až 3 zl. 30 kr., dřevo měkké stálo 2 zl. až 2 zl. 30 kr. Proto poddaní zvlášť z obcí v blízkosti panských lesů, byli zvyklí potřebné dřevo jak pro otop, tak i pro jiné účely si opatřovat krádeží, a to nejen pro svou potřebu, ale vozili ho i na prodej do měst. Přestože panští hajní dobře hlídali, krádeže dříví pokračovaly a odhadovalo se, že jen asi jedna třetina případů…