Zprávy KPP

Za mých dětských let tvořila Zemská donucovací pracovna konec města Pardubic na východě. Obklopena bílou zdí vzbuzovala v nás dětech tichou hrůzu. Stalo se několikrát, že ticho noci porušila střelba a ráno si tamní obyvatelé vyprávěli, že v noci utekl káranec.

4. červenec roku 1929 zůstane natrvalo zapsán v historii našeho státu jako černé datum. Tehdy zasáhla podstatnou část republiky ničivá vichřice ?jaké pamětní nebylo?. Škody, které vichřice nadělala v celé republice, byly odhadnuty na 833 mil Kč1). Obzvlášť citelně zasáhla jižní Čechy a okolí Prahy. Na Pardubicku zničila stovky stavení (z nichž mnohá byly ještě celé ze dřeva). Největší škody byly většinou na střešní krytině (z části doškové) a dále pak na ovocných stromcích, které vichřice hravě vyvrátila. Větrná vichřice si bohužel vyžádala i lidské životy (např. v obci Svítkov či v Opatovicích nad Labem).2) Mnohé obce vypadaly po několikaminutovém útoku vichřice jako po dělostřelecké přípravě z doby první světové války.

S příchodem zimy přicházely i starosti o otop. Tyto starosti měli i naši předkové. V dřívějších dobách se topilo jen dřívím a dříví bylo v lesích dost. Dřívím se topilo všude, na vesnicích, ve městech i v pardubickém zámku jak v kancelářích, tak i v bytech. Familianti z Moravanského měli např. za povinnost svážet za úplatu na podzim po 2 dni dřevo z chvojeneckých lesů do Pardubic do zámku. Dřevo nebylo ovšem zadarmo, v roce 1800 stál jeden sáh tvrdého dřeva v lese 3 zl. až 3 zl. 30 kr., dřevo měkké stálo 2 zl. až 2 zl. 30 kr. Proto poddaní zvlášť z obcí v blízkosti panských lesů, byli zvyklí potřebné dřevo jak pro otop, tak i pro jiné účely si opatřovat krádeží, a to nejen pro svou potřebu, ale vozili ho i na prodej do měst. Přestože panští hajní dobře hlídali, krádeže dříví pokračovaly a odhadovalo se, že jen asi jedna třetina případů…

Je čtvrtek den před Štědrým dnem pozdě odpoledne, jdu k televizi a zapínám teletext, abych si přečetl stručné zprávy dne a v tom vidím známé jméno a u něho text, který oznamuje, že ?Po dlouhém a statečném boji podlehl ve čtvrtek v Praze zákeřné nemoci ve věku 70 let spisovatel, publicista a významný představitel literatury faktu Miroslav Ivanov.? V té chvíli si uvědomuji, že přátelství se vzácným, dobrým člověkem, které trvalo více než dvě desítky let, bude patřit už jen vzpomínkám.

Při shromážďování údajů k počátkům létání v Čechách (a v Pardubicích) jsem z různých zdrojů získal před časem dva odporující si údaje o jedné přednášce, která se uskutečnila v roce 1895. Jejím pořadatelem měl být v obou případech Akademický spolek Arnošt a měla se uskutečnit v týž den - 13. května uvedeného roku. Rozpor byl jen v udaném místě konání: byla v Pardubicích, nebo v Praze?

V průběhu minulých dvou let jsme Vás prostřednictvím článků ve Zpravách seznamovali s přírodou chráněných území okresu Pardubice. Dnes Vám přinášíme úplný přehled těchto území získaný z publikace p. Vladimíra Lemberka ?Příroda na Pardubicku dříve a nyní? včetně mapky. Dále získáte přehled o chráněných památných stromech na území okresu Pardubice.

Zdá se mi, že hořejší větou dr. Novák správně a případně vystihl povahu mého působení a význam ?Osvěty lidu? na českém východě a severovýchodě. Od počátku své dráhy novinářské chápal jsem své povolání jako učitelskou a vychovatelskou službu, konanou v zájmu veřejnosti. Tisk jest informátorem, rádcem a vůdcem dospělých, má vskutku vysoké, ideální poslání a ovšem i velikou odpovědnost. Cíl, který jsem si vytkl krejcarovými časopisy Lidem a Ruchem a potom Osvětou lidu, byl: pracovati k duševnímu a mravnímu povznesení českého lidu, naučiti ho, aby dělal podle Havlíčka politiku rozumnou a poctivou a spoléhal především na sebe, svou sílu hospodářskou a váhu kulturní, slovem, abychom všestranným rozmachem a dobrou organisací všech sil a sileček živého národa spěli k svobodě a samostatnosti politické. Přesídlením ?Osvěty lidu? z Hradce do…

V minulém díle jsme se seznámili s genezí prvních snah města Pardubic získat pro sebe sídlo plánované obchodní a živnostenské komory (dále jen OŽK) pro východní Čechy. Úsilí Pardubic, ale i jeho rivalů - Hradce Králové a Chrudimi, bylo přerušeno léty 1. světové války. Česká společnost tehdy dostala zcela jiné a mnohem vážnější starosti.

Redaktor Stanislav Vinař byl vydavatelem týdeníku Východočeský rozhled. Byl to nepolitický, jakoby očistný, ale spíše pomlouvačný šestistránkový časopis. (vycházel v letech 1931-41).

V magickém roce 2000 si připomínáme 60. výročí úmrtí čestného občana města Pardubic, zasloužilého ředitele měšťanské školy v Pardubicích Františka Karla Rosůlka1, vynikajícího vlastivědného pracovníka a redaktora ojedinělé vlastivědné monografie ?Pardubicko-Holicko-Přeloučsko?2, u jejíhož vzniku stál a jejíž vydávání celých 23 let řídil. Nedlouho před svou smrtí si na vydávání monografie, jež vycházela na pokračování v sešitech, hlavně na samý začátek tohoto díla, F. K. Rosůlek zavzpomínal v novinovém sloupku, který nazval ?U čtyř učených a zasloužilých?. Přijměte jeho doslovný přepis jako vzpomínku na tohoto vynikajícího Pardubičana při příležitosti zmíněného výročí.