Zprávy KPP

I.část Ve druhé polovině 19.století se v nebývalé míře rozvíjela spolková činnost. Publikace 550 let města Dašic uvádí následující spolky: divadelních ochotníků, Hálek, muzikální spolek Mužská hudba, tělovýchovnou jednotu Sokol, Řemeslnickou besedu, Místní odbor ústřední matice školské a Okrašlovací spolek. Pamětní kniha Čtenářského zábavního spolku Hálek v Dašicích píše pouze o hasičích. O Čtenářské besedě ( pro pěstování vzdělanosti, vlastenectví a zábavy) uvádí, že zanikla ?pro nedostatek vytrvalosti a z příčin jakési netečnosti a nevšímavosti pokroku?? Situace se však změnila přistěhováním sládka Josefa Krafty. Ten se postupně spřátelil s řadou Dašických. Scházeli se, diskutovali o literatuře a politice a brzy vykrystalizovala myšlenka na vytvoření spolku. K iniciátorům náleželi již jmenovaný Josef Krafta, Čeněk Novotný, učitelé…

(O události, která vzrušila pardubickou veřejnost) Firma Čeněk Lejhanec je bezesporu firemní stálice Pardubic. O firmě bylo již v pardubickém tisku nejednou psáno obecně i podrobněji. Její jméno se objevilo i na stránkách ZKPP. Autor se kdysi sám zabýval její průmyslovou (firemní) signistikou na stránkách ZKPP. O jménu Lejhanec se zmiňuji i Jaroslav Hašek ve svém světoznámém románu o Švejkovi. V červnu pohnutého roku 1939 došlo k vyloupení Lejhancova klenotnictví. Tehdejší pardubický regionální tisk přinesl několik informací, které dále doplňoval a později i pardubickou veřejnost seznámil s dopadenými zločinci. Nejvíce o události informovalo České Večerní slovo ve své pravidelné rubrice ?Východočeské Večerní České slovo?, objevující se na poslední stránce novin. Autor se ?přenesl? do roku 1939 a byl pilným čtenářem informací, které…

Václav Rabas mne na sklonku léta 2014 požádal, abych jeho vzpomínkám dal písemnou podobu. Rád jsem mu vyhověl, Václav byl mým kamarádem od našeho jinošského věku, byl jsem u jeho triumfů ve varhanních soutěžích během studií, léta jsme se setkávali u mnoha hudebních akcí, vím i jak těžkým životním zkouškám byl podroben. V mládí byl mým ?štymkolegou? v bigbandu, byl mým přísným učitelem klavíru, rozpoznal můj talent a zařídil mi studia skladby u renomovaného pedagoga. Prostě díky Václavovi jsem se stal profesionálním hudebníkem. V příběhu, který vypráví, jak Pardubice díky Václavu Rabasovi získaly hned dvě prestižní kulturní instituce, budu průvodcem i občasným glosátorem. Václav Rabas se narodil 14. srpna 1933 v Dolním Bezděkově na Chrudimsku. Jeho otec Josef Rabas byl vesnickým kapelníkem a ředitelem kůru v blízkých…

Předkládaný příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s jedním z mnoha kulturních spolků, které působily v první polovině 20.století ve východočeském městě Přelouči. Jedná se o hudební spolek Přeloučská Filharmonie (popř. Filharmonie Přelouč). Činnost tohoto spolku poměrně výrazně ovlivnila kulturní atmosféra první republiky a především pak doby německé okupace v tomto malém městě a přispěla k duševnímu rozvoji přeloučských obyvatel. Tomuto tématu nebyla dosud věnována větší pozornost ? v podstatě lze nalézt jen stručné zmínky v Dějinách města Přelouče. 1/ Autoři zde uvádí (na základě informací z městské kroniky), že Přeloučská Filharmonie vznikla v roce 1927 přejmenováním Hudebního kroužku, což není zcela přesné. Ve skutečnosti vedle sebe více jak deset let existovaly dva konkurenční orchestry. Cílem práce je ozřejmit více tuto…

V roce 1906 posílil fotbalový klub SK Pardubice tehdy osmnáctiletý chlapec Ota Resch, syn nadlesního z Moravských Křižánek. Kopaná byla jeho zamilovaným sportem, a protože uměl, byl stabilním hráčem prvního mužstva, a to až do začátku první světové války. V ní jej potkala střepina šrapnelu. V lazaretu jej z nejhoršího sice dostali, ale zranění zanechalo trvalé následky. S mičudou to již nešlo. Fotbal ale neopustil. Stal se z něho funkcionář a nakonec předseda SK Pardubice. Jako absolvent obchodní akademie a hlavně díky své šikovnosti a obchodnímu talentu si v Pardubicích založil malý bankovní dům a prodejnu Čs. třídní loterie. Protože mu živnost prosperovala, stal se mecenášem sportu a umění ? téměř všichni jeho zaměstnanci byli sportovci a o jeho vztahu k umění nejlépe svědčí skutečnost, že ve svém domě ve Svatojánské ulici (dnešní…

Laskavostí pí. Lenky Pěchové (Hovorové) a MUDr. Pavla Pěcha jsme získali z rodinného archivu pana F.Hovory z Pardubiček (zemřel 9.ledna 2011) jeho vzpomínky, v nichž přibližuje velmi zajímavým způsobem atmosféru heydrichiády v Pardubicích včetně své účasti v domácím odboji. Pokusil jsem se o první edici z jeho rukopisu. *** V prvních válečných dnech měsíce srpna roku čtrnáctého narodil jsem se jako druhý syn rodičům, bydlícím v Pardubicích. V desátém roce mého života zemřela moje matka, zanechavši otci dvouleté a desetiměsíční děti. Otec strojník v okresní nemocnici před povoláním na vojnu se znovu oženil s jednou ze šesti dcer kováře p. Plzáka z Prahy- Braníku. Ve válce utrpěl otec úraz, na který po dlouhé nemoci v roce 1920 zemřel. Navzdory nevelké penzi se o nás druhá matka pečlivě starala a dobře připravila pro další život. Od…

Během turistické vycházky KPP jsme v neděli 27. 12. 2015 pod vedením paní Ing. M. Timarové prošli několika pardubickými parky. Považuji za vhodné připomenout dva druhy stromů, na které nás vedoucí vycházky upozornila. Jednalo se dva exempláře tisovce dvouřadého (Taxodium distichum), rostoucí v Tyršových sadech a dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), rostoucí v Bubeníkových sadech. Tisovec dvouřadý pochází z mokřinatých oblastí jihovýchodu USA. Preferuje mokrou až bažinatou půdu, světlé, nejlépe slunné stanoviště. Strom jak ?předurčený? pro Tyršovy sady, které vznikly na místě podmáčeného zámeckého příkopu, zasypaného a přeměněného na mokré louky (roku 1910). Proto dané místo je pro růst tohoto malebného stromu s jemnou strukturou, velmi vhodné. Tento v létě světle zelený, opadavý jehličnan, se ve své domovině vyznačuje…

V říjnu 2008 se po čtrnáctileté pauze znovu rozběhla činnost pražské pobočky. Navázala na tradice úspěšné práce Klubu přátel Pardubicka v Praze, který byl založen v roce 1965. A teda stejně jako celý náš klub oslavila 50. výročí svého založení. Pod vedením tří předsedů pražského klubu ? Rudolfa Wildy, Hanuše Theina a Marie Svobodové se uskutečnilo 250 akcí. O tom, jak úspěšná byla tato činnost a jak si ji město považovalo, svědčí i skutečnost, že v listopadu 1981 byla pražskému klubu udělena zlatá medaile města Pardubic a osobně ji v Praze předával tehdejší předseda MěNV Šimon. Dnešní pokračovatelé pardubického klubu to dotáhli v prosinci 2015 na 50 akcí ? přednášek, besed, výletů a návštěv. Z velké části jsou to dnes stejní členové, kteří byli členy už před 30 roky. Jako připomínku si uspořádali několik retro-akcí, když po třiceti…

Císař František Josef I. dal souhlas nejvyšším rozhodnutím ze dne 13.6.1872 na přenesení predikátu a znaku od tchána Mikuláše Webera z Treuenfelsu na Františka Hauschka, c.k. plukovníka a velitele v Praze. Majestát byl vyhotoven ke dni 6.8.1872. Znak: Štít čtvrcený. V 1.a 4. červeně a zlatě děleném poli, nahoře zlatý člunek, dole kráčí červený lev a mává mečem se zlatým jílcem. V 2. a 3. stříbrném poli ze zelené země vyrůstá zelený listnatý strom. Z korunované turnajské přilby vyrůstá obrněný muž s otevřeným hledím, po straně s mečem, v pravé ruce od lokte obnažené drží zlatý šíp, levici má v bok mezi otevřenými orlími křídly, pravé červeno-stříbrné dělené. Pokryvadla vpravo červeno-zlatá, vlevo červeno-stříbrná. František Hauschka šlechtic z Treuenfelsu, n. Budapešť 17.8.1818, z. Vídeň 20.7.1899, c.k. generálmajor na odpočinku. …

Jsou to první, něžní poslové jara. Botanický název je odvozen z řečtiny a zní Galantus nivalis. Dle mléčně bílých květů a zasněžených luk, kde se nachází. V češtině to je sněženka podsněžník. Navíc připomíná její sílu vyrůstat a kvést, i když třeba ještě někdy mrzne a mnohdy ji zasype i sníh. Jarní příroda jí neublíží, to mohou jen lidé, ale o tom později. Krásné téměř poetické vysvětlení pro její barvy má pan Dr. Větvička. Celá ta květinka je obraz jarní přírody. Její sivé listy připomínají časté jarní jinovatky, bílé květy jsou sníh, který je ještě všude okolo a světle zelený okraj korunky schované mezi bílými okvětními lístky symbolizuje rašící trávník, který se ještě tou dobou mnohdy také schovává pod sněhem a čeká na svou chvíli.