Zprávy KPP

Někdy na samém začátku 70. let XX. století získal pracovník Východočeského muzea v Pardubicích Ing. Ctirad Beneš na Střední průmyslové škole strojnické v Chrudimi pro muzeum vrak tříválcového motoru Anzani. Nikdo nepochyboval, že je to motor po Ing. Janu Kašparovi, tím spíše, že tato strojnická průmyslovka dříve sídlila v Pardubicích. O tom, jak a kdy se motor dostal na tehdy ještě pardubickou průmyslovou školu, však patrně není nic bližšího známo. Lze předpokládat, že vrak motoru, je-li opravdu po Kašparovi, se do školy musel dostat nejspíše v první polovině 20. let. Motoru chybí dva ze tří válců, nemá klikovou hřídel, chybějí písty a ojnice, jediný dochovaný válec nemá ventily ani ventilový rozvod. Přes značnou neúplnost se však jedná o velmi vzácný doklad začátků létání v Pardubicích. Také nevíme, v jakém stavu se motor na…

Šedesát let se již můžeme v Pardubicích vozit trolejbusem. Přesně od úterý 22. ledna 1952, kdy na svou trať dle jízdního řádu vyjelo prvních šest trolejbusů s typovým označením Škoda 7Tr, které měly evidenční čísla 101 – 106. Trať první trolejbusové linky, která nesla a dodnes nese číslo 3, vedla od starého nádraží, na Stalinovu třídu (dnes třída Míru), dále Švermovou (dnes Sladkovského), ulicí U stadionu až ke starému labskému mostu (dnes zdymadlu), přes Labe pak dále na Cihelnu ke sv. Josefovi, přes Trnovou, Semtín a Rybitví do Bohdanče na náměstí. Dva dny před tím, tedy v neděli 20. ledna se konala první jízda šesti slavnostně vyzdobených trolejbusů, které se poprvé po přestřižení pásky rozjely z dnešní Třídy Míru do Bohranče. I tuto skutečnost, jakou bylo zavedení trolejbusové dopravy, dokázal tehdejší režim zneužít ve…

V minulých číslech našeho zpravodaje jsem se zájmem pročítal popisy přírody Pardubicka od J. Musílka, který, jak zřejmo byl znalcem živočišstva obývajícího krajinu. Bohužel bývá dovětek, že se některý ze jmenovaných druhů již v současné krajině nevyskytuje. Protože jsem zahradník, tak bych vás rád pozval podívat se na krásu rostlin, které se v naší přírodě zachovaly z dob minulých díky rezervacím. Náš kraj na jihu lemuje pás Železných hor. Krajina tam není poničená průmyslovou výrobou a i kolektivizace se některým místům naštěstí vyhnula. To jsou právě ty kouzelné enklávy, kde dříve člověk sice hospodařil, ale s přírodou si navzájem rozuměl ku prospěchu obou. Zde se právě nacházejí ony poklady rostlinné říše v podobě chráněných až vzácných rostlin. Jedno z oněch míst se nachází kousek za Trhovou Kamenicí. Ze silnice vedoucí…

Dnes hovoříme s populárním pardubický floristou Františkem HLUBOCKÝM, který se od t.č. stává naším pravidelným přispěvatelem. 1/ Co je to floristika a jak se k ní dostal? 2/ Popište nám, prosím, svůj pracovní den! 3/ Jak prosperuje vaše činnost? 4/ Co byste popřál pardubickým patriotům? 1/ Floristika je v našem jazyce poměrně nové slovo. Označuje zpravidla profesní činnost zabývající se aranžováním a vázáním květin. Je to dnes již samostatné odvětví květinářství. Toto se dnes již chápe jako pěstitelství.

Firma Josefa Prokopa, později s dodatkem „synové“ (familiárně zvaná též „Prokopka“) patřila k nejznámějším pardubickým firmám od samého svého počátku v poslední třetině 19. století. Podílela se na vybudování solidního pilíře strojírenského průmyslu v Pardubicích a před první světovou válkou (to již po smrti zakladatele firmy a odstoupení z vedení firmy i jeho manželky Františky Prokopové, která záhy poté zemřela) patřila ve svém oboru k největším továrnám v celém Rakousku-Uhersku. Poválečná výroba navázala na značné úspěchy (i přes katastrofální požár z roku 1919) a rozšířila firemní značku PROKOP1 do celého světa. Bohužel sláva pardubické Prokopky je již minulostí a možná proto o důvod více, zpracovat její historii detailně. Můj příspěvek je stručným nahlédnutím do „prehistorie“ firmy Josef Prokop. J. Prokop přišel po…

Před 130 lety: 1. 3. 1882 – V Pardubicích byla založena první Pokračovací obchodní škola. Před 150 lety: 12. 3. 1862 – Svou činnost zahájila Měšťanská beseda, která byla podporovatelkou rozvoje města. Před 170 lety: 16. 3. 1842 – Ing. Jan Perner byl přijat do služeb rakouských státních drah jako vrchní inženýr. Před 70 lety: 26. 3. 1942 – Poprvé se v Pardubicích za druhé světové války rozezněly sirény oznamující letecký poplach. Před 40 lety: 1. 4. 1872 – Proběhlo dokončení budov a provozů pardubického akciového pivovaru, založeného v roce 1871.

Jan Prchal žije v Polné a je národopisným pracovníkem ale navíc i knihkupcem a nakladatelem. V roce 2002 sepsal a vydal Biografický slovník Polenska. Známe se už dlouhá léta, kdy nás pojila filatelie a poštovní historie. Polnou proslavila řada osobností, z nichž nejznámější byla Božena Němcová. Jeho publikace zaznamenává podrobně bezmála 300 jmen. Je zajímavé, že někteří tam uvedení měli spojitost právě s Pardubicemi. Jistě bude užitečné je právě na těchto stránkách připomenout.

Na státní svátek 28. října 2011 se k nám donesla smutná zpráva o úmrtí pardubického rodáka – spisovatele a diplomata Jiřího Gruši (nar. 1938) při operaci srdce. Všichni, kdo jsme jej znali, víme, jak měl rád své Pardubice. Volný Evropan, v letech 2003-09 prezident PEN – klubu a v letech 2005-09 ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, se rozloučil s českými čtenáři esejí „Beneš jako Rakušan“ (vyd. Barrister a Principal 2011). Čest jeho památce!

Dne 29. září 2011 zemřel ve Zlíně Ing. Jan Lamper ve věku 81 roků. Po studiích dostal umístěnku jako ekonom do Pardubic, kde pracoval nejdříve na UMĚ a posléze zakládal ve VCHZ Synthesia n.p. Semtín obchodně technické služby. V práci byl zdatný ekonom a dobře se s ním pracovalo. Jeho paní učila na Dukle ve škole. Měl dva syny, z nichž jeden je novinář. Po čase přešel do Rubeny Náchod a posléze do Zlína, kam se z Pardubic přestěhoval i s rodinou. Samozřejmě po roce 1968 měl potíže a přeškolil se na práci s počítačem. Protože se narodil v Malenovicích, měl ke Zlínu srdečný vztah. Stal se tak kronikářem města Zlína a kupodivu i na těchto stránkách se objevil jeho článek. Šlo o vzpomínky vozky, který ve válce roku 1866 jel s rekvírovaným koňským povozem až do Pardubic. Ing. Jan Lamper měl pochopitelně stále kontakt na Pardubice a…

Květa Vokolková odešla na věčnost V sobotu ráno 3. září zemřela ve Staré Boleslavi Květa Vokolková. Byla posledním ze sourozenců významné pardubické rodiny Vokolkových. Na svět přišla před více než devadesáti lety, 5.března 1921 v rodině pardubického tiskaře Václava Vokolka. Jejími bratry byli Vlastimil (tiskař a vydavatel krásných tisků), Vojmír (výtvarník) a Vladimír (spisovatel). Dlouhých 70 let bydleli Vokolkovi v domě Za Pasáží a Květu jsem poznal právě zde, zhruba před dvaceti lety. Tenkrát mě do tohoto bytu přivedl kamarád a pamatuji se, že zde byli i jiní mladí lidé. Často a rádi jsme sem chodili, protože tu vládla příjemná a svobodná atmosféra. Květa se v té době starala o bratra Vojmíra a zapojila se také do práce v ekumenické organizaci Středisko křesťanské pomoci, kde nezištně působila několik let.