Zprávy KPP

Jdu se podívat k reálce, za nás jediné škole střední ve městě. Tehdejší Pardubice (něco přes 10.000 obyvatelů) neměly ještě chlapecké školy měšťanské, jen při staroměstské obecné měšťanku dívčí a na novém městě školu obecnou. Přicházím do kouta náměstí, kde bývalo živo na počátku školního roku. Konaly se tady trhy na knihy školní. Studenti vyšších tříd nabízeli a prodávali žákům tříd nižších učebnictvo, o jejichž ceně vnější i vnitřní živě tu uvažováno. Příchod z náměstí k reálce velmi jest změněn. Dávná městská branka byla tu u staroměstské školy, bývalého kláštera, jak ráz budovy zřejmě prozrazoval. Klenbové oblouky přepínaly úzký průchod u náměstí i dál u kostelíka, jehož kruchta spojena byla krytou chodbou ve výši patra s budovou kdysi klášterní

(1880-1935) ředitel městského důchodu v Pardubicích Další z pozapomenutých osobností Pardubic z období první republiky si zaslouží naši pozornost. 1/ František Pospíšil se narodil 25. září 1880 v Kopidlně na Jičínsku čp. 63 z manželství Františka a Františky Pospíšilových. V 11 letech šel na studia do Hradce Králové, kde absolvoval gymnázium a Vyšší obchodní školu. Pak se pokusil o studium obchodních věd na vídeňské univerzitě, ale prošel jen jediný semestr. Ve Vídni I. si našel své první zaměstnání u firmy Fleischhauer a spol. (výroba svíček, mýdla a margarínu) jako úředník. Po smrti svého otce – stavebního mistra – se vrátil do Čech a vykonával stavební dozor na příležitostných stavbách. Ve 21 letech odešel jako jednoroční dobrovolník k pevnostnímu dělostřelectvu do Pulje, kde byl půl roku ve vojenské škole a druhou…

1/ Váš dědeček je zmíněn v Haškově Švejkovi. Přibližte nám to, prosím. Ano, Hašek zmínil ve Švejkovi mého dědečka Čeňka Lejhance, je to velmi veselá až hanlivá epizoda, použil jsem ten citát na zadní stranu navštívenky. Moje matka z toho nebyla vůbec nadšená, mě se ale citát líbí. Jak k tomu došlo, rodiče jen spekulovali. Zřejmě když byl Hašek v Pardubicích v karanténě, mohl vidět při svých restauračních výletech ve městě vývěsní štít dědečkova obchodu a použil jméno. Že by se setkali někde v hospodě, bylo málo pravděpodobné, protože dědeček do hospod nechodil, prý max. na jedno malé pivo, na revanš, když si hospodský u něj něco zakoupil.

Ve dnech 24. 8.–27. 8. 2023 byla v Autokempinku Konopáč u Heřmanova Městce vzpomenuta shora uvedená výročí, která spojují přátele cestování. Pořadatelem akce byla Federace campingu a caravaningu České republiky. Hlavním dnem byla sobota dne 26. 8. 2023, kdy v dopoledních hodinách probíhal v areálu kempu řemeslný Fler Market. Od 13 hodin dala FCC ČR k disposici doprovodný autobus, který však byl využit až na závěr; valnou část absolvovali účastníci pěšky, včetně dvou malých dětí ve věku 4 a 7 let.

1/ Na ostrově Bornholm Začátkem září 2022 jsme vyrazili obytným autem Fiat Ducato (v úpravě Pössl) na kratší cestu na ostrov Bornholm (43.000 obyvatel), který leží v Baltu a je součástí dánského království. Ač je to z Pardubic pouze 760 km do přístavu Sassnitz (odkud je nutno pokračovat trajektem tři hodiny a dvacet minut do hlavního města ostrova Ronne), jedná se pro české turisty o dosti neznámou destinaci. Soudíme tak také podle toho, že i místní nás považovali trochu za exoty a v jisté rogeri (udírna ryb) sympatický prodavač, po zjištění, odkud jsme, zavolal na kolegu, aby se přišel podívat na živé Čechy.

Věnovali jsme se mu částečně již v ročníku 2016, č. 7–8 (str. 268–273). Nyní jsme se však dostali díky jeho dceři paní D. Dopitové k dalším zajímavým dokumentům, jež dokládají jeho úsilí z roku 1968 dosáhnout vyššího důchodu než vyměřených 822 Kč měsíčně. V rámci této své snahy totiž architekt Karel Kalvoda sepsal 3. listopadu 1963 své podrobné „curriculum vitae“, jež nasvětluje i věci, jež jsme neznali roku 2016.

Zemské volby v roce 1928 Historický exkurz Zemské volby, které se konaly na sklonku roku 1928, se od přecházejících parlamentních nebo obecních odlišovaly především v tom, že se jednalo o první plebiscit po přijetí nového Zákona o organisaci politické správy, který vstoupil v platnost v roce 1927. Tato právní norma výrazně měnila administrativní uspořádání meziválečného Československa. Dosavadní župní uspořádání bylo nahrazeno čtyřmi velkými územně správními celky – zeměmi. Voliči tak podle své domovské příslušnosti mohli volit do zastupitelstva Země České, Země Moravskoslezské, Země Slovenské a Země Podkarpatoruské.

Je to už více než 110 let, kdy v „Osvětě lidu“ (roč. 1911) vyšly Hovorkovy „Vzpomínky na Pardubice“ vydané později samostatně jako knížka (vyd. J. Ach v Mostě 1913). Autor pak ve svých vzpomínkách pokračoval ve „Východočeském republikánu“ (roč. XIX.) a nazval je „Jak bývalo v Pardubicích“ (jako brožuru je pak vydala Novina v Hradci Králové roku 1938). Autor – rodák z Choltic (nar. 22. 1. 1867) studoval na pardubické „staré reálce“, kde maturoval roku 1886. Působil pak jako učitel na Litomyšlsku a Mostecku, určitou dobu i v rodných Cholticích, to už jako ředitel školy. Své stáří prožil v Cholticích, kde zemřel 14. 11. 1952. Jeho vzpomínky na staré Pardubice jsou dnes takřka nedostupné, a proto jsem se rozhodl zprostředkovat Vám je v našem časopise na několik pokračování. Ponechávám původní starý pravopis Hovorkovy práce. J.…

Úvod: Předně, nejsem vystudovaný biolog! Ale zajímám se už 25 let (lepší je výraz čtvrt století) o měkkýše, a především jejich schránky (ulity) a misky. Věnuji se jejich sběratelství (konchyologii) srovnatelnou dobu. Rozhodl jsem se propojit své obory – historii a geografii s konchyologii v seriálu, který publikuji už přes dvacet let s názvem Lastury v historii lidstva. Napsal jsem dosud přes 70 článků1 a stále je co objevovat na stránkách odborných knih, cestopisů, různých časopisů a rovněž ze zážitků z vlastních cest.

Nejstarší lékárna – říkalo se podle německého Apothéke apatyka – zařídil Vojtěch z Pernštejna v domě čp. 40 na dnešním Pernštýnově náměstí (vedle Jonáše); nevíme, kdy se tak stalo, ale když bylo roku 1526 prováděno „účtení o ten panský dům“, lékárna tu již patrně byla. Prvním známým lékárníkem tu je Šimek či Šimon Franc, muž veřejně činný, který byl roku 1536 „ředitelem městského počtu“ a roku 1550/1551 primátorem. Také Jan z Pernštejna s ním roku 1558 vyjednával stran „apotékařských svršků“. Roku 1549 Jaroslav z Pernštejna dům, kterému se říkalo Pernštejnská apatyka prodal a Šimon Franc se přestěhoval do domu čp. 100 v dnešní Kostelní ulici, který koupil. O tři roky později přikoupil grunt čp. 52 v místech dnešní zvláštní školy v Klášterní ulici. 1/ Známe bezpočet případů, kdy jednotlivci vlastnili více nemovitostí, a proto…