Zprávy KPP

Základní náplní pro pardubické závodiště byly vždy dostihy crosscountry steeplechase a dostihy přes proutěné překážky. Velká pardubická vznikla díky tomu, že část naší šlechty se nechala inspirovat britským dostihem Grand National, jehož první ročník se běžel v Aintree (předměstí Liverpoolu) v roce 1837. Rok předtím se konal v Chlumci první český parforsní hon a 37 let poté se běžela první Velká pardubická. Oba dostihy byly původně skutečnými crosscountry steeplechase. Tak jako začala historie Grand National dříve, tak se také dříve tento dostih změnil a z původní formy dostihu přírodou byl přenesen na okruh. Tím přestal být původní crosscountry, ale ponechal si své překážky, takže je z poloviny klasickou steeplechase s prvky převzatými z crosscountry. Podobnou cestou se ubíral například i dostih Groote Steeplechase de Western…

Aleš Dryml starší (* 10. června 1953 v Kolíně) je bývalý československý závodník, reprezentant na ploché dráze, jezdec týmu AMK Zlatá přilba Pardubice a zakladatel pardubické firmy Auto Dryml. Jeho synové jsou rovněž bývalí plochodrážní závodníci Aleš a Lukáš Drymlovi. Na mistrovství Československa jednotlivců startoval Aleš Dryml starší v letech 1974-1985, přičemž v letech 1982 a 1984 získal mistrovský titul. Na MČR družstev získal mistrovský titul v letech 1984 a 1985. Na mistrovství Československa na dlouhé ploché dráze obsadil titul národního šampiona v roce 1982. V letech 1978-1988 pravidelně startoval v kvalifikačních závodech mistrovství světa jednotlivců, do finále mistrovství světa se probojoval v letech 1980 (12. místo) a 1981 (14. místo). Na MS družstev startoval v letech 1977-1985, když nejlépe skončil dvakrát na 3. místě …

Je to nejstarší plochodrážní závod na světě (www.zlataprilba.cz). První ročník se jel v roce 1929 díky iniciativě Františka Hladěny. Do začátku války se konalo celkem 9 ročníků tohoto závodu. Místem konání bylo dostihové závodiště. Teprve od roku 1964 se jezdí na plochodrážním stadionu ve Svítkově.

Díky laskavosti Mgr. Bromové, rozené Kramářové ze Svítkova se mně dostala do ruky rodinná památka, a sice „Rozvrh“ úhrady škod způsobených honěním jelena v roce 1880. V té době byl její prapradědeček pan František Kramář starostou obce (zvolen byl 22.4.1880 jako čtyřiatřicetiletý, aby pak po 18 úspěšných letech v úřadu rezignoval na úřad starosty dne 6.11.1898, při čemž obecní zastupitelstvo uznalo jeho blahodárnou činnost ve prospěch obce a vzdalo za tuto činnost povinné díky) a k jeho čerstvým povinnostem patřilo i rozdělení částky, kterou obec obdržela za škody způsobené honěním jelena.

Jen trochu cestování… Núbie je historická oblast mezi dnešním Egyptem a Severním Súdánem. Při svých toulkách po světě (září 1990) jsem navštívil i tuto oblast. Na „výletu“ od proslulého chrámu Ramese II. jsem vyrazil kolem Násirova jezera směr nejbližší vesnice. Fascinovaly mě nejen starověké památky ale i život zdejších obyvatel. V malé chudé vesničce, která připomínala Mitrahinu poblíž Káhiry, jsem našel zajímavé stavby. Teprve při bližším zkoumání jsem poznal, že se jedná o sýpky. Pamatuji si na velmi zvláštní závory. Byly velmi primitivní na dřevěných ručně opracovaných kůlech, jejichž účelem bylo zřejmě místní sýpky zdobit. Později jsem se dočetl, že se zdejší dveřní zámky na závorách dávaly nevěstě jako svatební dary. Průnik závory zámkem symbolizoval sexuální akt. Tehdy jsem nefotil, protože jsem políčky filmu šetřil…

Oblast, kde se nacházejí Selmice, byla trvaleji obydlena už ve střední a mladší době bronzové, a to lidem popelnicových polí (1200 až 600 let před n.l.). Popelnice z lužické kultury byly nalezeny v Trnávce, v Řečanech nad Labem a při regulaci Labe také u Selmic. Ze všech okolních obcí jsou Selmice nejstarší, neboť první písemná zmínka o obci Selmice pochází již z roku 1142. V té době byly majetkem Opatovického kláštera. Později se obec dostala do vlastnictví cisterciáckého kláštera v Sedlci. V roce 1436 bylo králem Zikmundem týnecké panství přepsáno společně s městem Týnec a obcemi Selmice, Chrčice a Krakovany Vaňkovi z Miletínka.

Uprostřed obce Slepotice, nacházející se asi sedmnáct kilometrů východně od Pardubic, stojí na vyvýšeném místě kostel Povýšení sv. kříže, připomínaný již v polovině 14. století. Původní stavba se nezachovala - roku 1570 byl kostel přestavěn a současnou rokokovou podobu získal v roce 1818. Zřejmě v té době byly z podlahy kostela vyjmuty a do jeho vnější západní zdi zasazeny tři kamenné náhrobní desky z konce 16. a z první poloviny 17. století. Dvě starší patří rytířům ze Sulic, kteří slepotické zboží drželi rovných sto let.

Z pardubické kroniky Kostel sv. Jana Křtitele postavil Vilém z Pernštejna kolem roku 1510; roku 1563 byl rozšířen a roku 1567 při něm postavena kostnice. Byla zrušena roku 1788. Staré pernštejnské zdivo je korunováno štítem s lisenami a ozubím, které je pro pernštejnské kostely příznačné; okno v severní zdi je původní, kamenný portál byl roku 1563 přenesen do středu severní zdi. Zajímavé jsou malované a kamenné náhrobníky v kostele, z někdejšího hřbitova zbývají náhrobky také při stěně kostela. Nešetrný byl stavební zásah z roku 1881, roku 1903 byla nasazena barevná okna a na strop namaloval pardubický mistr malířský Štěpán Bárta mnoho erbů.

Na město však byly Sezemice povýšeny až 13. února 1834 guberniálním nařízením č. 7248. Tato významná událost zastihla Sezemice připravené. Povýšení na město převzali Sezemičtí již v nové radnici. Po požáru, ještě v roce 1832, byla nová radnice vystavěna z kamene a cihel nad bývalou obecní spilkou jako dvoupodlažní budova, později opatřená věžičkou s hodinami.

Z pardubické kroniky Vilém z Pernštejna dal při obnově města, zničeného požárem z r. 1507, postavit na dnešním Pernštýnském náměstí před radnicí – byla tehdy v rohovém domě náměstí a Bartolomějské ulice – masné krámy v počtu 25 „vík“, jak se říkalo. Zároveň vydal r. 1509 přesný tržní řád a dne 25. března 1510 stvrdil řezníkům cechovní artikule. Od r. 1531 bylo několik masných krámů také u jatek v Kostelní ulici.