Zprávy KPP

Začátky hokeje v Pardubicích jsou spojeny s tenisovým klubem LTC Pardubice, který měl tenisové dvorce pod zámkem a na těchto dvorcích se v zimě hrál hokej. Později ještě byly oddíly hokeje ve Svítkově a Rapid na Haldě. Neexistovaly vysoké mantinely a hrací plocha byla ohraničena obyčejnými prkny, které tvořily mantinely. Teprve později byly pořízeny vysoké mantinely, a to na základě dobrovolné aktivity členů hokejového oddílu, kteří v rámci akce pořízení mantinelů prodávali "prkna" po 1,- koruně a tak získali peníze, ale to bylo až v poslední době existence plochy na LTC, poněvadž již se připravovala plocha zimního stadionu a tam byly mantinely přeneseny a doplněny dalšími potřebnými díly. Ale i zde byly ještě potíže, bylo utvořeno družstvo pro výstavbu stadionu, které shánělo potřebné peníze. Tehdejší úprava ledové plochy byla…

Ve svém letáku Východočeský rozvoj č. 4 ze září 1994 Společnost informovala o činnosti Regionální rady okresu Pardubice, v níž měla svého zástupce. Rada složená ze zástupců okresního úřadu, největších měst a významných podniků a organizací okresu pracující již 2 roky řešila koncepčně rozvoj Pardubicka. Sledovala „priority aktivit“ rozvoje regionu:

Redaktorem Zpráv jsem byl vyzván, abych ke svým osmdesátinám napsal stručný životopis. Uvažoval jsem, jak k tomuto úkolu přistoupit nově, zejména, když mnohé již ve Zprávách bylo a je také známo. Vzpomněl jsem si na jednu zábavnou scénku, kde jakýsi laureát děkoval spoustě příbuzných, známých, spolupracovníků a p.Tak jsem se rozhodl udělat to podobně, i když laureát nejsem, ale myslím, že je třeba některé osoby z mého života připomenout. Za to, že jsem pardubický patriot,děkuji svému otci (*1880), který byl Plzeňák, ale minulost Pardubic poznal a pochopil lépe než většina Pardubáků. Byl nejstarší z pěti dětí, ale jeho sourozence ani jeho rodiče jsem nikdy nepoznal. Otec se původně vyučil truhlářem, jeho výuční kus – zdobenou šatní skříň – máme dosud. Místo na vojnu se dal k četnictvu a absolvoval základní dvouletou školu, …

Rok 1921 Vraťme se ještě poslední kriminální událostí k předešlému roku 1920. V noci na 27. prosince byla spáchána krádež ve skladišti známé zasílatelské firmy Eduard Štrympl. Pachatelé byli bezprostředně po činu městskou policií zadrženi. Jednalo se o dělníky Říhu a Veselého. Oba jmenovaní vnikli do skladiště a odcizili na 40 párů bot!

Když dne 21 srpna 1968 začala okupace naší vlasti, vtrhlo k nám přes půl miliónu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy. Tak začala akce, která byla traumatizujřcř snad pro všechny občany naší země. Její následky se ukázaly už za dvacet let úplným rozpadem socialistického bloku. Tedy toho dne vstoupilo na naše území 575 tis. vojáků s 6500 tanky a více než 1000 letadly a vrtulníky. Byla to na "mírovou" operaci vojenská síla neuvěřitelně veliká. Jak si pamětníci pamatují, prvními jednotkami, které se dostaly v dopoledních hodinách do Pardubic a jeho okolí, byly jednotky polské. Postupovaly od Hradce Králové. Obyvatelstvo na to reagovalo a na ulicích se objevily také transparenty v polštině, např. "Poláci, kde je Lvov?" epod. Tento polský kontingent, který nás jako občany Pardubic bude zajímat nejvíce, byl sestaven z 27 780 vojáků, 550 tanků,…

Vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR doc.dr.Karel Kaplan (nar. 1928) publikoval v č.2-3/94 časopisu "Soudobé dějiny"(s.302-309) nová fakta o vězení a smrti předního sociálně - demokratického politika Bohumila Laušmana (1903 -1963 ), který byl od 9.zářf 1945 též čestným občanem města Pardubic.1/ Laušman odešel do exilu roku 1949. Působil v Jugoslávii a pak v Rakousku. 23. prosince 1953 byl unesen z Rakouska Státní bezpečností za pomoci agenta, rakouského politika Hermanna Rauschera, bývalého poslance Socialistické strany Rakouska. Únos organizoval plk.Bohumil Molnár, známý později jako aktivní kolaborant při srpnové invazi do Československa r.1968. 2/ Čtyři roky žil Laušman ve vězení. Měl se stát hlavním obžalovaným v chystaném procesu s vedoucími činiteli sociální demokracie (akce Obnovitelé). Tento záměr se však…

Je známo, že tento náš vynikající básník podnikal desítky výletů na hrady, že pěšky uskutečnil stovky kilometrů dlouhé výlety za podmínek pro nás nyní těžko představitelných. Byl zkrátka romantik. Z cest si pořizoval zápisky a kreslil si i navštívená místa. Protože na Kunětické hoře byl podle svých poznámek 3x, pak se nelze divit, že si ji také nakreslil. Kresba pochází z publikace, která vyšla v roce 1907 v pražském nakladatelství Jana Laichtera v edici "Čeští spisovatelé XIX. století". "Spisy K.H.Máchy svazek II pak uvádějí i tuto kresbu. Je patrné, že jde o pohled ze severovýchodní strany. Básník byl pražským rodákem a narodil se 5.listopadu 1810, zemřel pak v Litoměřicích v listopadu 1836. Podle publikace lze přibližně odvodit, že kresba je asi z roku 1835. Podle seznamu z publikace se lze dozvědět, že Mácha navštívil celkem 129…

4.června t.r. by se dožil 95 let pardubický občan profesor Josef Salavec, akademický malíř a grafik čistého českého stylu a vysoké virtuozity v pointili-stické technice, jak jeho umělecký výraz nazval A.Matějček, význačný český historik umění. Po absolvování zdejší reálky studoval J.Salavec Umělecko průmyslovou školu v Praze, kde se také dal zapsat na několik semestrů filozofické fakulty Karlovy univerzity. Výtvarné umění studoval u profesorů V.H.Brunnera a Josefa Schussera. Současně zvláště úspěšně studoval po čtyři léta speciální uměleckou školu u profesora Jakuba Schikanedera. Po studiích působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Kladně a Lounech a na reálce v rodných Pardubicích: jen velmi krátce také ve slovenské Rimavské Sobotě. Převážnou část svého života prožil v Pardubicích jako umělec "na volné noze".

V roce 1929 jsem začal chodit na Turistickou plovárnu. Existuje dodnes. Byla to jen bouda na pilotech na břehu Labe na cestě na Kunětickou horu. Byly tam pro mne netušené možnosti. Jezdění na loďkách, skákání do tůně z prkna, byl tam i skok do dálky, do výšky, možnost házet koulí i na louce diskem a zejména odbíjená. A ta se tam začala pěstovat vášnivě. V jednu hodinu ze školy a ve dvě na plovárně a debly, cvičení, až do pozdního podzimu od března. O volejbale budu psát zvlášť, neboť to je epocha mého života - nebo život ve volejbalové epoše. Proto budu psát o odbíjené zvlášť a musím si to rozdělit, poněkud pozměniv Goetha. Tak místo Wilhelm Meisters Lehrjahre vypíšu údobí cca do roku 1938, od roku 1939 přijdou Wilhelm Meisters Meisterjahre a poválečná epocha, asi od roku 1950 budou Wilhelm Meisters Wanderjahre.

Od hlavního vchodu na židovský hřbitov vede až na jeho konec další poměrné široká cesta. A náhrobkům poblíž jejího začátku se budeme tentokrát věnovat. Jsou dokladem jak významu tak zvaných českých židů ve městě, které bylo jedním z největších středisek této skupiny mimo Prahu a Brno. Dokládají však i postupný nástup židů do řad inteligence. Tak na konci třicátých let bylo v Pardubicích ze 13 právníků-advokátů pět židů mimo dalších neprovozujících veřejnou praxi. Menší skupinu pak tvořili lékaři a inženýři. Již na počátku cesty po pravé straně zaujme nový náhrobek. Patří rodině Theinů a byl zbudován až v šedesátých letech. Uvnitř jsou uloženy urny MUDr.Lva Theina, jeho manželky a syna Lea. O něco dále je náhrobek rodiny JUDr.Bertholda Theina, který byl představitelem náboženské obce v dobé prvé republiky, i jeho syna JUDr.Pavla Theina,…