Zprávy KPP

Pražská konzervatoř byla v Evropě vyhlášená jako vynikající ústav, který každý rok opouštělo mnoho dobrých hudebníků, dirigentů i skladatelů. Všichni absolventi se však nemohli uplatnit v našich zemích, hledali tudíž uplatnění mimo vlast a jako čeští hudebníci nalézali dobré zaměstnání v celé Evropě a i mimo Evropu. Českého muzikanta znala skoro celá Evropa, zejména v Německu, Rusku a na Balkáně. Dotvrzovalo to známé rčení, že českého muzikanta je možno nalézt všude. Uplatňovali se hlavně ve velkých městech, u divadel, u městských kapel, jako varhaníci, učitelé hudby, skladatelé, sbormistři zpěv. spolků, i jako členové vojenských kapel a vojenští kapelníci. K hudebníkům se řadí také zpěváci, kteří byli angažováni u divadel a operních souborů.

Večírek Aviatického družstva Pardubice se konal dne 8.června 1911 v saloncích hotelu Střebský na Královské třídě. Slavnostního večera k oslavě úspěšného letu inž. Jana Kašpara se zúčastnili zástupci okresního úřadu, městské rady, členové ADP a početná skupina přátel aviatiky, zvláště pak místních dam. Večer zahajoval starosta města a předseda ADP inž. Josef Prokop projevem, ve kterém vyzdvihl významné úspěchy českého inženýra na poli "oboru nové technické práce", veřejně prospěšné pro sportovní Pardubice. Slavnostní projev na závěr ukončil těmito slovy: "Vážený pane inženýre Kašpare, jsem šťasten, že vám mohu tlumočit blahopřání všech členů Aviatického družstva a pardubických občanů a že mohu jejich jménem ocenit význam vašeho úspěchu a předat vám nejvyšší vyznamenání našeho klubu, stříbrný věnec, jako trvalou upomínku na 13.květen 1911,…

Otevíráme potřetí modrý sešit vzpomínek pardubického fotografa Josefa Pírky (1861-1942), který je vyprávěl v létě 1941 JUDr. Miloslavu Mládkovi. Tentokrát vybíráme pasáž o Pírkových dvou audiencích, u korunní princezny Štěpánky (1864-1945) a u vrchního hofmistra císařského dvora knížete Rudolfa Lichtenstema, jak jsou zachyceny v Pírkových vzpomínkách na s.8-12. V úvodní partii se přeneseme do zámku Laxenburg u Vídně,, v němž žila korunní princezna jako vdova po mayerfinské tragedii roku 1889. Protože úvodní část Pírková vyprávění byla zachycena dr.Mládkem jen útržkovitě a heslovitě, pokusil jsem se z této osnovy rekonstruovat průběh audience v úvodu sám.

Doba existence většiny dnešních základních škol na pardubickém okrese se počítá na desetiletí, v nemnoha případech pak jejich stáří přesahuje stovku let. Sezemícká škola je jednou z čestných výjimek: v letošním roce "se dožívá" rovných 500 let prokazatelné existence, potvrzené zápisem v pernštejnském urbáři z roku 1494 1/. Tento fakt nevylučuje možnost, že v tomto městě existovala škola už dávno před tímto datem, spekulativně bychom mohli dokonce uvažovat o škole už při sezemic-kém klášteře. Starší písemné prameny než uvedený urbář neexistují a tak se musíme smířit "jen" s uvedenými 500 lety. Tato významná událost by zasluhovala zpracování podrobné studie o této pro Sezemice významné instituci, ale rozsah článku dovoluje uvést jen drobné střípky z rozsáhlé mozaiky. Nejstarší historicky doložená školní budova v Sezemicích stávala na par…

Od osmdesátých let 15.století do čtyřicátých let 16.století přebudovávali Vilém a jeho synové, hlavně Jan z Pernštejna, své nejvýznamnější hrady do té míry, že se Pernštejn s Helfenštejnem na Moravě a Pardubice, Kunětická hora a Potštejn v Čechách staly pěti z desíti nejrozsáhlejších a nejdelších středověce-novověkých pevností bývalého Československa. Dalšími pěti byly Sovinec a Hukvaldy na Moravě, Děvín, Spišský hrad a Trenčín na Slovensku. Ekonomické vzepětí pernštejnských držav, provázené kulturním rozkvětem, se projevovalo též obrovskou výstavbou plánovitě budovaných měst a hradů. Díky spolupráci českého královského architekta werkmistra Benedikta Rieda byla přenesena jeho idea ostrovního dělostřeleckého valu ze zámku Blatná též na stavby dalších městských a hradních opevnění. Na zámcích a vodních hradech v Pardubicích, Tovačově,…

Dnes hovoříme s panem Josefem Schneiderem, bývalým šéfem čs. redakce rozhlasové stanice Svobodná Evropa, dnes členem Klubu přátel Pardubicka. 1/ V jakém období Jste pracoval v RFE? Ve Svobodné Evropě jsem byl plných 30 let, od roku 1953 do roku 1983. 2) Kdy a proč jste odešel z Československa? To bylo na jaře 1949, když mi komunisté zakázali veškerou novinářskou činnost. 3) Jaký byl Váš podíl na vysílání RFE a které významné spolupracovníky byste rád připomněl? Do Svobodné Evropy jsem přišel až dva roky po jejím založení, protože jsem tenkrát byl zrovna v Austrálii. Všechna lepší místa už byla obsazena, a tak jsem se musel probíjet tak říkajíc od píky: od písaře přes redaktora po šéfa oddělení zpráv a potom od asistenta ředitele přes českého spolušéfa až po šéfa celé tenkrát ještě československé stanice. Z kolegů, se…

Mezi spolupracovníky paravýsadku SILVeR A patřil výše jmenovaný majitel mlékárny František Kravar z Pardubic. Když jsem v padesátých letech pracoval ve Východočeských chemických závodech n. p. Rybitví, pak jsme oba pracovali na oddělení RY 34 – výroba p-aminosalicylové kyseliny (vyráběla se zde jako technický produkt a na dalším oddělení v Rybitví se rafinovala na PAS, který pak už byl hlavní účinnou látkou léku k léčení tuberkulózy).

Tento předválečný letec sloužil také v Pardubicích u 46. letky. V našem městě prožil potupný 15. březen 1939, kdy spolu se svým velitelem mjr.Alexandrem Hessem se u hangáru nestyděl za slzy. B. Tobyška (někde lze najít i Bohuslav Tobiška) se narodil 22.ledna 1914 v České Rybné u Žamberka. Jeho otec byl pekařem. Prošel s našimi legiemi v Rusku velký kus světa. B. Tobyška se původně začal zajímat o studium medicíny. To bylo v roce 1931, ale za čtyři roky pak přichází do Vojenské akademie v Hranicích, později prodělal velitelský kurs v Prostějově. Do odboje se dostal nestandardní cestou, a tedy z Polska přes Švédsko a Anglii do severní Afriky. V Oránu už sloužil u letectva a odtud se dostal s letkou 1/7 do Sýrie. Po porážce Francie musel do Anglie plout kolem Afriky, aby se dostal do Liverpoolu a konečně do řad britského letectva. To bylo…

Seriál o pardubickém rozhlase ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka mě inspiroval k napsání vzpomínky na Jiřího Kováře, výborného muzikanta a ještě lepšího aranžéra. Jsem přesvědčen, že jen jeho emigrace v r.1950 zabránila tomu, aby patřil mezi legendy naší taneční a jazzové hudby.

Tedy jedné, protože o té druhé nevím zhola nic. Ale u první nás bylo mnoho, kteří jsme se nechtěně stali statisty v tomhle nejasném případu. Všichni studenti tehdejší obchodní akademie, strojní průmyslovky, gymnázia i reálného gymnázia. Akce "Balíčky" se uskutečnila před vánoci 1949, byl jsem v septimě reálky a protože ve školním roce 1950-51 jsme byli vystěhováni z budovy na Smetanově náměstí do "Mauthausenu" pověstné ředitelky Rajtmajerové v ulici Slovenského povstání, vím to naprosto přesně. 1/ Balíčky připravovali studenti nižších ročníků obchodní akademie a ti také odnesli persekuci po odhalení "letákové" aféry. Letáky...