Zprávy KPP

V letošním roce je tomu již 70 let, kdy byla zahájena výstavba moderního chemického závodu v Rybitví u Pardubic. Investorem výstavby byl SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU – PRAHA. Proto také nový závod nesl jméno SPOLEK. V průběhu let při reorganizacích chemického průmyslu byl rybitevský závod nejprve osamostatněn a přejmenován na Východočeské chemické závody (VCHZ) a později se stal součástí koncernu SYNTHESIA – SEMTÍN. Při tomto sedmdesátém výročí je jistě vhodné si ledacos připomenout.

Dnes, pětaosmsdesát let po svém narození, je Jiří Toman, pardubický rodák a občan, uznávaným fotografem, knižním ilustrátorem, filmovým scénáristou, tvůrcem animovaných filmů a průkopníkem konceptuálního umění. Jeho různorodé dílo je uzavřeno, popsáno a z větší části zpracováno, a má své odborné interprety v Anně Fárové a Jaromíru Zeminovi. Zabývají se jím i diplomní práce, a z nich podává nejucelenější pohled Lenka Sedláčková: Hry Jiřího Tomana, Masarykova univerzita, filosofická fakulta, seminář dějin umění, Brno 2004. Nebylo by na místě, abych dodával něco k tomu, co řekli kvalifikovaní, ale rád se připojím s několika vzpomínkami na přítele Jiřího Tomana.

První doložené letadlo se v Pardubicích objevilo dávno před jednoplošníky Ing.Jana Kašpara a bratří Huga a Eugena Čiháků. Bylo to dokonce ještě před přistáním balonu Victor Hugo 8 osédkou L.Godard a E.Surcouf /1891/. Nacházelo se ve fyzikálním kabinetu zdejší reálky, jehož sbírky doplnilo ve školním roce 1889 -1890. Otázkou však zůstává, jak toto letadlo vypadalo. Je pravděpodobné, že šlo o jakýsi nevelký létací přístroj, sloužící k demonstračním účelům výuky.

Do ranního rozbřesku srpnového rána dne 11.8.1911, kolem tří hodin, začaly na nádraží v Pardubicích houkat všechny lokomotivy a signalizovaly, že v blízkosti nádraží hoří. Však také se vysoko vzhůru z té strany valil hustý černý dým. I z policejní novoměstské strážnice, poblíž Kašparova bytu na Veselce, byl patrný a také odtud se rozezněly signály po požární lince. Tak byl zburcován školník z pardubické reálky Antonín Pavelka, klíčník z blízké hasičské zbrojnice. Zotvíral její výjezdová vrata a roznítil připravený zátop pod parní stříkačkou. To už přispěchali další školníci, hasiči a vytlačili stříkačku před zbrojnici.

Před časem byla uveřejněna životopisná data docenta PhDr. Františka Jiránka, který léta učil na pardubickém gymnáziu. Podepsal „Chartu 77" a zemřel po výslechu, prováděném pracovníky StB. Byla po něm v Pardubicích pojmenována ulice na Dukle. Životopisné údaje nepostačí přiblížit současným mladým generacím tohoto vynikajícího učitele. Během válečných let nám odvážně vštěpoval víru ve vítězství pravdy. Společně se svou manželkou, také profesorkou, zvali k sobě do bytu na dlouhé rozhovory studenty, které znali jako schopné bystrých vlastních úsudků. Rozhovory s profesorem Dr.Jiránkem byly pochoutkou, jeho Živé oči, rámované brýlemi, bystře pozorovaly svět, svěť budky pronášel po zralé úvaze.

V roce 1985 jsem se začal zajímat o osudy posledního šlechtického majitele Pardubic a Knětické hory barona Dr.Richarda Drasche z Wartinbergu A850-1923/. Pomocí přítele ing.A.Srnesta jsem ee dozvěděl adresu na pravnuka barona Drasohe, shodou okolností též Richarda barona Drasohe /nar.1942/, který žije se svou rodinou na zámku Ebreichsdorf nedaleko Vídně. Poprosil jsem jej dopisem o údaje o jeho pradědovi. Baron R.Drasche mi laskavě velmi podrobně odpověděl, takže jsem z jeho údajů mohl roku 1988 připravit studii o Jeho předcích pro „Zprávy Klubu přátel Pardubicka", již jsem zaslal s díky do Ebreichsdorfu. V roce 1990 se mi ozval dopisem manažer Jezdeckého střediska v Ebreichsdorfa hrabe František Strachwitz, přítel mjr. M.Svobody, že spolu s baronem Draschem navštíví Velkou pardubickou steeple-chase a že by se se mnou rádi setkali. Vše se…

Také s hraběcím rodem Clam-GallasŮ se v historii Pardubic setkáváme v souvislosti s parforsními hony. Hrabě Eduard /1805-1891/ stál u jejich zrodu v roce 1840 a spolu s velitelem pardubického husarakého pluku knížetem Fr.Liechtensteinem dával při honech k disposici svou početnou smečku honících psů - čítala až čtyřicet zvířat a byla specielně vycvičena pro štvanici na zajíce. Po odchodu husarů z Pardubio v roce 1845 se hrabě Clam-Gallas a kníže Auersperg stali představiteli honební společnosti. Členové pocházeli z Korutan a první písemná zmínka o nich je z roku 1297. Původně se jmenovali Perger von Hockenberg. Právo psát si z Clamu získali při povýšeni do stavu svobodných pánů v roce 1655.

/1871-1936/ významný pardubický hudební pedagog, dirigent a hudební skladatel. Před založením Východočeské hudební školy města Pardubic, která byla otevřena 15. září 1919, bylo v našem městě několik soukromých hudebních Škol. Významná patřila také Vojtěchu Lautnerovi. Pocházel z Plzeňska, kde ve Skočicích měl jeho otec kapela /povoláním byl zedník/. V hudebním prostředí získal první základy svého vzdělání, která později rozšířil studiem na vojenská hudební akademii a na vídeňská konservatoři. V letech 1897-1903 byl kapelníkem populární hornická hudby v Kutná Hoře. Ta byla mnohokrát vyznamenaná Čestnými diplomy, zlatou medaili, stříbrnou taktovkou a dalšími uznáními.

/nar. 14.února 1911 v Pardubicích zemřel 27.srpna 1970 v Pardubicích/ V sektoru I.BA3 /na plánku J.Janiše/ stojíme u hrobu akademického malíře Prantiška Vincence Danihelky, autora mnoha pardubických Narodil se v Pardubicích 14.2.1911 v rodině krejčovského mistra. Vyučil se krejčím a složil tovaryšskou zkoušku s velmi dobrým prospěchem. Ve dne šil, večer a v neděli kreslil. Již ve školních letech projevoval velké kreslířské nadání. V letech 1925 - 28 navštěvoval soukromou školu profesora Jana Šíra v Kostelní ulici. Po jeho smrti chodil k akademickému malíři Veno Veselému, který mu přibližoval hlavně krajinomalbu ve svém ateliéru v čp.58 Na Kopečku. V roce 1930 byl P.V.Danihelka vyslán krejčovským cechem do Prahy jako módní střihač. Během dne pracoval v dílně, večer chodil kreslit do večerní školy. V r.1931 přijat na Ukrajinskou…

přetištěno ze zaniklého sborníku Pardubicko – 1969 Každoročně, zejména před Velkou pardubickou s objevují v novinách výňatky z historie Velké pardubické steeplechase. S touto historií jsou však nerozlučně spjaty i pardubické parforsní hony, které předcházely vzniku pardubických dostihů. A nebylo náhodou, že právě tyto hony dosáhly ke konci minulého století a začátkem tohoto století největšího lesku a evropské proslulosti. Říkalo se, že kdo chtěl vidět poslední podzimní a zimní módu, musel jet do Pardubic. Malé městečko, které ještě v roce 1846 Čítalo jen 4.101 obyvatele, stávalo se na podzim každého roku střediskem evropské šlechty a současně ukazatelem nejnovější módy. K provozování parforsních honů poskytoval pardubický kraj i celé jeho široké okolí ty nejlepší podmínky. Přínos pardubických parforsních honů k obnově a rozkvětu města…