Zprávy KPP

Zvěčnělý otec nynějšího modernějšího již hoteliéra, muž jinak prozíravý, podnikavý a oblíbený, vycítil záhy, že městu, v němž peněžní obrat tehdy byl vskutku nezvykle značný, schází místnost, kde by se zase něco utratiti mohlo, a postavil Odeon! Sál pro plesy i divadlo. Tančili tam kavalíři, měšťané, řemeslníci. U nás se arciť jevil největší ruch, kdy se připravoval „eisenpoňácký bál“. Slavný ples. Nejčetněji vždy navštívený. A možno říci, že na tehdejší poměry nádherný. A trvání měl! Při Máteřovské hudbě proháněly se matky i dcerky po dvě noci v šustivých krinolinách v síni taneční; třetího dne pak o polednách ještě seděli vytrvalí hudebníci v síni restaurační na kulečníku, umístěném na témže místě jak nyní stojí, a rozjaření otcové naši zpívali národní písně. Matinky vyspalé poněkud, však také trochu nevrlé nad houževnatostí…

Velký český herec, režisér, divadelní ředitel a pedagog Josef Šmaha se sice narodil 2. 8. 1848 v Praze, ale v Pardubicích prožil své dětství i studentská léta a tady na Veselce v Odeonu poznal vůni líčidla a popové vstoupil na „prkna, která znamenají svět“. Tenkrát vypadaly Pardubice zcela jinak. Ve středu města poblíž hostince Veselka nestál žádný obchodní dům, ani jeho předchůdci – kasárna, synagoga či pomník bratranců Veverkových. Město doslova končilo za Veselkou, dál bylo jen pole a na podzim strniště, kde kluci pouštěli draky. Tady sedával Josífek Šmahů se svým spolužákem Františkem Kašparem a posílali nahoru drakovi psaníčka. To ještě netušili, že Františkův syn, inženýr Jan Kašpar jednou sám vzlétne se svým Blériotem k obloze.

Počátek všemu byl nad ševcovským zručným dílem v krámku v Bartolomějské ulici, kde mistr Košťál chutě na koleně smolil zdvojenou dratev, zatímco od něho po pravé straně učedník Jindra živě kolíčkoval svěřenou opravu obuvi. Nemnoho času chybělo k poledni. Svěží květnové slunce matně tu prosvětlovalo stěnu, kde nad veřtatem před mistrem ožívalo rušné dějství Brožíkovy pražské defenestrace českých katolických pánů. Celá ta ryčná intervence velmožů byla zálibou mistrových rozborů věkopamátných rozhodování před bělohorskou bitvou.

Ve vzpomínkách na začátky taneční hudby v Pardubicích se musíme vrátit do roku 1940. Dvacátého šestého února toho roku se sešla parta mladých studentů -nadšenců a obdivovatelů jazzu ve stylu Glena Millera, aby to také zkusili se svým skromným uměním. Prvním zkušebním kamenem bylo vynikající blues Kamila Běhounka „Ráda zpívám hoť, známého interpreta ve hře na harmoniku a člena orchestru K. Vlacha. Té naši partě, ve které byli J. Kovář, K. Kohout, M. Slezák, J. Teplý, A. Ježek a já se zdálo, že jsme výborní a že můžeme pokračovat. Lídrem celé skupiny byl již vzpomínaný J. Kovář, o kterém psal blíže Jiří Dašek v článku „Vzpomínka na J. Kováře", který byl otištěn v čísle 7 - 8 Zpráv/1994. Tato malá parta hrála a zkoušela pro své potěšení.

Člověk, o kterém budu psát, již jistě není dávno na světě. Byl o dost starší mě. Ale ať se již dostal do nebe nebo do pekla, jistě tam způsobil rozruch. Na své cestě životem se setkáváme s různými lidmi. Liší se od sebe nejen povahou a schopnostmi, ale také někdy určitou originalitou, která může být bud kladem nebo záporem. Muž, na kterého jsem si vzpomněla, byl velkým ctitelem žen. U soudu nebyla ani jedna žena, které by se nedvoňl. Dokonce jedna starší slečna, která volné chvíle trávila v kostele na modlitbách, neušla jeho pozornosti. I dvě uklízečky, které chodily po pracovní době k soudu, musely si někdy ne příliš zdvořile vynutit svůj klid při úklidových pracích. VI. poschodí měl svou kancelář vedoucí nesporného oddělení pan Koudela. Byl to starší muž vysokého vzrůstu, bílých vlasů a úctyhodného vzezření. Náležel do série úředníků…

(nar. 28. 2. 1829 v Praze, zemř. 9.12.1912 v Pardubicích, notářský koncipient, starosta Sokola 1883-85 a 1890-96) JOHANA HAMATROVÁ (nar. 25. 5. 1825, zemř. 7. 9.1896) Stojíme na t. zv. Starém hřbitově vpravo od centrálního kříže (na plánku J. Janiše sektor I.H20). Před námi je místo posledního odpočinku dvojnásobného starosty pardubického Sokola, známého studentského vůdce z roku 1848 a nadšeného českého vlastence. Matěj Hamatr se narodil 28. února 1829 v Praze. Studoval filozofii na Karlově univerzitě. Pň svatodušních bouřích roku 1848 jako 19-letý student 2. ročníku byl t. zv. subcenturionem studentské legie. V této funkci se staral o výměnu studentských kohort na strážnici Staroměstské radnice. Byl členem studentského spolku PRAGA.

Následující přehled filmografie Emila Artura Pittermanna-Longena je připomenutím, že do počátku filmu patří i náš pardubický rodák. Longenova práce pro film není umělecky bezvýznamná. ÉRA NĚMÉHO FILMU 1910-ARTUR SE ŽENÍ U společnosti KINOFA pod režií a kamerou Antonína Pecha vytvořil E. A. Longen svou první filmovou roli. V době, kdy se „U modré štiky" konaly přípravy k otevření nového podniku, dostavil se na magistrát královského hlavního města Prahy pan Antonín Pech (1874-1928), fotograf z Českých Budějovic, a řekl, že zamýšlí „provozovat živnost promítání světelných obrazů kinematorafem s biografem", a to v sále známého Konviktu. Tímto úředním zápisem začíná vlastně historie první české filmové společnosti KINOFY, jejímž byl Antonín Pech zakladatelem, ředitelem, kameramanem, režisérem a konečně i likvidátorem. KINOFA a Pech…

Nedá se říci, že by Pardubice byly bohaté na významné rodáky. Ale jestliže se takové osobnosti najdou, dalo by se očekávat, že na ně rodné město nebude zapomínat a naopak se k nim bude aktivně hlásit. Pokud jde o uměleckou oblast, bývá toto živé sepětí rodiště a rodáka často vyjadřováno kulturními akcemi, jako jsou v našem sousedství např. Jiráskův Hronov, Šrámková Sobotka, Poláčkův Rychnov a pod. Neměly by podle těchto vzorů vzniknout také Longenovy Pardubice?

(K devadesátému výročí ženského tělocZakladatelkou ženského tělocviku u nás byla Kleméňa Hanušova (1845 - 1918). Byla cvičitelkou v Malypetrově tělocvičném ústavu pražském, úzce spolupracovala s dr. Mir. Tyršem, jeho tělocvičnou soustavu aplikovala do cvičení žen, byla zakladatelkou Tělocvičného spolku paní a dívek pražských a jeho první cvičitelkou. Cvičení žen se těžko prosazovalo, staleté názory na postavení ženy ve veřejném životě a životě vůbec byly hluboko zakořeněny a velmi těžko se prosazovaly názory nové. V Sokolské župě Východočeské-Pippichově se první snahy o zřizování ženských tělocvičných celků objevovaly ke konci XIX. století, první výzva v tisku byla zveřejněna v roce 1898, první vystoupení asi 900 žen ve cvičení s kuželi viděli diváci v roce 1901 na IV. slete. Na slete východočeské župy o 2 roky později obdobnou sestavu…

I zvoničky mají svoji historii. Mohou ukrývat svá tajemství jako tato v uvedené obci. V srpnu roku 1935 pn její opravě byly nalezeny ukryté listiny s datem 1. prosince 1866 Je v nich popisován celý rok 1866, který byl pro tuto obec nesmírně těžký. Uvádím zde údaje této zvoničky tak, jak jsou citovány v uvedených listinách ze dne 1. prosince 1866 a údaje z kroniky této části obce, část „Významné události od roku 1914 až do roku 1935" a z kroniky obce r. 1970.