Zprávy KPP

Náš seriál o partnerských městech Pardubic pokračuje dnes partnerem nejstarším - italským městem Rosignano Marittimo, kde smlouva o spolupráci byla podepsána už v roce 1964. Ta zpočátku měla výrazně politický charakter a byla zaměřena hlavně na mládež, jak svědčí i každoroční účast na „Táborech družby" financovaných Evropským společenstvím. V posledním čase se styky zaměřily zvláště na oblast kulturně osvětovou a především sportovní. Krásy přímořského Rosignana poznaly desítky pardubických sportovců od gymnastek a běžců až po košíkáře. Ke kulturním událostem družby patřila i návštěva čestného občana města Rosignana Marittima, slavného italského filmového herce Marcella Mastroianniho, který přijel do Pardubic na oslavu 20. výročí družby v červnu roku 1984.

Muzeum a zbraně se pak staly hlavní náplní mého života, pravidelně jsem se účastnil i schůzí spolku a dokonce jsem měl pak tolik odvahy, že jsem požádal „staré pány" o zakoupení elektromotoru s brusnými a leštícími kotouči. Ale byl jsem uznáván a brán vážně - motor jsem brzo dostal. To při úzkostlivém hospodaření pana inspektora byl určitě úspěch. Dobře si pamatuji, s jakými obavami jsem vždy motor spouštěl. Vždy se pak zeslabila světla v celém zámku a někdy i zhasla. To zároveň ohrozilo i mou další práci v tu chvíli, neboť motor jsem nainstaloval v úplně temné prostoře, navíc plné pavučin a s občas opadávající omítkou. Začátkem 60. let zde vznikla umývárna a WC sloužící pracovnám Východočeského muzea. Těch nechtěných přestávek v mé práci nebylo mnoho vzhledem k tomu, že pan Jung zesílil pojistky. Co to však mohlo znamenat pro starožitný…

V letošním roce slaví jubileum pardubická atletika. Její oficiální zrod řadíme do roku 1906, kdy byl založen lehkoatletický odbor Sportovního klubu (SK) Pardubice. Činnost SK Pardubice se datuje dokonce od roku 1899. První věrohodné zprávy nacházíme v sokolských kronikách a sahají ještě zpátky. Při I. sletu Východočeské župy zvítězil ve skoku dalekém člen Sokola Pardubice I. Fendrych výkonem 540 cm, druhý byl Pohl z Vysokého Mýta 520 cm (1882). Skok daleký i vysoký byl ovšem zvýhodněn odrazem z 10cm můstku. II. sletu v Praze v r. 1891 se zúčastnila i 2 družstva Sokola Pardubice l.po dvanácti cvičencích, kteří kromě cvičení na nářadí závodili i ve skoku vysokém, běhu na 200 m a vrhu žulovou kostkou (15kg). V novinách se objevuje první referát 23. 9. 1894, kdy se v rámci cyklistických závodů ČKV Pardubice konaly i závody lehkých atletů…

(od pernštejnské lázně k plaveckému areálu na Olšlnkach) Na zlomu středověku a novověku bylo u nás univerzitně vzdělaných poskrovnu. Své služby poskytovali hlavně osobám urozeným nebo jejich vysokým úředníkům, zatímco měšťané, sousedé a venkovský lid byl v péči o své zdraví odkázán na lazebníky, kteří pouštěli žilou, sázeli pijavice a baňky, obvazovali rány, léčili kožní a pohlavní nemoci. Obyčejně bývalo jejich léčení spojeno s bradýřstvím a holičstvím. Všechny tyto služby poskytovali v tzv. „lázni". Neměli to lehké, protože jejich činnost byla považována za méněcennou a nečestnou. Teprve privilegium Václava IV. z roku 1406 postavilo jejich živnost na úroveň s ostatními řemesly. První veřejnou „lázeň" v Pardubicích zřídil v Kostelní ulici v dnešních popisných číslech 103, 105 a 107 Vilém z Pernštejna záhy po svém zakoupení se na…

V úterý 16. července t.r. krátce po poledni byla na novostavbě katastrálního úřadu, která se staví na břehu Chrudimky naproti hotelu Zlatá štika, vztyčena symbolická májka na důkaz, že byla dokončena hrubá stavba tohoto náročného objektu. Stavba, jejíž celkový náklad činí 100 milionů korun, je dílem projektantů Ing. arch. Vratislava Dandy, Ing. arch. Jaromíra Kosnara a Ing. arch. Pavla Ullmanna z ateliéru AND s. r. o. Praha. Generálním dodavatelem stavby jsou Vojenské stavby Praha.

Nechodím často do kina, ale když už tam jsem, vytrvám do konce představení, byť bylo sebe hloupější. Jen jednou jedinkrát jsem učinila výjimku. V úterý 21. listopadu 1989. V kině Jas běžel film Indiána Jones a chrám zkázy, v kabelce jsem měla tlustou svíčku a místo vedle mne bylo prázdné. Manžel se nevrátil z chalupy, kam odjel robotit v pátek 17. listopadu. Odříznut od novin a televize nevěděl nic. Nevěděla jsem ani já. Teprve v sobotu mne uhodila do očí maličkými písmeny zprávička připojená k článku o pochodu studentů z Albertova na Vyšehrad k uctění památky Jana Opletala: Podle ČTK se část demonstrantů vydala z Vyšehradu do centra Prahy a pokusila se narušit veřejný pořádek.

„Každý den jsem něco změnil, překreslil nové figury, jiné smazal, celé dny a měsíce jsem pracoval na těchto skvrnách, zvolna, stále jsem opravoval a komponoval spolu s nápisy, které byly na zdech, s trhlinami a děrami spadlé omítky, které v mé fantazii něco představovaly. Přitom jsem musel stále dávat pozor, aby mne bachař nepřistihl. Nápisy na zdech dávaly mi mnoho látky k ilustrování. Dověděl jsem se z nich příhody mnoha vězňů, kteří byli v cele přede mnou." Tak vzpomíná na svůj sedmiměsíční pobyt v samovazební cele pařížské věznice La Santé na rozhraní let 1939 - 40 český malíř první poloviny století, rodák z obce Blatno na jižním pomezí našeho okresu, Alen Diviš. Do Paříže přišel krátce po první světové válce. Prožil zde těžká léta, období bídy a strašného hladu, jednu dobu se živil jako čistič bot. Na začátku války, v roce 1939,…

22. června 1996 zemřel ve věku nedožitých 83 let mjr. Miloš Svoboda, mistr sportu a dvojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase (1946 na koni Titan, 1952 na koni Vítěz). Všichni, kdož jsme jej znali, vzpomínáme na jeho skromnost pracovitost a politickou zásadovost, jež z něj učinila velkého odpůrce obou totalit našeho století. Jeho láskami byly atletika a dostihový sport. Byl držitelem několika titulů mistra republiky v military, Velkou pardubickou projel celkem 11 krát. V pozdějších letech pracoval jako zkušený trenér a rozhoda (se svým přítelem mjr. Z. Teplým - Widnerem), byl čestným členem Jockey klubu. V letech 1969 a 1990 vydal pozoruhodné knihy „Velká pardubická steeplechase" a „100 let Velké pardubické steeplechase", v nichž použil jako historik tohoto slavného dostihu bohatý dokumentární materiál, jenž s láskou shromažďoval…

U krajského soudu v Chrudimi vedl rozvodové spory Dr. Polehla. Každé úterý a čtvrtek bylo po sedmi stáních, při kterých jsem zapisovala. Co lidí se tam vystřídalo! Před mým zrakem se rozvíjely lidské osudy jako pestrý filmový pořad. Zdá se mi to neuvěřitelné, že to bylo před šedesáti lety. Mám dosud některé rozvody v paměti. Manželé, muž asi třicetiletý, hezký, inteligentního vzhledu a upovídaná manželka se sklonem k hysterii. Během jednání potvrdili svědci nevěru této ženy a sama to též kajícně doznala. Jistě bych si tento případ tak nepamatovala, kdybych necítila obdiv k rozvádějícímu se manželi. Na pokyn soudu uvedl, že má se svou manželkou dvě děti. Bylo by nesprávné, kdyby ty děti, které jsou dosud malé, neměly svou matku. I když chybila, je to přece jenom matka a děti své má ráda. Žádal soud, aby provedl pouze rozvod a uvedl,…

V Pardubicích skončilo jedno podzimní dostihové odpoledne. Osmdesátá Velká pardubická steeplechase byla již rozhodnuta, závodiště utichlo. Nezvyklý ruch, který se tu dnes rozhostil, ustal. Taxis osiřel. Už se také stalo, že všeobecně očekávaný vítěz Korok, jinak outsider, odepřel skok, a zůstal před Taxisem stát. A po krkolomném pádu několika koní zůstal za příkopem ležet Bilet, pro něhož tu zbyla jen plachta jako závěr tragédie koně. Ohromné množství lidí se již rozešlo, rozjelo na všechny strany, vše tu na závodišti umlkalo. Blížil se kvapem večer. Rozloučil jsem se s několika přáteli, s nimiž jsem se tu po dlouhé době setkal. S nimi jsem zavzpomínal, a rozloučením jsem byl dojat. Váhal jsem s odchodem, ani jsem také nemusel spěchat, ale nostalgické rozpomenutí mne tu zdržovalo. Zapuzoval jsem myšlenku, že tu jsem naposled, že je…