Zprávy KPP

(recenze představení VČD Pardubice) Tak se jmenuje aviatický muzikál o prvním českém letci J. Kašparovi (1883–1927), jenž měl ve VČD Pardubice premiéru na státní svátek 28. 10. 2023. Kašparovu životní pouť mapuje jenom do roku 1911, kdy uskutečnil 12. 5. svůj let Pardubice–Praha (Velká Chuchle). Libreto napsal choreograf a dramatik R. Balaš, jenž je též režisérem inscenace. Hudbu složil herec Ondřej Brousek, člen kapely Monkey Business. Hlavní roli ztělesnil Štěpán Pospíšil, nová posila VČD, s nasazením a velkým smyslem pro charakter postavy. Jeho bratrance E. Čiháka hraje J. Musil, rodiče J. Kašpara P. Janečková a J. Pejchal, barona A. Krause skvělý L. Špiner. Poměrně velký prostor je tu věnován právě baronovi a práci obou bratranců u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi. Pochvalu si také zaslouží M. Sikorová za roli…

V článečku „Zpravodaj František Kašpar“, otištěném ve Zprávách KPP 1–2/2022, jsem doložil, že František Kašpar, otec aviatika Jana Kašpara, měl nejen zájem o letectví, ale i slušné technické znalosti. Otázkou je, jak a kdy tento jeho zájem vznikl. Doklady postrádáme a asi nikdy žádné spolehlivé nenajdeme. Chlapecký zájem o „dětské draky“, který ve vzpomínce zachytil divadelník Josef Šmaha, ještě nemusel vést až k zájmu o letectví, zvláště vezmeme-li v úvahu rok 1848. V jeho chlapeckých létech nikdo na celém světě s letadlem těžším než vzduch nelétal. Na obloze se objevovaly jen balony, avšak v Pardubicích přinejmenším do devadesátých let 19. století žádný balon nevzlétl. Ani pouštění menších balonků před rokem 1880 nemáme ve městě doloženo. Za středoškolských studií se mohl setkat s bájí o Daidalovi a Ikarovi, také s popisem…

(ke 100. výročí narození Ing. arch. Karla Braného) Tentýž název měla starší studie klasika české památkové péče dr. Jaroslava Herouta z roku 1962, v níž se zaměřil na průzkumy dvou pernštejnských měst – Nového Města nad Metují a Pardubic. Jeho studie se stala opět aktuální v létě roku 2023, kdy se opravovala fasáda domu čp. 77 (Krajské knihovny) včetně jeho boční strany v Zelenobranské ulici. Heroutova studie totiž přinesla m.j. i zaměření tohoto jižního průčelí budovy, jež provedl roku 1957 Ing. arch. Karel Horníček. Již zde totiž začínaly malované niky, dobře známé z Pernštýnova náměstí, Zámecké ulice a první brány do Příhrádku. Herout dokonce uvádí, že nálezy ze Zelenobranské ulice zdokumentovala barevnými faksimile v měřítku 1:1 akad. malířka M. Havelková. Ta se však zatím nepodařila v archivu NPÚ v Pardubicích dohledat, a…

Dostala se mi do rukou kniha „Čeští biskupové a arcibiskupové“. Zde mne zaujala stať o Arnoštu z Pardubic. Narodil se 25. března 1297 v Hostince (v minulosti Hostyně). Zval se synem kladského purkrabí Arnošta z Hostýně a jeho ženy Adličky (Adléty). Víme, že byl nejstarší ze čtyř Arnoštových synů. Studoval svobodná umění v johanitské farní škole při tehdejším svatojánském (nebo mariánském) kostele. Později studoval klášterní školu u benediktýnů v Broumově. Krátce také studoval v Praze. Poté se odebral do Itálie – Bologni a Padovy, kde studoval kanonické právo. Zde se také seznámil s budoucím císařem Karlem IV. Nestál o dráhu mistra (učitele), chtěl se stát duchovním. S tímto rozhodnutím se vrátil do Čech. Po návratu přijal kněžské svěcení. Byl jmenován děkanem kapituly v Sadské, později i svatovítské kapituly.

Na své říjnové schůzi se naši pražští členové věnovali osobnosti skvělého českého herce Františka Filipovského. Jeho životní dráhu vylíčil ve své přednášce lektor – pan Mgr. Matěj Pešta, který je správcem muzejních sbírek města Přelouče. Vyprávěl o rodině herce a o jeho dětství prožitém v Přelouči. Tatínek Františka byl členem orchestru Prozatímního divadla spolu s Antonínem Dvořákem. Orchestr dirigoval Bedřich Smetana. František studoval v letech 1921–27 na pardubickém gymnáziu, ale nakonec maturitu složil v Obchodní akademii v Chrudimi. Poté studoval estetiku a dějiny umění na Karlově univerzitě, ale těsně před poslední zkouškou v roce 1932 mu divadlo vzalo tolik času a energie, že nakonec studium nedokončil. Chybělo jen málo a stal by se z něj teoretik umění a divadla. Naštěstí se z něj stal praktik a jeho herecké umění je…

1/ Dlouho ses pohyboval v oblasti památkové péče. Na čem pracuješ nyní jako „důchodce“? Byl jsem do roku 1992 zaměstnán 13 let v Ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO). V posledních 30 letech se věnuji zakázkám nejrůznějšího druhu. Ale na památky jsem nezanevřel. Shodou okolností mám na stole zadání: provedení poslední etapy konzervace hradu Lanšperk na Ústeckoorlicku. Tento hrad je dnes zříceninou, ale je v krásném, hornatém kraji, má kouzelné vyhlídky do okolí a s Pardubicemi má i něco společného: vlastnili jej v určitém období Pernštejnové.

připomíná pamětní deska na Krajském úřadu Jedna ze současných budov Krajského úřadu Pardubického kraje, do které se vchází z náměstí Republiky, byla zejména v období německé okupace svědkem velmi dramatických událostí. Ke dvěma pamětním deskám mezi třetím a čtvrtým patrem přibyla třetí, která připomíná dělníka pardubické Telegrafie Josefa Kříže.

Z turistického soustředění 2023 Tak jako každoročně, konalo se i vloni na počátku září týdenní turistické soustředění Klubu přátel Pardubicka. To loňské proběhlo od 3. do 10. září v Kořenově v Jizerských horách. Soustředění připravil a vedl Zdeněk Řehák a zúčastnilo se jej 17 turistů, kteří za letního počasí absolvovali každý den výlety z místa ubytování v hotelu Maredis. V dalších dnech následovaly turistické vycházky např. k Mumlavským vodopádům, k vodní nádrži Souš, na několik rozhleden nebo na Tanvaldský Špičák.

V rocníku 2019 ve dvojcísle 9–10 jsme na stranách 346–356 otiskli clánek J. Havelky o jeho otci plk. MUDr. F. Havelkovi, posledním veliteli karanténní nemocnice (zemrel 4. 2. 1946 v Pardubicích). Nyní neco k osobnosti autora clánku. Doc. Ing. Jirí Havelka, CSc. se narodil 24. prosince 1920 v pardubické karanténe, v letech 1925–30 navštevoval v Pardubicích obecnou školu, v období 1930–38 absolvoval zdejší reálku, kde v kvetnu 1938 maturoval. Zacal studovat CVUT v Praze (obor strojní inženýrství), 17. listopadu 1939 však nacisté zavreli všechny ceské vysoké školy. Od roku 1940 Jirí absolvoval 3. a 4. rocník Vyšší prumyslové školy strojnické (obor letectví). Roku 1942 tak podruhé maturoval. Jeho trídním ucitelem byl Ing. Jirout, bývalý plukovník cs. letectva v Nitre.

Vrcholy mého pusobení na závodišti a v Dostihovém spolku 1990–2011 V této cásti uvádím z mého subjektivního pohledu to, co považuji za klícové a vrcholné události svého témer triadvacetiletého pusobení v dostihovém sportu. 1990 – vznik komise ZMP pro Velkou pardubickou První krok k zapojení vetšího poctu zastupitelu a verejnosti do rešení tehdejšího stavu závodište a dostihu obecne. Komise se scházela do vzniku Dostihového spolku. 1990 – prevod všech pozemku areálu závodište zpet do majetku mesta Pardubic První úspech ve snaze o navrácení majetku mesta Pardubice ze strany státu za aktivní úcasti primátora MUDr. Zdenka Stránského a vstrícností a pomocí predsedy pardubického Katastrálního úradu Ing. Karla Vecereho. 1992 duben – prevod všech nemovitých a cásti movitých vecí do majetku statutárního mesta Pardubice Dokoncení…