Zprávy KPP

Po dostizích je cyklistika druhým nejstarším organizovaným sportem ve městě Pardubice. První vysoké, dřevěné kolo, železem kované, s gumovými ráfky postavil zámečník Vilém Vorbach a konal na něm nejen sjezdy, ale i výlety do nejbližšího okolí. Také Artur baron Kraus se nedal zahanbit.Třetím jezdcem z osmdesátých let l9.století je potom sezemický zubní technik Václav Hromátko, o kterém se píše dokonce jako o krasojezdci. S odmontovaným malým zadním kolečkem prováděl na takto upraveném "monocyklu" akrobatické výkony.

Bývalá ulice Karla Marxe na sídlišti Dubina nese od společenských změn roku 1989 jméno "Blahoutova". Jen starší občané Pardubic však již vědí, kdo dr. Blahout byl. I vzhledem k této skutečnosti bude užitečné přiblížit čtenářům výraznou osobnost PhDr. Antonína Blahouta, bývalého ředitele pardubické reálky a prvního sociálně-demokratického předsedy revolučního ONV v roce 1945. Plasticky nám tak vynikne jeho mnohostranná činnost pro školu i Pardubice a pochopíme, proč si tento výborný člověk a pedagog zaslouží naší pozornosti po letech?.

Hned po příchodu Němců do republiky začalo se v Pardubicích pracovati ilegálně proti nim. Utvořily se dvě skupiny, jedna vojenská za vedení podpl. Tacla, druhá se soustředila v hotelu Veselka kolem hoteliéra Košťála a dr. Žváčka. První skupina byla brzy Němci zlikvidována, druhá v červnu 1942. Chybou obou skupin bylo, že se členové scházeli při víně, pilo se a neopatrně mluvilo, čímž se Němcům usnadnila práce. Ke konci června 1942 bylo přes čtyřicet lidí popraveno a mnozí odvezeni do koncentráku. Ze skupiny Košťálovy zůstal prof. Buchart, jemuž se nelíbily schůzky při víně, a když nemohl na účastníky domluvami působit, nezúčastnil se v poslední době schůzek. Brzy po zničení skupiny Košťálovy ustavila se na popud prof. Bucharta samostatná nová skupina, v níž byli z počátku jen 4 zasvěcenci, prof. Buchart, stavitel Vávra, prof. Jiránek a…

Vzhledem k tomu, že po židenickém puči hrozilo NOF rozpuštění, rozhodlo se její vedení o vytvoření aliance s dalšími pravicovými silami. 7. dubna 1934 tak vstoupila ve velké klubovně paláce Metro v Praze na politickou scénu nová organizace - Národní fronta, zahrnující 10 složek: NOF, Radikální národní demokracii, Národní stranu živnostnictva a obchodnictva, Národní tábor prof. Stanislava Nikolaua, Sdružení katolických zemědělců, Selský svaz, Sdružení majitelů domů, Svaz zemědělců a dělníků, Konzervativní stranu a Družinu dobrovolců zahraničního vojska gen. B. Konopáska. Prohlášení nazvané "Národní veřejností v ČSR" hovořilo o soustředění národní opozice v republice a končilo slovy: "Všichni proti marxismu a internacionalismu! Do práce za hospodářsky a politicky silný a mocný, národní a slovanský stát Československý!" 23) Prohlášení…

Ve druhé polovině dvacátých let vznikla známá firma Josef Soukup, autokarosárna, Pardubice. Zakladatelem byl karosářský dělník, který pocházel z Malešic (již. Čechy). U svého otce se vyučil kolářem. Do roku 1925 pracoval v Praze u firmy Walter Jinonice. Zde utrpěl ve svých 25 letech těžký úraz na levé ruce. Poté odešel do Pardubic, kde zakoupil pozemek ve Staňkově ulici. Zde (na celkem nevýhodném pozemku, uprostřed zastaveného bloku čtyř ulic) postavil provozovny autokarosárny. Později se součástí dílny stává též klempírna, lakýrna a sedlárna. Po celou dobu se udržoval stav asi 15 zaměstnanců. Ve druhé polovině třicátých let karosárna vyhořela. Začátkem roku 1939 majitel přestěhoval strojový park do městských objektů bývalé továrny Hübner a Opitz. Zde existovala firma až do roku 1950, kdy byla začleněna do komunálního podniku města…

Živelné pohromy v obci Slepotice začneme rokem 1841 (26. 5.) , kdy vypukl požár ve stodole Jiřího Virtha, hostinského v č. 8. Při likvidaci požáru se zapomnělo na včasnou "evakuaci" hospodářského zvířectva. Následkem toho uhořelo 32 ovcí, 2 prasata a 28 párů holubů. V roce 1842 nastala velká sucha, která odstartovala následnou neúrodu. Cena 1 korce žita dostoupila 12 zl.

Dne 23. dubna 2005 zemřel známý výzkumný pracovník toxikologického oboru, pan Doc. Ing. M. Matrka, DrSc. Narodil se 13. března 1923 v Josefově nad Metují. Do školy začal chodit v Přelouči, kam se přestěhovali rodiče. V tomto městě dokončil 4. ročník měšťanské školy. To již absolvoval s rodiči další stěhování do Týnce n. L. Již od mládí měl zájem o chemii, a proto chtěl studovat na průmyslové škole chemické. Ale válečné události znamenaly pro starší ročníky nebezpečí povinného pracovního nasazení do válečného průmyslu v Německu. Tomu unikl ze zdravotních důvodů. Po zbytek válečných let pracoval až do roku 1945 ve Výzkumném ústavu všeobecné chemie v Pardubicích - Rybitví.

Ve Zprávách Klubu přátel jsem v letech 1996 - 1997 postupně uveřejnil vzpomínky na dobu, kdy jsem pracoval v pardubickém muzeu. 1) Jako dobrovolný pracovník, člen Muzejního spolku a pak i kustod sbírky zbraní jsem zde byl činný od roku 1945, pak ve státních službách od roku 1960, až do důchodu. A právě při mém druhém příchodu do muzea v r. 1960 dochází k jeho osamostatnění. Bylo totiž dosud součástí Krajského střediska státní památkové péče. Prvním ředitelem této nově vzniklé instituce se stává Jan Tesař, mladý a průbojný člověk, dosti svérázného jednání, námi pak často nazývaný "partyzán". Právě on a Vlastimil Zikmunda (kolegy vždy nazývaný "Vlastík") byly první dvě osobnosti, které na mne, při mém příchodu do muzea učinily ten největší dojem. Zůstanu dále u osoby Vlastíkovy - stal se mým vedoucím na pracovišti. Pro mne to byl "pan…

Vzpomeňme prvních průkopníků technických a vodohospodářských staveb v Čechách. Před úpravou těchto toků měla krajina zcela jiný ráz. Hojnost stromoví a křoví nejen na březích, ale i u četných močálů a jezírek.

V pravdě velkou událostí minu1ého týdne byl šťastný, zdařilý veřejný vzlet pana inž. Kašpara, který přilákal do Pardubic nesčetné množství spor- tumilovného obecenstva. Celé davy lidu putovaly k vojenskému cvičišti, aby shlédly výkony mladého neohroženého aviatika, jehož jméno dnes letí už světem. Zejména byl obrovský nával po páté hodině, kde se řada kočárů, automobilů na silnici ani netrhla. Vše spěchalo chvatně k letišti, třebaže pro stále trvající vítr nebylo na vzlet valné naděje. Hlavní ovšem pozornost přítomných hostí obrácena byla k hangáru, kde seskupili se po příjezdu pana inž. Kašpara všichni sportovníci, jimž podával pan inž. Kašpar případně vysvětlivky a zodpovídal ochotně činěné dotazy. Při této příležitosti sluší s uznáním se zmíniti o nevšední ochotě ředitele letu p. barona Arthura z Krausů, který navázal čilé styky se…