Zprávy KPP

Václav Křivka se narodil 11. srpna 1921 ve Starých Čívicích. Maturoval na pardubické reálce v roce 1940. Po maturitě nastoupil do zaměstnání v n. p. Synthesia Semtín na oddělení nitrocelulózy. Po nešťastné havárii s kyselinou dusičnou a vyšetřování na Gestapu v Pardubicích odešel ze Synthesie do Parama, kde sloužil jako laborant v podnikové laboratoři. Po válce se stal vedoucím parafínky, kde pracoval až do důchodu.

Zdeněk Bičík patří k nepřehlédnutelným postavám Pardubic období druhé poloviny dvacátého století. Jeho zásluhy o poznání historie Pardubicka a o její neúnavnou popularizaci, jeho působení v pardubických archívech a v muzeu, ale i jeho zásluhy o pardubický sport opravňují konstatování, že Zdeňkovi Bičíkovi patří místo i v pomyslném ?Pardubickém Slavínu.? Níže uvedené řádky budiž skromným příspěvkem k tomu, aby životní dráha Zdeňka Bičíka nebyla zapomenuta ani až my, kteří ho pamatujeme, tu už nebudeme...

Napájena potůčky a řekami vytvořila majestátní tok. Zařízlá do masívu Českého středohoří a Labských pískovců, opouští hrdá a mohutná naši republiku. Je to řeka Labe. Jejím kaňonem se prohánějí větry a s sebou přes hranice unášejí drobný hmyz, stejně jako voda korýše. Nepotřebují pasy. Je tady už věky - byla tu, když u jejích břehů budovali Keltové svoje oppida, když si Slované vybírali z Řípu svou vlast. A bude tady, když my už tu nebudeme.

Bohuš/bohun - původně domácká podoba ke jménům začínajícím Boh-/, Bohuslav Božek, někdy i Bohuše nebo Bohut, latinsky Bohussius... Nositel tohoto jména uctívá a oslavuje Boha. Tak i Bohuš z Hostýně následoval staršího bratra na církevní dráhu.

Varhaník, regenschori, skladatel, učitel Pražská varhanická škola byla založena "Spolkem k zvelebení církevní hudby v Čechách" r. 1830. Jejím účelem bylo odborné vzdělávání varhaníků a ředitelů kůrů. K řízení varhanické školy povolal "Spolek" jednoho z nejslavnějších hudebníků tehdejší Prahy - Jana Nepomuka Augustina Vitáska (1770 - 1839), který byl výtečným pianistou a hledaným učitelem. Cenu jeho hry uznali Mozart i Beethoven. Vitásek byl žákem Františka Xavera Duška a byl jedním z nejnadšenějších pěstitelů Mozartova kultu v Praze. 1)

Při inventarizaci pozůstalostí uložených ve sbírce Slavín ve Východočeském muzeu v Pardubicích jsem v pozůstalosti dr. F. Obhlídala našla dopis, který mě zaujal svým obsahem a rázností. 1) Rozhodla jsem se ho zveřejnit a připomenout tak doby minulé.

Složité to bylo i s MUDr. Františkem Novotným. Východočeský republikán přinesl o něm 31. srpna 1934 (č. 35, s. 8) článek "Chrudimský dr. Novotný také od fašistů?" Citujme: "Dr. Novotný bil se za fašismus jako pardubický soudce Vážný. Byl to jeden z nejhorlivějších agitátorů a také z nejobětavějších. A nyní je to s ním špatné. Ve fašistických novinách vytýkají mu účast na národně demokratickém průvodě v Hlinsku a má jasně prohlásiti, zda je dosud fašistou. U fašistů se s ním již mnoho nepočítá. O Vážném se tam píše způsobem málo uctivým." Hned v následujícím čísle (č. 36 ze 7. 9. 1934, s. 6) přinesl Východočeský republikán stať "Vážný contra Gajda", kde se uvádí m.j.: "Gajda si nyní odseďuje trest na Pankráci 54), ve svém listě sáhodlouze píše proti Vážnému, proti chrudimskému dr. Novotnému a slibuje, že bude odhalovat mnohé špinavosti.…

Dne 13. října 1946 se konal v Pardubicích letecký den. Jednou z významných osobností, která se zasloužila o konání akce, byl předseda Východočeského aeroklubu architekt Václav Línek. Mezi piloty leteckého dne patřil tehdy i kpt. Zdeněk Škarvada a právě on se po letech nemohl v Pardubicích dopátrat po arch. V. Línkovi. Býval významnou osobností, která se zasloužila o výbornou a dělnou spolupráci s vojenskými letci. Teď už ví, že jmenovaný byl dědečkem pardubického zástupce hejtmana ing. Romana Línka.

Třetí tisíciletí je ještě máloleté, a přece mi už stačilo vzít dva skvělé kamarády se stejnou slabikou na začátku příjmení a se stejným měsícem v úmrtním listu. Prvního října 2001 zemřel MVDr. Vladimír Matoušek, v úterý 26. října 2004 dětský psycholog prof. PhDr. Zdeněk Matějček.

Cechy, organizace řemeslníků, měly ve středověké společnosti své nezaměnitelné místo. Jejich počátky u nás můžeme sledovat už ve 13. století a nejstarší známý cechovní řád, řád pražských krejčích, pochází z roku 1318. Cechovní korporace již od 14. století a zejména ve století 15. a 16. kladly velký důraz na reprezentaci. Měly své řády a obřady, své patrony a znaky, své korouhve (prapory). Znaky potřebovaly na pečetě k vyřizování písemné agendy a korouhve pro svoji reprezentaci. Řeznický znak měl v červeném štítě českého lva se stříbrnou širočinou na zlatém topůrku v tlapách. Řezníkům ho prý udělil král Jan Lucemburský a používali ho od 16. století. Nebyl ovšem jednotným znamením všech řeznických cechů, užívali ho zřejmě jen řezníci pražští. Například ve Slezsku nebo v Uhrách používali jako hlavní figuru volskou hlavu, případně celého…