Zprávy KPP

Kulturní veřejnost má v živé paměti národního umělce pana Františka Filipovského mladšího, který opustil jeviště tohoto světa před deseti lety, dne 26. října 1993.

Karel Moor vychodil obecnou školu ve svém rodišti, kromě posledního roku, kdy byl poslán do Horního Lánova, do německé školy ?na handl?, jak se tehdy praktikovalo. Na místě domu na náměstí v Lázních Bělohradě čp. 42 (bývalá Knejflova chalupa), kde rodina Moorova bydlela až do roku 1885, stojí dnes sgrafity vyzdobený dům zvaný Finkův. Rodiče Karla Moora dům prodali a odstěhovali se do Pardubic.

Nedaleko Žatce, kde lesnatá vrchovina Džbánu spadá k širokému údolí Ohře, se nad lány chmelnic vypíná mohutný zámek Líčkov. Donedávna o něm téměř nikdo nevěděl, byl dlouho znám jen v nejbližším okolí. Má ale pozoruhodnou historii, která vyvrcholila, když tu po dobu několika desetiletí přebýval a tvořil vynikající malíř ? pardubický rodák Oskar Brázda.

Dne 14. října 2003 se občané Pardubic a zvláště příslušníci vojenského letectva rozloučili s plk. B. Dubcem, rodákem ze Svítkova. Narodil se v roce 1916 a zemřel 8. října 2003.

V knize o Ing. J. Kašparovi, kterou v březnu 2003 vydalo pardubické Východočeské muzeum, jsem se pokusil zachytit pokud možno nejúplněji života běh a leteckou činnost našeho prvního letce. Byl jsem si ovšem vědom, že stále lze nalézat doplňující údaje, zvláště z období mimo let 1910 ? 1912, kdy Ing. Kašpar létal a byl tedy takřka neustále sledován českým tiskem. Neúplné údaje o jeho životě se týkají jeho působení v Německu od jara 1908 do počátku roku 1909. K tomuto období máme totiž jen jeho korespondenci (a nevíme, zda dochovanou v úplnosti) a jeho vlastní vzpomínky. Bádání v německých archivech je pro našince komplikované jednak pro svou finanční náročnost, jednak proto, že údaje týkající se Ing. Kašpara mohou být rozptýleny po značné části německého území. A, žel, ukazuje se, že Kašparovy vlastní vzpomínky jsou nedostatečně…

Ve zprávách KPP č. 9 ? 10/1988 ? vlastivědná abeceda Dr. Theina bylo uvedeno heslo Karel Bezdíček, praporečník, od prof. dr. Jiřího Frajdla, CSc. Protože tento dobrovolník byl znám jako praporečník 1. roty praporu C, dovolím si uvedené heslo doplnit údaji týkajícími se konkrétně tohoto praporu.

Na rok 2003 připadalo 465. výročí zhoubného požáru pernštejnských Pardubic, o němž říká "Paměť" na přídeští tzv. druhé městské knihy, že "léta od narození Syna Božího pána Krista tisícího pětistého třicátého osmého v pátek po slavné památce vtělení pána Krista jinak Zvěstování Panně Marii město Pardubice vyhořelo všecko toliko sedm domů zůstalo". V ten pátek po zvěstování Panny Marie v roce 1538 bylo dvacátého devátého března.

První záznam o živelné pohromě v obci Lukovna (poblíž Kunětické hory) je veden retrospektivně v roce 1921 (1. 10.). Kronikář popsal v tomto roce dosud největší požár v historii obce, který vypukl u Františka Mlatečka (čp. 9) a velmi rychle ?přeskočil? na sousední stavení čp. 10, patřící Antonínu Bačinovi. Záhy se ocitl v plamenech i dům čp. 12 Františka Sluky.

Dnešní kapitolu budeme věnovat pardubickým fotoateliérům. Album a sbírky starých fotografií mají v sobě cosi kouzelného, něco, co je prodchnuto starobylostí a památečností. Je to onen ?zvěčnělý okamžik?, který nám umožňuje pohlédnout do ?tváře? ulic a měst, jak vypadaly kdysi dávno, třeba na počátku našeho století. Pro badatele v oblasti firemních značek mají staré fotografie jedinečný význam. Fotografie ulic, jednotlivých domů nebo speciálně jednotlivých živností a továrních objektů nám umožní udělat si obrázek (místopis), jak zkoumaný objekt vypadal v tom určitém čase. Na fotografiích ulic můžeme rozeznat jednotlivé vývěsní štíty (tzv. vnější označení) a na nich firemní značky nebo ochranné známky firmy. Dobové fotografie jsou pak základním pramenem pro zjišťování firemních značek jednotlivých fotoateliérů.

Bohumír Prokop, inspektor finanční stráže v Pardubicích, dvojče Karla Prokopa, spolupracoval s odbojovou skupinou ?Úvod? pro vysílačku SPARTA, která pak byla odhalena (zaměřena) v Praze ? Jinonicích. Pracoval v odboji již od začátku pronásledování českých obyvatel v pohraničí, tzv. Sudetech. Pomáhal při útěku ohrožených lidí do vnitrozemí. Sbíral peníze pro sudetské uprchlíky a po začátku okupace i pro rodiny zatčených. V našem bytě byla ?přestupní stanice? pro prchající ze Sudet, později i pro lidi ohrožené zatčením (např. ing. Friedl z Prahy-krycí jméno Bílek), na další jména si bohužel již nevzpomínám. Mohli se najíst, umýt, přespat, vyprat si oblečení a pak pokračovat dál. Stalo se i to, že přišli v nočním prádle pod kabátem půjčeným nádražákem.