Zprávy KPP

Dobytek kozenčí. Uslyšíte-li toto slovní spojení, můžete si být téměř jisti, že někde v pozadí se za tímto specifickým výrokem skrývá latentní obraz jistého pardubického pana stavitele. Jeho dušička kontroluje už řadu let pánubohu jeho nebeskou klenbu a možná, že tam někde s andělíčky i hasí vápno, míchá maltu či hbitě šplhá po lešeních. Dejme úctu a pokoj popeli jeho, ponechme proto i jméno a příjmení zastřené závojem minulosti. Prozraďme jen, že byl pokřtěn už L.P. 1894 a měl svátek 19. března. Přátelům, kteří jej znali, těm už jeho identitu hravě odhalila verbální kombinace uvedená v nadpise. Patřil po mnoho let mezi všeobecně vážené, oblíbené i populární osobnosti města ležícího na soutoku Labe s Chrudimkou. Trvalé stopy, připomínající přínos jeho celoživotního snažení, lze dodnes nacházet v široké plejádě stavebních objektů, na…

7. 7. 1901 kolem půl třetí odpoledne zasáhlo obci Dolany neobvykle silné krupobití. Kroupy značné velikosti padaly asi deset minut a způsobily značnou škodu na polích. Téměř přesně o rok později 1. 7. 1902 nové krupobití způsobilo opět velké škody. Největší však byly v blízkém Bohdanči, kde nezůstal na poli jediný klas na stéble.

V roce 1848 dochází k novému správnímu zřízení a obyvatelstvo,dosud prakticky držené v hranicích panství, se může volně stěhovat. Po tomto roce dochází k rozšiřování heřmanoměstecké populace Kabeláčů také na Pardubicko. Patrně prvním v Pardubicích usedlým byl Ignác Kabeláč z Klešic. Současně přišel do Sezemic krupař Antonín k tchánovi Neuternovi. Jejich potomci se zasloužili o rozšíření populace v Pardubicích. Ve Svinčanech působil od roku 1881 učitel Arnošt, který pak pokračoval v Cholticích, Bohdanči a Pardubicích. S ním učila jmenovkyně Albína Kabeláčová rodem z Miletína! Roku 1934 se do Dašic přiženil Josef Kabeláč z moravské kabeláčovské líhně. Roku 1938 se do Pardubic přiženil poštovní úředník František Kabeláč z Heřmanova Městce a brzy poté přišel do Choltic jeho bratr Karel.

Zámků bylo v mém životě několik. Dům, ve kterém jsem se 29. července 1930 narodila, nebyl nijak honosný, ale rusínské obyvatelstvo Tuřích Remet ho označovalo slovem kaštýl, čili zámek. Zámek se říká i rozlehlé jednopatrové budově na nádvoří nemošického hřebčince, tam jsem se vdávala a z porodnice přivezla nejstarší dceru. Skutečný zámecký život nás však čekal v kladrubském hřebčíně.

Karel IV. sám vzpomíná ve svém životopisu, jak po příchodu do Čech (1333) našel celé království ve velmi zuboženém stavu a Pražský hrad neobydlený! Nesetkal se zde ani s matkou, kterou od dětských let neviděl, protože mezitím zemřela.

Narodil se 9. 10. 1932 v Chrudimi. Od r. 1988 byl předsedou klubu a statečně bránil klub proti kritice tehdejších orgánů. Rok 1990, kdy klub pod jeho vedením oslavil 25. výročí trvání, byl zatím nejúspěšnějším obdobím klubu, který měl více než 1100 členů. Předseda Ing. Novotný převedl hladce klub přes kritické období rozpadu PKO Pardubice, do té doby jeho zřizovatele. Pod jeho vedením se podařilo vyřešit obtížné problémy s umístěním kanceláře a archivu klubu, pro který byla nalezena místnost nejprve v 2. poschodí býv. VPÚ na Pernštýnském náměstí a pak v pardubické Sokolovně.

Některé osudy sokolovny pardubického Sokola II od roku 1945 se podařilo vypátrat v Kronice Sokola Pardubice II za pomoci pp. Oskara Balatky a Jiřího Charváta i v okresním archivu v Pardubicích.

Tento obsáhlý sborník zpracoval náš aktivní člen p. Ing. Karel Cyprián. Jedno vyhotovení věnoval do archivu klubu. Použil tu články z ?Malé galerie významných osobností města Lázně Bohdaneč?, která je již 5 let pravidelnou rubrikou Bohdanečského zpravodaje. Ing. K. Cyprián je členem (od r. 1995) jeho redakční rady a má tuto rubriku na starost. Bylo mu doporučováno, aby soubor vydal knižně. To mu zalichotilo, ale je si vědom značných problémů s vydáním tak obsáhlého díla. Obrátil se na náš klub, který již r. 1996 vydal jeho brožurku ?Lázně Bohdaneč. Průvodce městem a okolím?. Bohužel rozsah Almanachu zatím přesahuje naše možnosti. Proto jsme se dohodli otiskovat jednotlivá hesla ?Almanachu? ve Vlastivědné abecedě našich Zpráv. Pro informaci otiskujeme zkráceně úvodní stati k této obsáhlé a záslužné práci.

První záznam o živelné pohromě v obci je z roku 1850, kdy vyhořela hospoda čp. 2 (?Stará rychta?) a čp. 3 patřící Františku Tučkovi. V roce 1853 vypukl v obci jeden z největších požárů (uvádí se, že vyhořelo přes polovinu domů), který založili snad tzv. ?červení husaři?, jejichž posádka tu dobu sídlila v Kostěnicích. Vyhořelo např. čp. 34 (Frant. Konvalina), čp. 10 (František Kučera), čp. 17 (Jan Kučera) atd. V tzv. II. pamětní knize obce Kostěnic (str. 20) se však uvádí jiný rok vypuknutí požáru, rok 1840.

Nad studií Josefa Koláčka ?Vánoční dar z Klementina? (Řím 1991) V článku o vztahu Jaroslava Durycha k Pardubicím jsme citovali pro město Pardubice potěšitelnou zmínku (aluzi)z románu Služebníci neužiteční (1). Aluze je záměrná citace nebo parafráze místa z textu, o němž se předpokládá, že je známý .V románu jde o tuto zmínku hned v 1. kapitole :?Bylo to ... v roce blažené smrti otce Ignáce, když se v Pardubicích zdvihlo srdce mladému studentu, takže pro víru katolickou chtěl pohrdnouti i svou vlastí. I vydal se do Ingolštatu a na rozloučenou se zastavil zde...