Zprávy KPP

Z roku 1693 uvádí kronikář na str. 32 živelnou pohromu v podobě tzv. kobylkové invaze: "Kdekoliv padly, všechny ovsi, pozdní ječmeny, proso ... všechno snědly ... kde na lesy trefily, dříví se pod nimi lámalo!" Nastala drahota. Udává se, že jeden strych (93,36 litru - pozn. red.) žita stál 5 rýnských 40 krejcarů, strych pšenice 6 rýnských a strych ječmene 4 rýnské 36 krejcarů. Roku 1770 udeřil v Čechách mor, ale v obci Turov nikdo nezemřel. Dne 30.12. 1833 zasáhla Turov kolem půlnoci silná bouře s krupobitím. Vítr pobořil několik střech a rozbíjel okenní skla. Obcí se valila voda jako ze strouhy. Dne 21.4. 1857 vyhořely v obci statky Karla Svobody (čp. 41) a pana Marčíka (čp. 39).

Ve středu 12. října 2005 zemřel po více než devítiletém utrpení dlouholetý dobrovolný pracovník atletického klubu AC Pardubice Láďa Jičínský, generacemi atletek a atletů familiárně oslovovaný jako Činda. V nadpisu, jak je zvykem při těchto smutných rozloučeních, píšeme za Láďou Jičínským, ale za Láďou zůstala v klubu opravdu hluboká a nesmazatelná stopa.

Devátého listopadu 2005 v nedožitých sedmasedmdesáti letech zemřela v Pardubicích dlouholetá dětská lékařka MUDr. Anna Barešová. Narodila se ve Smiřicích, vystudovala Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Krátce pracovala v nemocnici v Českých Budějovicích a na středisku ve Volarech. Poté žila s rodinou v Pardubicích, kde na dětském infekčním oddělení získala kvalifikaci ke složení první atestace. Poté odešla pracovat jako terénní lékařka. Několik let působila v Bohdanči, Opatovicích, na Školní zdravotní službě. Od roku 1966 ordinovala v nově zřízeném obvodním středisku U Kostelíčka, a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1986. Vybudovala zde i školicí dětské středisko pro mladé nastupující terénní lékaře a pro dětské lékaře před atestací prvního stupně. Pokoušela se také o reorganizaci dětské péče, která byla v té…

Dne 25. dubna 2006 se dožil šedesátky středoškolský učitel, publicista a regionální historik PhDr. Pavel Studnička. Narodil se sice v Pardubicích, kde více než třicet let žije a pracuje, ale své kořeny, kterým zůstává po celý život věrný, má v Chroustovicích. Zde obvykle tráví volné chvíle v domku po svých rodičích. V rodině venkovského koláře vyrůstal až do doby, kdy odešel na studie. Krásný a dobře udržovaný chroustovický zámek, barokní kostel sv. Jakuba, venkovská škola malého malého městečka, sousedské vztahy, religiózní prostředí blízkého vyhlášeného poutního kostela Na Chlumku u Luže a blízkou zříceninou hradu Košumberk, možná i chroustovický původ Alberta Pražáka, literárního historika a prvního předsedy České národní rady v osvobozeném Československu, to vše asi zapůsobilo na našeho jubilanta tak, ze se po studiu na vysokomýtském…

Vybudováním železniční trati Olomouc - Pardubice - Praha (1845) a jejím pozdějším napojením na Liberec (1859) a Havlíčkův Brod (1871) se naše město stalo důležitou dopravní křižovatkou. Ačkoli vzdálenost od nádraží do města bylo tehdy možné dojít pěšky nebo dojet kočárem, začaly se v ulicích postupně objevovat omnibusy, z počátku tažené koňmi, jimiž místní podnikatelé dopravovali hosty od nádraží k hotelům.

Provozování hudby na kůru patřilo k samozřejmým povinnostem školních učitelů. Od konce 17. století uzavírají města a větší obce s učiteli-rektory školními smlouvy, stanovující jejich povinnosti ke škole a kostelu a z toho plynoucí odměny, které však byly velmi nepatrné. Aby vůbec uživil rodinu, dělal učitel kromě školní a varhanické služby mnohdy ještě písaře městu, cechům i soukromým osobám a často i obdělával od záduší propůjčená pole. Odměny za různé církevní úkony kantora, zejména o pohřbech, stanovil až "štolový" patent z roku 1750.

Od 1. července 2004 vstoupil v platnost zákon 122/2004 Sb. "O válečných hrobech a pietních místech", stanovující práva a povinnosti v oblasti péče o válečné hroby a pietní místa. Válečným hrobem míní tento zákon místo pohřbení ostatků osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci, válečného zajetí, atd. Evidencí válečných hrobů se rozumí listinný nebo jiný záznam obsahující údaje o hrobu, zejména jméno, hodnost, státní příslušnost k armádě, datum úmrtí, příčinu smrti, parcelní číslo, vlastníka hrobu, historickou událost. Na základě uvedených zákonných podmínek zahájil pardubický magistrát pátrání po válečných hrobech a pietních místech na území správního obvodu pověřené obce. Těžištěm prvotních informací se staly obecní kroniky, spisy státního archivu, svědecké výpovědi očitých účastníků, soukromé sbírky atp. Během…

Motto: Osudy lodí se v mnohém podobají osudům lidí. O těch slavných každý ví, a na ty méně slavné se rychle zapomíná.

Dne 5. července 1934 vyšel ve Východočeském republikánu (č.8, str.8) článek "Vážný jde málo na odbyt". Citujme z něj alespoň zásadní pasáže:

V úterý dne 8. května 1945, tedy v den, kdy hitlerovské Německo podepsalo kapitulaci, došlo v Pardubicích k tragické události, při níž byl příslušníky venkovské služebny gestapa zastřelen poručík četnictva Josef Trnka1). Stalo se to kolem 10. hodiny v budově tehdejšího okresního úřadu na nynějším náměstí Republiky, kde ve 3. patře byly úřadovny německé státní tajné policie - gestapa. Když po válce probíhal proces s jedním z příslušníků gestapa v Pardubicích Aloisem Aschenbrennerem2), tak se mj. projednával i případ zastřeleného por. J. Trnky. Jsou o něm celkem tři výpovědi a je zajímavé je srovnat, protože jedna z nich je i Aschenbrennerova. Je třeba dodat, že tehdejší úřední čeština byla poněkud kostrbatá a také je tam nejedna gramatická (v němčině) i stylistická chyba.