Zprávy 11-12 / 2006

Povodně byly v obci vzhledem k blízkosti řeky Labe téměř každoročním jevem. Z minulosti uvádí kronikář (avšak bez přesných podrobností) požáry stavení: Jelínka, Doskočila, Šády, Pajkrta, Nekvapila, Jelena, Berana, Pelikána, Kramáře, Kalhouse a Horáka. Během první světové války je zaznamenán jediný požár, a sice stodoly rolníka Josefa Peši.

Další známou bohdanečskou firmou byla klempířská firma Jana Záleského. Jan Záleský, mistr klempířský, se narodil 2. 5. 1899 v Bohdanči a zemřel 25. 12. 1960.

Dolní Ředice ? obec, která se svým charakteristickým protáhlým tvarem v délce zhruba 3 km podél potoka Ředička nachází cca 12 km severovýchodně od Pardubic.

Blažena Šimková v Srchu1) vypráví (z roku 1947) o posledním dnu Jirky Potůčka ? Tolara Moje seznámení s neznámým mladíkem, když jsem šla ze sušení sena z obory Oplatil 2) ? bylo to v úterý navečer, asi v 18 hodin (1. 7. 1942).

Každý národ chce mít své hrdiny. To platí pro celou naši planetu a pro každé období dějin. Hrdinů však nebývá dostatek a tak se lidstvo naučilo hrdiny vymýšlet a přisuzovat jim neuvěřitelné vlastnosti. Veškerá mythologie jimi oplývá. V úvodu k dalším úvahám bude třeba nejprve hrdinu definovat takto: Hrdina je člověk, který z vlastní vůle, s mimořádnou odvahou a s nasazením života vykoná čin, jehož užitečnost je nesporná.

Před 64 lety v protektorátu Böhmen und Mähren vrcholily přípravy k atentátu na generála policie a Zastupujícího říšského protektora Reinharda Tristana Eugena Heydricha. Rozepisovat se na těchto stránkách o podrobnostech akce, která ve svém důsledku přinesla nezměrné utrpení tisícům nevinných českých lidí, by bylo nošením dříví do lesa. Historicky atentát změnil do té doby pohled na okupované české a moravské země,a to doslova v celosvětovém měřítku. Vlna mezinárodní solidarity po vypálení českých vesnic Lidic a Ležáků zařadila boj českých vlastenců za svobodu zpět do spojenecké koalice a přinesla anulování Mnichovské dohody od samého počátku. Atentát posílil uznání a vliv londýnské exilové vlády na formování strategických koncepcí spojenců a zajistil poválečnou kontinuitu svobodného Československa.

Blížily se květnové parlamentní volby. Schůzovní agitace tedy kulminovala. V prezidiálních spisech Okresního úřadu v Pardubicích jsou deponována hlášení četnických stanic z předvolebních schůzí. Dozvídáme se tak např., že na 1. máje na schůzi NOF v Pardubicích ?na Rybárně? rozdával F. Forman tzv. ?Píseň práce volební p. statkáře Hese?, jejíž text se však nedochoval. Píseň zřejmě navazovala na hospodský incident v Holicích z 27. dubna. 8. května pak sněmovala NOF v Opatovicích nad Labem ?U Roulů?, kde promluvil J. Pitřík z Holic (čp. 156). 1. května se pak sešlo 50 lidí na veřejné schůzi NOF ve Spytovicích na Přeloučsku, již zahájil

Nic o silvestrovské noci mezi roky 1865 a 1866 nenapovídalo, že se schyluje k jedné z největších bitev 19. století. Naopak. Tato noc přinesla

Stalo se na sklonku padesátých let minulého století. Ve všech sálech hotelu Grand probíhal gymnaziální ples. V černozelené brokátové toaletě a střevících s vysokánským útlým podpatkem jsem se velebně snášela po mramorovém schodišti do vestibulu. Přibližně v polovině schodiště se jehla střevíčku zabodla do lemu dlouhé sukně a já se po nose řítila dolů a vpřed. Ve zlomku vteřiny to vypadalo, že první školní ples začínající pedagožky bude i posledním, anděl strážný mi však nastrčil do cesty široká černá záda Peřiny z II. C. Dopadla jsem na ně, objala oběma rukama omotýlkovaný krk a špitla omluvně do levého ucha: ?Promiňte, Peřino, že jsem vám vlezla na záda.?

Poznal jsem ho na Občanské plovárně, která stávala na pravém břehu Labe, asi 100m nad soutokem s Chrudimkou, kde bývala plovárna Na špici. Labe bylo tehdy po válce čisté a v horkých letních dnech měla plovárna nabito, asi měla tehdy největší návštěvnost ze všech pardubických plováren. Vstupné bylo mírné a za další malý peníz bylo možno si pronajmout kabinku, která bývala společná pro několik návštěvníků. Ve svých jinošských letech jsem se příliš nezajímal o opálenost své kůže na zádech a ramenou do té doby, než jsem na ni byl upozorněn starším pánem, mým ?spolubydlícím? z kabinky. Poradil mi, abych si přišel do jeho drogerie pro olej na opálenou kůži. Tak jsem se seznámil s panem Ročkem. Jeho obchod byl na rohu ulic Štrossova a Sakařova, vedle prodejny pana Kváče, odkud jsem měl kolo. V padesátých letech jsem studoval v Praze. Jednou…