Zprávy 11-12 / 2012

Ve dvojčísle ZKPP č. 3-4/2012 vyšel můj článek o hraběnce Heleně Balthasarové (s. 101-103). V polovině března 2012 jsem obdržel zajímavé doplňující údaje o rodu Balthazarů od bývalého kronikáře hřebčína v Kladrubech n.L. Jiřího Hájka z Tloskova. Velmi za ně děkuji. Podle Almanachu českých šlechtických a rytířských rodů (2012) došlo 20.srpna 1877 v Praze ke sňatku tehdy poručíka Hugona Balthazara s Helenou Marií Josefou Hartwagerovou, z něhož se narodili dva synové (13. 6.1878 Kvido Jan Alois, 1. 2. 1880 Jan Alois Tadeáš). Hugo Balthazar – jejich otec – se narodil 31.března 1849 v Příbrami v rodině statkáře a lesmistra Tadeáše Balthazara jako nejstarší z 5 dětí. 1/ V prosinci 1865 je uváděn jako kadet pěšího regimentu 43 v Benátkách, s nímž absolvoval roku 1866 bitvu u Custozzy. Roku 1867 byl vyslán k hulánskému regimenru č.…

* 25. 2. 1950, NOVÁ VES, okr. Chrudim Absolvent střední průmyslové školy pro zpracování kovů a kamenů v Turnově, tzv. „Šperkárny“ působí v Pardubicích od roku 1972. Bydlí na Bílém náměstí čp. 141. Od prvopočátku se zabývá deformací krásných a rovných, převážně ocelových prutů, končících posléze někde v architektuře. Téměř všechny své realizace vytváří na podkladě duševního vlastnictví, tedy autorského zákona. Vyjímkou jsou spolupráce s architekty (Bedřich Nezdara – pseudosecesní vstupní brána do vily prof. Bienera v Mnichově (Solnu), s ing. Janem Klimešem opatřil kovanými prvky atrium v domě „U Jonáše“ na Pernštýnském náměstí. Podle ak. malíře Jiřího Nekováře společně s Jaroslavem Jebavým vymodelovali bronzovou konstrukci, nesoucí otáčivý barevný, do skla vyfouknutý globus (tzv. Šišoid). V období „reklamního hnutí“ označil ve…

(26. a 29. 4. 1929) Historie semtínské továrny na látky výbušné je víceméně dobře známá, i když monografie, která by zpracovávala zevrubně celou historii semtínského komplexu, dosud chybí.1 Sám jsem psal o některých historických aspektech většinou v souvislosti s průmyslovou signistikou v několika článcích ZKPP a regionálních publikacích.2 Méně je již známá historie semtínských nešťastných výbuchů. Zájem o ně byl obnoven další nedávnou nešťastnou událostí. Ke zvlášť výjimečné události došlo v dubnu 1929, kdy v rozmezí tří dnů (pátek 26. 4. a pondělí 29. 4.) došlo ke dvěma výbuchům, které kromě materiálních škod přinesly i ztráty na lidských životech. Pokusme se sledovat některé podrobnosti. „Továrna Explosia v Semtíně u Pardubic zvaná „Dynamitka“, stala se v pondělí jevištěm katastrof!“3

Díky kolegialitě badatelů – amatérů se mně dostal do ruky originální program Velké pardubické z r. 1912. Shodou okolností se jela právě 13. října, tedy díky letošnímu přesunu na sobotu, stejně jako o 100 let později. Co se v „Závodním programu Českého závodního spolku“ dočteme ? Předsedou ředitelstva byl hrabě Otokar Westphalen , členy hrabě Rudolf Ferdinand Kinský a hrabě Emanuel Mensdorff. Hendikapérem Jiří Ernst, pokladníkem, sekretářem a správcem totalizátoru Otto Capin, u váhy byl baron Norbert Broesigke, inspektorem dráhy Jan Jansa a ředitelem, tedy startérem Albert Budinský. Tohoto pána si pamatujeme jako jednoho z prvních závodních cyklistů v Pardubicích, vicemistra Zemí koruny české v roce 1893 ve sprintu. Za krásného počasí a veliké návštěvy bylo na pořadu šest jízd. Zajímavostí tohoto ročníku bylo, že na úplně…

V roce, ve kterém si připomínáme 70. výročí transportů židovského obyvatelstva z Pardubic do Terezína, k nám dorazila smutná zpráva. Ve věku nedožitých 82 let po krátké nemoci zemřela paní Eliška Levinská, která v dětském věku přežila systematickou likvidaci evropských Židů. Eliška se narodila 20. října 1930 ve Vídni rodičům Hertě a Ervínu Weissovým. Rodina bydlela ve Walterskirchenu u Poysdorfu až do roku 1938, kdy došlo k anšlusu Rakouska. I když se tehdy rodiče rozhodli pro emigraci do Austrálie, nakonec k ní nedošlo a rodina zůstala v Československu. Druhou třídu tedy malá Eliška dochodila již v německé škole v Břeclavi, kde s rodiči bydlela u své babičky. Ještě v roce 1938 se rodina přestěhovala do Nemošic u Pardubic, kde Eliščin tatínek Ervín Weiss nastoupil jako správce statku, který měl židovského majitele. Přestože …

neskládá ruce v klín. Již nyní se konají přípravy na 6. mezinárodní kongres Svazu zdravotně postižených esperantistů, který se uskuteční po pěti letech letos v září ve Štířím Dole u Krucemburku. Nezahálejí ani vydavatelé časopisu Informilo, ten vychází každý měsíc pro 200 členů českých i zahraničních. Oslavy 125 let od vzniku esperanta využijí pardubičtí k propagaci tohoto jazyka mezi veřejností. Všichni funkcionáři těchto dvou organizací dělají svoji práci dobrovolně, bez nároků na honoráře, z lásky k jazyku, který jim umožňuje navazovat přátelství po celém světě, který v době rozšiřování internetu prožívá svou renesanci. Ale to není všechno, čím se pardubičtí esperantisté mohou pochlubit. V loňském roce přeložili historii 300 obcí a měst Pardubického kraje. Díky Josefu Hronovi se s ní mohou nyní v esperantské Wikipedii…

Pamětníků společenského života v Pardubicích z 30. let rychle ubývá. Divadelní ochotníci, pěvecké i tělocvičné spolky umožňovali srdečné a přátelské využití, které nerušila televize ani rádio, jež bylo v té době početně slabě zastoupeno i ve většině průměrných rodin. Po otevření sokolovny na Olšinkách (1926) rozrůstal se i zájem o rytmický tanec, který uvolňoval tělo modernímu výrazu a objevoval nový smysl tanečního pohybu, jenž poprvé uvedla Isadora Duncanová na přelomu 19. a 20. století. V té době (před r. 1912) uspořádal v Praze přednášku Émile Jacques-Delcroze na téma „Hudba a rytmus“, již doplnil praktickým provedením rytmické gymnastiky a plastické improvizace. Tato škola existovala v Německu po první světové válce a společnost pardubických dam umožnila zaměstnanci prosperující továrny Prokopovy továrny na mlýnské…

Po přečtení těchto slov bude mít každý asi jinou představu. Někdo bude asi mít před očima krásné keře vytrvalých aster, jiný krásně lila zbarvené květy ocúnů neboli naháčů. Všichni se však shodnou v jednom, že nelze si představit podzim bez jiřinek. V jednom z předchozích příspěvků jsem psal o tom, že díky panu faráři Turkovi z Dašic má náš region primát a odsud se rozšířilo jejich pěstování v I. polovině 19. století do Čech a Moravy. Sám měl údajně na zahradě víc než 700 odrůd. S různými výkyvy se jejich pěstování udrželo zde až do 20. let 20. století a v Pardubicích vznikla Československá národní společnost pěstitelů a milovníků jiřin. Díky prozíravosti městské rady a členům jiřinkářské společnosti, kterými byli známí i zahradník Oskar Smrž, zahradní architekti Josef Vaněk a Václav Vetešník, byla založena pokusná zahrada…

Narodil se dne 6. října 1901 (na pamětní desce v Pardubicích v ulici 17. listopadu je chybně uveden letopočet narození 1911) v Týništi nad Orlicí, kde jeho otec měl hodinářský závod. Po vychození obecné školy v Týništi n. Orl. studoval na státní reálce v Kostelci n. Orl. a tamtéž maturoval v roce 1920. Po složení maturitní zkoušky byl immatrikulován jako řádný posluchač na Vysoké škole zemědělské – odbor lesnictví v Brně a vysokoškolská studia dokončil v roce 1925 a stal se lesním inženýrem. Po ukončení studií byl asi rok zaměstnán ve stavební kanceláři Ing. Hubaty v Prostějově, v květnu 1926 nastoupil místo u Čs. agrárních úřadů v Brně, kde působil dva roky do května l928. V tomto roce byl pak přijat nejprve jako smluvní, později jako řádný úředník u ředitelství státních statků a lesů v Rachově na Podkarpatské Rusi. Dne…

Jak známo, do života Hany Krupkové (1921-1997) pardubické spolupracovnice výsadku SILVER A, vstoupili dva osudoví muži, příslušníci tajných služeb – Wilhelm Schultze a Josef Richter. Podívejme se proto, co je zatím o nich historikům známo. I. WILHELM SCHULTZE „Nejdůležitější a nejpočetnější bylo IV. oddělení, které představovalo tzv. výkonnou složku pražské tajné státní policie (gestapa – poz. J. K.). Skládalo se zhruba ze 6 rozsáhlých pracovních úseků (protikomunistický referát, protipartyzánský referát, referát kontrašpionáže, úsek pro církevní a židovské záležitosti, úsek stíhání škůdců z řad Němců, referát ústřední spisovny a kartotéky a ochranné vazby) a nespočetné řady dalších skupin, podskupina atd. Šéf IV. oddělení byl současně představeným referátu N, nejtajnějšího místa, které kontrolovalo sítě…