Zprávy 11-12 / 1995

Letos je tomu právě 125 let, kdy drobný řemeslník, majitel malé slévárny a dílny na výrobu razítek a pečetidel někde v okolí dnešního divadla, pan J. Prokop postavil novou továrnu daleko na Zeleném předměstí a začal v ní vyrábět jednoduché zemědělské stroje a nářadí. Netrvalo však dlouho, továrna se slibně rozvíjela a majitel postupně přešel i na výrobu strojů pro mlýny. Byly to nejdříve mlýnské kameny a hranolové vysávače, ale i stroje pro čištění obilí. Mlýnské stroje brzy začaly ve výrobě převládat a vedle stále modernějších mlecích strojů, jako byly válcové stolice, bylo vyráběno i zařízení pro vodní pohon tehdejších mlýnů. Nástupce zakladatele, ing. Josef Prokop (1872 -1933) továrnu dále modernizoval, pňstavěl slévárnu, nové dílny, opatřil parní stroj a soustavně pečoval o obnovu a modernizaci výrobního programu. Na počátku tohoto…

Východočeský vysílač v Pardubicích, dne 18. října 1946 - část přednášky Rybníkářství Pardubicka má svoje kořeny hluboko zapuštěny do historie a mlu-víme-li o rybníkářství ve východních Čechách, má Pardubicko svoje čestné místo v tomto hospodářském odvětví. První zmínka o rybníkářství na Pardubicku se objevuje již začátkem století 14. Rokem 1491, kdy Pernštýnové Pardubice drželi, bylo počítáno 225 rybníků zužitkovaných. Tento rod rybníkářský zakládáním nových rybníků na půdách méně úrodných, zlepšováním stávajících objektů, jakož i budováním nových objektů a nových sítí zavodňovacích struh, pňvedl pardubické rybníkářství do takové výše jak velikostí, tak i vzorným hospodařením, že Pernštýnské rybníkářství bylo druhým největším po rybníkářství Rožmberském. Stavbou skvělého vodního díla kolem roku 1513, Opatovického kanálu, bylo…

Tento článek pomůže náhodnému návštěvníku bohdanečského hřbitova pň jeho prohlídce, seznámí ho s historií tohoto svatého pole a upozorní na jeho chráněné památky. Za zdmi hřbitova jsou uloženy ostatky zdejších rodáků i přistěhovaných, z nichž někteří promlouvali k celému národu. Domácím žijícím občanům oživí dávno zašlé vzpomínky. Všem návštěvníkům poskytuje návštěva bohdanečského hřbitova zdravotní procházku a pohled na město Lázně Bohdaneč i jeho blízké a vzdálenější okolí. Historie Svatojiřského kopce Podle dochovaných, ale kusých regionálních zápisů bylo celé okolí táhlého vyvýšeného svahu hustě zalesněno. Mezi lesy již ve 12. století stála dřevěná kaple sv. Jiří, ke které byly konány četné pouti z Uher a Slovenska, neboť pod svahem vyvěral svatojiřský pramen se zázračnými - léčivými účinky. Kapli opatroval poustevník, jehož…

I zvoničky mají svoji historii. Mohou ukrývat svá tajemství jako tato v uvedené obci. V srpnu roku 1935 pn její opravě byly nalezeny ukryté listiny s datem 1. prosince 1866 Je v nich popisován celý rok 1866, který byl pro tuto obec nesmírně těžký. Uvádím zde údaje této zvoničky tak, jak jsou citovány v uvedených listinách ze dne 1. prosince 1866 a údaje z kroniky této části obce, část „Významné události od roku 1914 až do roku 1935" a z kroniky obce r. 1970.

(K devadesátému výročí ženského tělocZakladatelkou ženského tělocviku u nás byla Kleméňa Hanušova (1845 - 1918). Byla cvičitelkou v Malypetrově tělocvičném ústavu pražském, úzce spolupracovala s dr. Mir. Tyršem, jeho tělocvičnou soustavu aplikovala do cvičení žen, byla zakladatelkou Tělocvičného spolku paní a dívek pražských a jeho první cvičitelkou. Cvičení žen se těžko prosazovalo, staleté názory na postavení ženy ve veřejném životě a životě vůbec byly hluboko zakořeněny a velmi těžko se prosazovaly názory nové. V Sokolské župě Východočeské-Pippichově se první snahy o zřizování ženských tělocvičných celků objevovaly ke konci XIX. století, první výzva v tisku byla zveřejněna v roce 1898, první vystoupení asi 900 žen ve cvičení s kuželi viděli diváci v roce 1901 na IV. slete. Na slete východočeské župy o 2 roky později obdobnou sestavu…

Nedá se říci, že by Pardubice byly bohaté na významné rodáky. Ale jestliže se takové osobnosti najdou, dalo by se očekávat, že na ně rodné město nebude zapomínat a naopak se k nim bude aktivně hlásit. Pokud jde o uměleckou oblast, bývá toto živé sepětí rodiště a rodáka často vyjadřováno kulturními akcemi, jako jsou v našem sousedství např. Jiráskův Hronov, Šrámková Sobotka, Poláčkův Rychnov a pod. Neměly by podle těchto vzorů vzniknout také Longenovy Pardubice?

Následující přehled filmografie Emila Artura Pittermanna-Longena je připomenutím, že do počátku filmu patří i náš pardubický rodák. Longenova práce pro film není umělecky bezvýznamná. ÉRA NĚMÉHO FILMU 1910-ARTUR SE ŽENÍ U společnosti KINOFA pod režií a kamerou Antonína Pecha vytvořil E. A. Longen svou první filmovou roli. V době, kdy se „U modré štiky" konaly přípravy k otevření nového podniku, dostavil se na magistrát královského hlavního města Prahy pan Antonín Pech (1874-1928), fotograf z Českých Budějovic, a řekl, že zamýšlí „provozovat živnost promítání světelných obrazů kinematorafem s biografem", a to v sále známého Konviktu. Tímto úředním zápisem začíná vlastně historie první české filmové společnosti KINOFY, jejímž byl Antonín Pech zakladatelem, ředitelem, kameramanem, režisérem a konečně i likvidátorem. KINOFA a Pech…

(nar. 28. 2. 1829 v Praze, zemř. 9.12.1912 v Pardubicích, notářský koncipient, starosta Sokola 1883-85 a 1890-96) JOHANA HAMATROVÁ (nar. 25. 5. 1825, zemř. 7. 9.1896) Stojíme na t. zv. Starém hřbitově vpravo od centrálního kříže (na plánku J. Janiše sektor I.H20). Před námi je místo posledního odpočinku dvojnásobného starosty pardubického Sokola, známého studentského vůdce z roku 1848 a nadšeného českého vlastence. Matěj Hamatr se narodil 28. února 1829 v Praze. Studoval filozofii na Karlově univerzitě. Pň svatodušních bouřích roku 1848 jako 19-letý student 2. ročníku byl t. zv. subcenturionem studentské legie. V této funkci se staral o výměnu studentských kohort na strážnici Staroměstské radnice. Byl členem studentského spolku PRAGA.

Člověk, o kterém budu psát, již jistě není dávno na světě. Byl o dost starší mě. Ale ať se již dostal do nebe nebo do pekla, jistě tam způsobil rozruch. Na své cestě životem se setkáváme s různými lidmi. Liší se od sebe nejen povahou a schopnostmi, ale také někdy určitou originalitou, která může být bud kladem nebo záporem. Muž, na kterého jsem si vzpomněla, byl velkým ctitelem žen. U soudu nebyla ani jedna žena, které by se nedvoňl. Dokonce jedna starší slečna, která volné chvíle trávila v kostele na modlitbách, neušla jeho pozornosti. I dvě uklízečky, které chodily po pracovní době k soudu, musely si někdy ne příliš zdvořile vynutit svůj klid při úklidových pracích. VI. poschodí měl svou kancelář vedoucí nesporného oddělení pan Koudela. Byl to starší muž vysokého vzrůstu, bílých vlasů a úctyhodného vzezření. Náležel do série úředníků…

Ve vzpomínkách na začátky taneční hudby v Pardubicích se musíme vrátit do roku 1940. Dvacátého šestého února toho roku se sešla parta mladých studentů -nadšenců a obdivovatelů jazzu ve stylu Glena Millera, aby to také zkusili se svým skromným uměním. Prvním zkušebním kamenem bylo vynikající blues Kamila Běhounka „Ráda zpívám hoť, známého interpreta ve hře na harmoniku a člena orchestru K. Vlacha. Té naši partě, ve které byli J. Kovář, K. Kohout, M. Slezák, J. Teplý, A. Ježek a já se zdálo, že jsme výborní a že můžeme pokračovat. Lídrem celé skupiny byl již vzpomínaný J. Kovář, o kterém psal blíže Jiří Dašek v článku „Vzpomínka na J. Kováře", který byl otištěn v čísle 7 - 8 Zpráv/1994. Tato malá parta hrála a zkoušela pro své potěšení.