Zprávy 11-12 / 1999

Není jich málo, vzpomínají i po desítkách let na svoji starou vlast a zažili i nejednu pozoruhodnou historku. Tak se mně také ozval Bohumil J. Moravec z Ontaria v Kanadě. Rodák z jihočeského Protivína - narodil se roku 1913 - narukoval v polovině 30. let ke slavnému pardubickému dragounskému pluku č. 8. Sloužil u eskadrony olympijského jezdce škpt. Františka Statečného. Na Pardubice dodnes vzpomíná a už se zde také byl podívat.

S trochou nadsázky se dá říci, že naše třída se na stránkách Zpráv KPP zabydlela. Její tři členové František Laštovička, František Lojda a moje maličkost pod dívčím jménem Steinitzová se mihli jako svědkové v článku o uvěznění Mirko Janečka, nyní vydavatele Kanadských listů, na začátku padesátých let. Aby nedošlo k omylu, svědčili jsme v jeho prospěch, ne naopak.

Nikdy nezapomenu na den 22. července 1944, kdy došlo k prvnímu náletu na Pardubice. Předmětem útoku byla východní část města, Vilová čtvrť. Většina obyvatel při tomto náletu zůstala ve svých domcích, protože nikoho nenapadlo, že čtvrť, která sestává výhradně z domků, vilek a zahrádek, může být předmětem leteckého útoku.

Už od celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu v roce 1931 jsou Pardubice spojovány s titulem "město sportu". Máme světoznámé hokejisty, byla období, kdy na výsluní popularity byla kopaná, košíková, cyklistika, kanoistika... Málo se hovoří o tom, že v našem městě jsou také šachisté, jimiž se můžeme pyšnit. V Polabinách, v Brožíkově ulici, žije mistr Československé republiky v šachu - družstev Jiří Kraus.

V roce 1990 objevil tuto pamětní desku pan Mil. Šimek se spolupracovníkem na hromadě odpadu v areálu Kunětické hory. Deska je mramorová, nemá kotevní otvory a byla zapuštěna do zdiva. Deska byla osazena na zdi pod kaplí Sv. Kateřiny (viz foto)

Firemní papíry byly neodmyslitelnou součástí většiny firem a jako takové se podílely na každodenní činnosti, kontaktu mezi jednotlivými firmami. Prostřednictvím firemních papírů probíhala komunikace s jinou firmou (firmami) a ostatními institucemi, případně kontakt neúřední s jednotlivými soukromými osobami. Firemní papíry jsou tedy důležitými písemnými (provozními) prameny, jak po stránce svého grafického vzhledu, tak i obsahem textu.

Koncem minulého století radní Pardubic, které měly tehdy jen kolem 10 tisíc obyvatel, věnovaly velkou pozornost zřizování a výstavbě škol. R. 1854 byla založena dvoutřídní reálka, rozšířená r. 1861 na čtyřtřídní. Pro tu byla postavena r.1865 nová budova na Starém městě. Později vznikly v sousedství nové budovy pro staroměstské obecné a měšťanské školy chlapecké a dívčí. Prostor byl pojmenován Komenského náměstí.

Dnes hovoříme s paní Nadějí Mandysovou z Pardubic, vedoucí tajemnicí Ekumenické rady církví ČR. 1) Pracujete již několik let v ekumenickém hnutí jako vedoucí tajemnice Ekumenické rady církví v České republice, byla jste náměstkyní synodního kurátora českobratrské církve evangelické. Jak z pohledu těchto významných funkcí vidíte perspektivy ekumenického hnutí v České republice i ve světě na konci 20. století?

Na podzim 1939 byla zahájena v Rybitví u Pardubic výstavba nového chemického závodu SPOLKU PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU. Starý závod v Ústí n. L. byl ztracen záborem pohraničí. Proto ředitelství SPOLKU, které sídlilo v Praze, se rozhodlo pro výstavbu nového moderního závodu na výrobu organických barviv a léčiv.

Stejně jako mnoho lidí jsem v průběhu roku 1989 intenzivně pociťoval blížící se konec komunistického režimu. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bude tak, rychlý a stejně tak bych nevěřil, že i já se ocitnu ve víru následujících událostí, i když jenom lokálních. Za těch minulých deset let bylo prakticky vše důsledně rozebráno a zhodnoceno, fakta zařazena, proto moje vzpomínky mají spíše osobní povahu.