Zprávy 1-2 / 2004

Dne 14. října 2003 se občané Pardubic a zvláště příslušníci vojenského letectva rozloučili s plk. B. Dubcem, rodákem ze Svítkova. Narodil se v roce 1916 a zemřel 8. října 2003.

V knize o Ing. J. Kašparovi, kterou v březnu 2003 vydalo pardubické Východočeské muzeum, jsem se pokusil zachytit pokud možno nejúplněji života běh a leteckou činnost našeho prvního letce. Byl jsem si ovšem vědom, že stále lze nalézat doplňující údaje, zvláště z období mimo let 1910 ? 1912, kdy Ing. Kašpar létal a byl tedy takřka neustále sledován českým tiskem. Neúplné údaje o jeho životě se týkají jeho působení v Německu od jara 1908 do počátku roku 1909. K tomuto období máme totiž jen jeho korespondenci (a nevíme, zda dochovanou v úplnosti) a jeho vlastní vzpomínky. Bádání v německých archivech je pro našince komplikované jednak pro svou finanční náročnost, jednak proto, že údaje týkající se Ing. Kašpara mohou být rozptýleny po značné části německého území. A, žel, ukazuje se, že Kašparovy vlastní vzpomínky jsou nedostatečně…

Ve zprávách KPP č. 9 ? 10/1988 ? vlastivědná abeceda Dr. Theina bylo uvedeno heslo Karel Bezdíček, praporečník, od prof. dr. Jiřího Frajdla, CSc. Protože tento dobrovolník byl znám jako praporečník 1. roty praporu C, dovolím si uvedené heslo doplnit údaji týkajícími se konkrétně tohoto praporu.

Na rok 2003 připadalo 465. výročí zhoubného požáru pernštejnských Pardubic, o němž říká "Paměť" na přídeští tzv. druhé městské knihy, že "léta od narození Syna Božího pána Krista tisícího pětistého třicátého osmého v pátek po slavné památce vtělení pána Krista jinak Zvěstování Panně Marii město Pardubice vyhořelo všecko toliko sedm domů zůstalo". V ten pátek po zvěstování Panny Marie v roce 1538 bylo dvacátého devátého března.

První záznam o živelné pohromě v obci Lukovna (poblíž Kunětické hory) je veden retrospektivně v roce 1921 (1. 10.). Kronikář popsal v tomto roce dosud největší požár v historii obce, který vypukl u Františka Mlatečka (čp. 9) a velmi rychle ?přeskočil? na sousední stavení čp. 10, patřící Antonínu Bačinovi. Záhy se ocitl v plamenech i dům čp. 12 Františka Sluky.

Dnešní kapitolu budeme věnovat pardubickým fotoateliérům. Album a sbírky starých fotografií mají v sobě cosi kouzelného, něco, co je prodchnuto starobylostí a památečností. Je to onen ?zvěčnělý okamžik?, který nám umožňuje pohlédnout do ?tváře? ulic a měst, jak vypadaly kdysi dávno, třeba na počátku našeho století. Pro badatele v oblasti firemních značek mají staré fotografie jedinečný význam. Fotografie ulic, jednotlivých domů nebo speciálně jednotlivých živností a továrních objektů nám umožní udělat si obrázek (místopis), jak zkoumaný objekt vypadal v tom určitém čase. Na fotografiích ulic můžeme rozeznat jednotlivé vývěsní štíty (tzv. vnější označení) a na nich firemní značky nebo ochranné známky firmy. Dobové fotografie jsou pak základním pramenem pro zjišťování firemních značek jednotlivých fotoateliérů.

Bohumír Prokop, inspektor finanční stráže v Pardubicích, dvojče Karla Prokopa, spolupracoval s odbojovou skupinou ?Úvod? pro vysílačku SPARTA, která pak byla odhalena (zaměřena) v Praze ? Jinonicích. Pracoval v odboji již od začátku pronásledování českých obyvatel v pohraničí, tzv. Sudetech. Pomáhal při útěku ohrožených lidí do vnitrozemí. Sbíral peníze pro sudetské uprchlíky a po začátku okupace i pro rodiny zatčených. V našem bytě byla ?přestupní stanice? pro prchající ze Sudet, později i pro lidi ohrožené zatčením (např. ing. Friedl z Prahy-krycí jméno Bílek), na další jména si bohužel již nevzpomínám. Mohli se najíst, umýt, přespat, vyprat si oblečení a pak pokračovat dál. Stalo se i to, že přišli v nočním prádle pod kabátem půjčeným nádražákem.

Hned v úvodu je třeba určit, jak je termín ?náš kraj? v tomto článku chápán. Nejde tu o volnou, přesněji neohraničenou krajinu, nýbrž o zřetelně vymezenou administrativní jednotku, jak ji stanovuje zákon o vytyčení územně správních celků. Jde tedy o Pardubický kraj v celé jeho šíři, tj. od Chvaletic po Jeseníky. A nebyli bychom v Čechách, abychom se i v tomto našem kraji nemohli pochlubit dlouhou řadou znamenitých muzikantů ? skladatelů, kteří se tu narodili a svými díly přispěli k výborné úrovni české hudební kultury. Připomeňme si ve stručnosti některá taková jména.

Z bohatého životopisu (I. část) Osudem trpce pronásledovaný mnohostranný český hudebník Karel Moor pocházel z Lázní Bělohradu, kde spatřil světlo světa dne 26. prosince 1873. Po absolvovaných studiích (gymnázium Hradec Králové, Chrudim, Hostinné) další vzdělání mu poskytla především pražská varhanická škola, ale ve zpěvu a ve hře na varhany se zdokonalil ještě ve Vídni i v Terstu. Potom byl nějaký čas učitelem zpěvu na reálce v Pardubicích (1897 ? 1898), odešel do Prahy a vstoupil do redakce Času jako hudební referent.

Pozornému čtenáři regionálního tisku jistě neuniklo, že jednání o dokončení labské vodní cesty do Přístavu Pardubice je stále ještě v nedohlednu. Jablkem sváru jsou právě zmíněné ?Slavíkovy ostrovy? pod Přeloučí. Názory zástupců t. zv. tripartity, t. j. Ředitelství vodních cest ČR, Ministerstva životního prostředí a především ekologických aktivistů ? občanského sdružení Svoboda zvířat z Hradce Králové, jsou diametrálně odlišné.