Zprávy 1-2 / 2005

Večerní televizní zpráva dne 26. října t. r. o úmrtí dětského psychologa prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, DrSc. zarmoutila nejen jeho blízké, ale nepochybně i velký okruh jeho kolegů, žáků a přátel. Jako popularizátor vědeckých poznatků patřil k prvním veřejným kritikům socialistického modelu kolektivní výchovy - vždy zastával klasický model rodiny a rodinné výchovy.

Večerní televizní zpráva dne 26. října t. r. o úmrtí dětského psychologa prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, DrSc. zarmoutila nejen jeho blízké, ale nepochybně i velký okruh jeho kolegů, žáků a přátel. Jako popularizátor vědeckých poznatků patřil k prvním veřejným kritikům socialistického modelu kolektivní výchovy ? vždy zastával klasický model rodiny a rodinné výchovy.

Praha ? Ve věku 52 let 26. 10. 2004 zemřel Zdeněk Matějček, nestor české dětské psychologie, rodák z Chlumce nad Cidlinou. Popularizátor vědeckých poznatků, jeden z prvních kritiků socialistického modelu kolektivní výchovy a zastánce klasického modelu rodiny byl znám jako autor mnoha článků a knih o výchově. Informace potvrdila Karla Topičová, jeho asistentka ze 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

I/ V dvojčísle 9-10/1993 jsem se pokusil nastínit životní osudy MUDr. Františka Messanyho (1870-1936), vynikajícího chirurga své doby, prvního primáře a současně prvního ředitele pardubické Okresní nemocnice, která byla dána do provozu v březnu 1903 na Vinici v Pardubičkách. Podobný cíl sledoval i můj článek v Pardubických novinách ze dne 5.12.1995 na str. 9.

Z roku 1583 je zpráva o požáru starého dřevěného kostela. Ještě téhož roku byl vystavěn znovu pány Adlspachem z Damsdorfu (tehdejší hejtmanem pardubického panství) a Valentinem Zialudem (místohejtmanem téhož panství). Roku 1632 (18. 4.) ?Matěj Obořil svou neopatrností a sprosta, nechtějíc čeládce svíčky do chléva koupiti, jdouce s loučí do téhož chléva, k zapálení týž grunt přišel a po mnoho let spálený a pustý byl...?

Při prohlížení svého fotoalba jsem našel list s deseti fotografiemi. Jde o hon na zajíce a bažanty na podzim roku 1945, který se konal ve stéblovské oboře a na nějž byl pozván i velvyslanec USA L. Steinhardt. Já jsem byl na tento hon pozván jako nestřílející host, neboť jsem se znal se správcem obory. Velvyslanec je dobře zachycen na obrázcích 1,2,3. Na obrázku 3 je na honu vítán předsedou tehdejšího prvního Okresního národního výboru dr. Ant. Blahoutem, ředitelem pardubické reálky.

S odbojovou činností Jindřicha Vaška souvisí i historie Ležáků. Podobně se v době okupace zapojil do odboje i bratr František Vaško s manželkou a její bratr Vratislav Truhlář. František Vaško (1) byl majitelem lomu Hluboká v Ležákách a správcem zde byl právě Jindřich Vaško (2) Toho znal z vojny npor. Alfréd Bartoš (3) a tedy zcela logicky došlo k tomu, že spojili svoje síly a tak se vysílačka paraskupiny SILVER A pojmenovaná LIBUŠE dostala do úkrytu právě v tomto ležáckém lomu. Pro činnost uvedené vysílačky byl tehdy nutný přívod elektrického proudu s příslušnou instalací.

(In: Domeček, mučírna na Hradčanech, vyd. MOBA Brno 2004, s. 48-55). Státní soud v Praze odsoudil 23. června 1949 čj. OR I 49/49 za čin velezrady a zločin vyzvědačství, vojenské zrady a za zločin spoluviny na velezradě rozsáhlou skupinu osob. Tento rozsudek Státního soudu v Praze je jedním z mnoha, k nimž docházelo v letech po únoru 1948 doslova na běžícím pásu. Rozsudky smrti byly tehdy docela běžnou záležitostí. Lidé mizeli na celá léta v žalářích či koncentračních táborech. Největší tragédií ovšem je to, že k trestu smrti byli odsuzováni neviní lidé. A stejně tak nevinní lidé byli i léta vězněni za trestné činy, kterých se nikdy nedopustili, i když se k nim pod ranami karabáče a vystaveni mučení ? přiznali.

Bližší zkoumání otázky tzv. holocaustu, t. j. vyhlazení (fyzická likvidace) obyvatel židovského (izraelského) náboženského vyznání nebo židovské národnosti v letech druhé světové války z okresu Pardubice dokazuje hrůzné skutečnosti.

Na počátku léta 1933 se stala středem pozornosti státních orgánů znovu Národní jednota střelecká. Její zbraně (1 puška Mauser, vzor 24, 1 ruská puška s bodlem, 1 puška vendlovka bez bodla, 1 malorážka ? dar ministerstva národní obrany, 1 manlicherovka ? dar npor. v záloze Karla Zástěry z Pardubic) a 8 vzduchovek, tedy celkem 13 pušek bylo uskladněno u starosty jednoty a ?bývalého čilého stoupence NOF? Karla Webera v Rosicích nad Labem čp. 26, další část zbraní měli členové v držení na revers. Velitelství četnické stanice v Pardubicích se vyslovilo pro odebrání zbraní členům. 36) Bylo zjištěno, že zbraně NJS putovaly na podzim 1931 ke S. Manychovi, který je převzal (bytem Sladkovského ul. 383) od J. Hese (stěhoval je závozník Rauch), od Manycha je převzal Č. Puhlovský, ten je v prosinci 1932 předal J. Teplému.