Zprávy 1-2 / 2013

Rodina Kerhartova má ve svých řadách několik významných členů – architektů, malířů a podnikatelů – z nichž někteří ovlivnili také pokrok a rozvoj Pardubic. Své rodinné vzpomínky jsem sepsal jako jeden z pardubických Kerhartů: Chtěl bych se hned na začátku krátce zmínit o tom, co to je kerhart. Je to místní východočeský název porostu na lukách, jako tráva, kopřivy, lebedy, ostatní plevel a všechno, co žere dobytek, zkrátka kerhart, jak se tomu u nás říká. Je to výraz lidový, velmi starý, patrně pochází ještě z doby dávných Keltů. Jsou u nás také obce zvané Kerhartice. Spisovatelka Teréza Nováková, která psala o takzvaných nejvýchodnějších Čechách, se na několika místech zmiňuje o Kerhartech.

Rok 1934, pokrač. Student se pohřešuje! „Dne 5. 3. odešel z bytu J. Bímy v Pardubicích u Zlaté štiky student V. třídy reálného gymnázia R. Šíl (narozen 1918 Ústí n. L.). Neudal, kam odchází a také neměl důvodu k odchodu!“ Tato zpráva působí záhadně, stejně jako mnohá jiná „záhadná“ zmizení, vzpomeňme na muže, který „zmizel“ na železniční trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. V mnoha případech se redakce ovšem o „záhadnému zmizení“ již nevrátila a poctivého čtenáře tak připravila o vyřešení záhady, která se mnohdy ukázala malicherná, až komická. Dovoluji si do textu hříšných občanů Pardubic vložit text tohoto znění „Četnická pátrací stanice v Pardubicích zrušena. V nejbližších dnech dojde ke zrušení četnické pátrací stanice v Pardubicích, která zde byla založena před rokem. Službu pátrací pro zdejší okres bude obstarávati…

V pondělí 30. července se rodina, přátelé a atleti starší generace rozloučili navždy s panem Jiřím Koubkem, který zemřel potéměř ročním utrpení ve věku těsně nedožitých osmdesáti šesti let. Jaroměřský rodák přišel do Pardubic ve válečných čtyřicátých letech. Po absolvování průmyslovky byl dlouholetým zaměstnancem n. p. Pozemní stavby, z počátku na stavební správě v Trnové, později na ředitelství. Z podniku musel odejít, když zorganizoval v r. 1969 pro zaměstnance představení divadla „Nedozpívanej hit“ v Husově sboru, které bylo následně prohlášeno okresními stranickými ideology za protisovětské. Uchytil se na správě zimního stadiónu, kde pracoval jako provozář až do důchodového věku. Jirka Koubek se od mládí věnoval lehké atletice, nejdříve jako aktivní závodník na překážkách, později jako nadšený trenér a vedoucí družstva…

V únoru 2013 uplyne 100 let od narození pardubického rodáka Jana Kopeckého (23. 2. 1913 – 5. 9. 1988). Jeho jméno je nerozlučně spjato se zrodem a rozvojem pardubické závodní kanoistiky. Znalými pamětníky byl právem označován za nestora tohoto pardubického sportu. Ve vodácké rodině si vysloužil přezdívku „Proces“, protože proti narušovatelům pořádku v loděnici často vystupoval energickými slovy: „Udělám s vámi krátký proces“. Láska k přírodě a k vodním sportům se v Honzovi probudila již v mládí, které prožil mezi skauty a trampy. Provázela ho pak celý život. V době aktivní závodní činnosti úspěšně reprezentoval Pardubice na kanoi jednotlivců, spolu s partnerem Václavem Hendrychem obsazovali několikrát přední místa v celostátních soutěžích na kanoi dvojic. Kanoistice obětavě věnoval veškerý svůj volný čas i jako funkcionář,…

V roce 2012 uplynulo 120 let od narození a 30 let od úmrtí tohoto známého pardubického ženského lékaře a porodníka. V roce 1937 mne přivedl na svět. A stejně jako já na něho takto s vděčností vzpomínají snad stovky pardubických občanů. Nejenom ti, kteří díky jemu spatřili světlo světa, ale i jejich maminky a ženy které léčil a kterým pomáhal. Nenarodil se sice v Pardubicích a také zde nezemřel, ale působil zde plných 42 let – nejen jako výborný lékař, ale také jako osvětový pracovník. Stál u zrodu „Spolku pro ochranu matek a dětí v Pardubicích“ a v této poradně působil i jako vedoucí lékař. Věnoval se přednáškové činnosti, byl nejen zdatným cvičencem, ale i sokolským funkcionářem Sokola Pardubice I.

Svoji každoroční podzimní výstavu věnoval Státní okresní archiv Pardubice památce židovského obyvatelstva na Pardubicku. Je i připomenutím sedmdesátého výročí transportů Židů do Terezína. Kurátorce Renátě Růžičkové a jejím kolegům se podařilo shromáždit cenné archivní dokumenty a doplnit je votivními předměty ze sbírek východočeských muzeí. Návštěvník shlédne sedmiramenné svícny, vzácné tóry, modlitební texty i domovní schránky na ně (mezuzy). Celou jednu stěnu zabírají jména 1256 Židů, kteří byli z Pardubic v konci roku 1942 vypraveni dvěma transporty do terezínského ghetta. Červeně jsou zvýrazněna jména těch, kteří útrapy táborů, včetně vyhlazovacích, přežili. Konce války se dožilo jen 91 spoluobčanů židovské víry. Přesmutně se čtou dobové novinové články a plakáty, které vyháněly židovské obyvatele z českého společenství. …

Dne 9. září 2012 se na židovském hřbitově v Holicích konalo slavnostní odhalení památníku k připomínce 76 židů z Holic, Bělečka, Býště a Vysokého Chvojna, kteří zahynuli během 2. světové války. Většina z nich byla před 70 lety deportována do koncentračních a vyhlazovacích táborů, další byli popraveni, spáchali sebevraždu nebo zemřeli za holického odboje v květnu 1945. V Osvětimi bylo umučeno 54 našich spoluobčanů z Holicka, v Terezíně, Mauthausenu, Sobiboru, Izbici a ghettu Lodž pak dalších 15. Nejstaršímu z nich Jindřichu Popperovi bylo 83 let, nejmladší Gabi Freiové bylo pouhých jedenáct let, když byla donucena vstoupit do plynové komory v Osvětimi. Osudy Židů z Holicka byly zmapovány před třemi lety v knize „Hrst vzpomínek… Židovské rodiny z Holicka“ autorek Hany Faltysové a Lenky Šindelářové. Zejména zásluhou Hany…

Ve Zprávách č. 1-2/2012 byl článek „Pohnuté osudy hokejisty V.Kobranova“ (autor Ondřej Suchan). Chtěl bych oživit jednu vzpomínku na tohoto výborného hokejistu a především dobrého člověka. V první polovině 60. let minulého století (přesný rok si již nepamatuji) jsem pracoval v n.p. Tesla Pardubice v Kyjevské ulici. Byl jsem tam přemístěn na několik měsíců z technického odboru na školské oddělení. Pracoviště se nacházelo hned vedle hlavní vrátnice vpravo v nízké budově. Jelikož jsem se zajímal v této době jako divák o pardubický hokej, upoutala mě hned ze začátku postava, kterou jsem ze svého pracovního místa viděl naproti sobě přes skleněnou přepážku. Byl tam Vovka Kobranov, mnohokrát jsem se na něj díval, vždy chodíval v šedém rozepnutém pracovním plášti, tichý, skromný člověk. Jednou jsem se odvážil s ním a s kolegou, který…

Cyklus dokumentů studentů FAMU (Sunfilms, námět Jana Švehlová, scénář a režie Jaroslava Kostková, producentka v koprodukci s ČT)) o dětech politických vězňů 50. let uvedla Česká televize v průběhu roku 2012. Jeden z dílů s názvem „Živ paměť“ popisuje osudy pana Zdeňka Kouta z Pardubic a jeho rodiny. Příběh jeho dětství je sítí vzpomínek na násilná vystěhování, na milující prarodiče, na vězněnou maminku, i otce žijícího v exilu v USA. Jeho dospívání je poznamenáno momenty strávenými se starší sestrou, konflikty s autoritami komunistického režimu a touhou vzepřít se totalitě. Několik let – na přelomu 50. a 60. let – byl za své protirežimní postoje vězněn. Později ho doprovázely neustálé potíže se zaměstnáním i boj o základní lidská práva. Otec pana Zdeňka Kouta – Josef Kout – se narodil v 14. ledna 1907 v Mněticích u Pardubic.…

Motto: „Životní kořeny B.Laušmana jsou hluboce zapuštěny ve východních Čechách, na Pardubicku, kde se narodil, vyrůstal a kde také vstoupil na životní dráhu profesionálního politika.“ Jiří Šolc, Útěky a návraty, Naše vojsko 2008 Známý sociálně demokratický politik Bohumil Laušman se narodil v Žumberku na Chrudimsku 30. srpna 1903 vesnickému učiteli Františku Laušmanovi (1870-1937) a jeho židovské manželce Sáře, rozené Weisbartové. Podle Laušmanova životopisce J. Šolce byl František Laušman, původně odborný učitel, později ředitel obecné školy v Žumberku, typem učitele, kteří „patřili ještě k poslední generaci národních buditelů.“ 1/ Bohumil, jenž si od dětství vedl literární deník o přečtených knihách a měl rád dějepis, nastoupil na reálné gymnázium v Chrudimi. Po absolutoriu 4. ročníku (kvarty) přešel na Obchodní…