Zprávy 1-2 / 2019

V říjnu roku 2018 uplynulo dvacet let od doby, kdy nás opustil náš kolega a sezemický rodák pan učitel Karel Gottwald (*22. 3. 1934 ? ?17. 10. 1998). Narodil se v Sezemicích v učitelské rodině a po pedagogických studiích se i on, věren rodinné tradici, stal učitelem. Na pedagogické fakultě vystudoval aprobaci ?matematika ? fyzika ? dílny?. Jako začínající učitel působil krátce v Herálci u Hlinska, v Újezdě u Sezemic a v Bohdanči. V roce 1962 začal vyučovat na Základní škole v Sezemicích, kde působil čtvrt století až do doby svého předčasného odchodu do invalidního důchodu v roce 1988. Ve svém pětadvacetiletém učitelském působení v Sezemicích vyučoval především matematiku a fyziku. Po vzoru svých předků předával své vědomosti a zkušenosti generacím školáků ze Sezemic a širokého okolí. Mezi jeho koníčky patřila hudba. Hrával na klavír,…

(10.výročí úmrtí jednoho z největších Pardubanů) Narodil se 7.9.1922 ve Stračově, okres Hradec Králové. Vystudoval průmyslovou školu v Hradci Králové. Nastoupil do VCHZ Pardubice jako projektant, po vzniku Chemoprojektu byl s projektovou složkou VCHZ k němu převeden a pracoval zde později pod názvem Cheming až do důchodu. Byl pilným, všestranným sběratelem, sbíral nálepky, odznaky a jiné drobnosti, ale také průpovídky, pořekadla, lidové prognózy a jiné. Pokládal se za Hradečáka a kritizoval nedostatky Pardubic. Pod vlivem přítele Josefa Janiše vstoupil 17.3.1973 do KPP. To se již řadu let věnoval vypalování obrázků starých Pardubic do dřeva. Stal se jedním z nejaktivnějších členů, nejaktivnějším pardubickým vlastivědným pracovníkem. Jezdil na kole po všech částech města, fotografoval památky, pamětihodnosti i novou výstavbu (u…

(narozen 5.4.1841 Bašnice ? zemřel 22.6.1893 Pardubice) Jdeme-li starou částí Městských hřbitovů ústřední cestou od vchodu ke kříži, zaujme nás po pravé straně vysoká kamenná stéla se sochařským portrétem vousatého muže a nápisem: Matouš JEZBERA. Již málokdo z Pardubáků ví, že jde o ředitele pardubického cukrovaru, rodáka z Bašnice na Hořicku v Podkrkonoší, jenž ?Byl uznáván jako výborný praktik, následkem čehož byl dožadován o radu a přispění při zakládání většiny cukrovarů ve východních Čechách, zejména počátkem let 70.? (roz. 19.století ? pozn. aut.) Byl významným činitelem Východočeského spolku cukrovarníků. ?Věnoval se v pravém slova smyslu všemu, co souviselo s jeho oborem, věnoval však i vše, majetek, zdraví i život průmyslu, jemuž náležel?, píše autor jeho stručného životopisu Emanuel Peroutka. Památky takových mužů bychom si…

Díky Mgr. Michalu Štorkovi, pracovníku Státního oblastního archivu v Zámrsku, se mi podařilo získat z Národního archivu v Praze, fond Zemského četnického velitelství, personální spisy vrchního strážmistra četnictva Josefa Trnky, jenž byl 8.května 1945 zastřelen v budově pardubického gestapa 1/ jako vyjednavač revolučního ONV.

Dne 27.5.1942 byl příslušníky československé armády ve Velké Británii proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Byl dovršen jejich úkol, s nímž byli do vlasti vysláni. Atentát se stal jednou z nejvýznamnějších odbojových akcí ve druhé světové válce a je o tomto tématu mnohé napsáno. Přesto není jeho průběh vlastně dodnes spolehlivě zdokumentován.

Parašutista paraskupiny Intransitive se narodil 25.srpna 1916 v Dašicích na Pardubicku. Měl pět sourozenců. Obecnou školu vychodil v Dašicích, poté studoval Reálné gymnázium v Pardubicích. Byl aktivním členem Sokola, bavila ho chemie. Při jednom pokusu se v Pardubicích zranil. Po maturitě dobrovolně narukoval do armády. Od roku 1937 studoval Vojenskou akademii v Hranicích. Studia dokončil v roce 1938 s velmi dobrým prospěchem. Po obsazení českých zemí utíká do Polska a vstupuje do Československé armády v exilu. Dá se říci, že zatím normální vojenská kariéra. Ale zajímavá etapa kariéry Václava Kindla nás čeká! Rok 1942. Václav Kindl prochází kurzy na parašutisty. Dokončuje je v hodnosti nadporučíka a je jmenován velitelem výsadku Intransitive. To bylo v březnu.

Významným zdrojem informací o činnosti prvního českého letce Ing. Jana Kašpara je jeho dosti bohatá korespondence. Menší část jeho korespondence je uložena ve sbírkách Východočeského muzea v Pardubicích, obsáhlá korespondence, zvláště s redaktorem Jaroslavem Kalvou, se nachází v archivu Národního technického muzea v Praze. Významná část korespondence, zvláště z doby Kašparova pobytu v Německu v roce 1908, se nachází v rodině aviatikovy praneteře MUDr. Evy Perrové. K tomu se váže i korespondence redaktora Národní politiky Jaroslava Kalvy s redaktorem Národních listů Vilémem Heizem-Henrym, která se nachází ve sbírkách bývalého Muzea tělesné výchovy a sportu v Národním muzeu. Patrně však existuje i další Kašparova korespondence, která se může nacházet na různých místech v soukromých rukou.

Stojíme na rohu Gebauerovy a Sakařovy ulice před vilou Václava Ulrycha (1886-1945), velkoobchodníka střižním zbožím, kterou v letech 1923-24 pro něj postavil architekt Oldřich Liska (1881-1959), rodák z Kambajku u Kolína, jenž po svých studiích v Drážďanech a Vídni (zde byl žákem arch. L.Skřivánka, 1877-1957) pracoval od roku 1909 v Hradci Králové. Docent Pavel Panoch charakterizuje vilu jako ?hřmotný dvoupodlažní korpus s převýšenou střední částí s trojúhelníkovým štítem?. Vila osloví diváka svým klasicistním důrazem, nikoli šedivou omítkou. Parapety a římsy stírají okna. Návštěvníci mají proti sobě pětiosé hlavní průčelí antikizujících forem se 4 válcovými sloupy. Vilu realizovala ve 20.letech minulého století stavební firma ing. J.Webra a J.Petrlíka. V patře má vila otevřenou terasu, na úrovni vyvýšeného přízemí je obdélná zahrada s…

Krajinu sněhem zavátou že budu popisovat? Širé pláně bílým rubášem pokryté? V tuhém spánku odpočívající přírodu? Zimou zmořené žebráky, kterak v závějích se brodí? Cinkání rolniček a svištění ujíždějících saní? Ó ne, při osmnácti stupních zimy dle Celsia není chuti k pozorování všech těchto zjevů a zimnímu cestovateli není také v naší době třeba mrznout venku a vnímat do sebe všechno to divadlo neveselé, jež venkov za tuhého mrazu poskytuje. Pohodlněji cestuje se ve vyhřátém vagoně státní dráhy ? řekl bych i kterékoli jiné dráhy, avšak ne každá správa železnic pečuje o vhodné opatření cestujících, jakož dočetli jsme se právě zase pohnutlivého příkladu o vánočních výletnících na dráze severozápadní, kde cestující, chtěl-li se včas dostat v přátelský kruh štědrovečerní, byli nuceni dát se dovézt ve voze na bagouny.

Na snímku sledujeme tok řeky Chrudimky ještě před regulací v roce 1910. Přes tok této řeky se klene dřevěný most, který byl pozůstatkem Východočeské výstavy konané v roce 1903 v prostoru Olšinek. Tento most byl postaven v červnu 1903 a stával přibližně v místech, kde dnes stojí lávka pro pěší a cyklisty spojující Bubeníkovy sady a Olšinka. Druhá pohlednice ukazuje opět romanticky se meandrující tok Chrudimky před regulací, v pozadí Zelená brána.