Zprávy 1-2 / 2021

Přináším dvě fotografie restaurovaného hrobu rodiny Markalousovy vč. spisovatele Jaromíra Johna v Pardubičkách (proti hlavnímu vchodu do chrámu sv. Jiljí). Restaurovala ji pardubická kamenická firma Vamberská. Podle informací firmy byly polámané zlomky původních náhrobních nápisů předány do lapidária VČM v Pardubicích.

Srážka aut! V neděli 25. 7. před 12. hod. polední byl vyvolán na Masarykově třídě v Pardubicích značný rozruch. Seběhli se lidé k místu, kde se srazila dvě auta. Zástupce firmy Laurin a Klement jel autem ze Smilovy ulice, jiné auto firmy Telegrafia (předchůdce pozdější firmy Tesla Pardubice, která postavila své budovy na místě, které měla původně zabrané obuvnická firma O. Zeisel, poz. autora), jelo Masarykovou třídou. Obě auta do sebe vrazila boky. Jedoucí byli lehce zraněni a z nemocnice po ošetření propuštěni. Rovněž auta byla jen lehce poškozena.

František Přeučil (nar. 9.10.1907 v Praze) odsouzený v roce 1950 v nezákonném procesu s M. Horákovou a spol. na doživotí, přišel do Pardubic počátkem 30. let 20. století, kdy zde byl – on, vyučený krejčí – pověřen funkcí tajemníka Čs. živnostensko – obchodnické strany Středostavovské (dále jen ŽOS 1 ) a vedoucího redaktora hospodářsko – politického týdeníku této strany „Vpřed“ vycházejícího od roku 1926 do 1937 v Pardubicích (tiskl V. Vokolek). Redaktory byli před F. Přeučilem J. Černý a V. O. Svoboda, s nímž roku 1932 svedl F. Přeučil na stranách uvedeného týdeníku velký ideologický střet (viz dále).

Konec druhé světové války v květnu roku 1945 přinesl do pardubického okresu, tak jako do celého Československa, svobodu. Ve všech oblastech společnosti probíhaly rychlé změny. Ty se týkaly i médií – zanikaly zprofanované noviny, vycházející legálně během války, a naopak byly obnovovány tiskoviny, které lidé znali z dob před válkou a které musely v důsledku války ukončit svou činnost. Doba přála také vzniku zcela nových periodik.

Psal jsem o komunistickém odbojáři Ludvíkovi Tvardkovi. Proč se zmiňuji o něm? Tato žena ho má na svědomí. Ale od začátku: narozená 8.června 1922 v Nemošicích. Vychodila obecnou školu, tři třídy gymnázia v Pardubicích a dvouletou českou obchodní školu v Liberci. Domovsky byla příslušná do obce Drozdice. Zatím se zdá jako dobrá Češka, zatím. V lednu 1942 nastoupila jako úřednice v městské knihovně v Pardubicích, v polovině roku přeřazena do jejího německého oddělení. Byla zatčena 23. listopadu pardubickým gestapem. Byla vězněna v Pardubicích a v Terezíně, odtud převezena do Osvětimi a dalších táborů. Po osvobození se nevrátila do Pardubic, zotavovala se v nedalekém Kolíně. Zatčena byla 25. července 1945. Proč?

Měla jsem spolužáka Jindřicha Švandu. Měl mlýn v Ležákách. Od sestry syn se u něho učil mlynářským. Za války mu moc vypomáhal. Když jsem jela domů do Pusté Rybné, vždy byla u něj zastávka. Vyprala nebo vyžehlila jsem mu prádlo, na poli pomáhala nebo ve chlévě. Kde bylo potřeba.

Od roku 1932 se jedna z pardubických ulic v Jesničánkách jmenuje Čacké. Hledali-li bychom ten staročeský výraz v lexiconu, první pád čacký, čacká = statečný, statečná. Myslím si, že stávající název ulice měl být doplněn vysvětlující tabulkou, že Marie Čacká byla v 19. století virtuální sentimentální básnířkou – amatérkou, údajně selkou žijící kdesi pod Kunětickou horou.

Kanál La Manche odděluje Anglii od kontinentální Evropy. V nejužším místě zvaném Doverská úžina mezi městy Dover a Calais měří 34 kilometrů. Tento kus moře jako magnet přitahuje a láká člověka, aby s ním zápasil. Platilo to už od počátku letectví, kdy se netrpělivě čekalo, který z aviatiků bude prvním, kdo přeletí úžinu mezi Anglií a Francií. V roce 1785 se zdařil první přelet balonem. Slávu za úspěšný přelet letadlem v roce 1909 nakonec získal Francuz Louis Blériot. Ovšem dnes už je takový přelet naprosto všední událostí, jaké nikdo nevěnuje pozornost. Naproti tomu překonání Kanálu plaváním v moři je atraktivní výzvou podnes. Stovky plavců už tohoto výkonu dosáhly, a přece přicházejí další a další, aby kanál překonali, protože dokázat to může jenom špičkový dálkový plavec, který musí mít velkou vytrvalost a vůli a k tomu ještě i štěstí…

(zvaná Trstenice, Mejtnice, Mejtnička, též jen „Řeka“) Úvod: řeka Loučná se představuje:

8. dubna 2021 uplyne právě 500 let od úmrtí Viléma z Pernštejna. Zároveň v tomto roce otevře Východočeské muzeum rekonstruovanou část pardubického zámku a v něm novou expozici s názvem Zámek Pardubice – první renesance v Čechách. To všechno stálo u zrodu myšlenky spojit síly kraje, města a dalších aktérů a připomenout půl tisíce let staré osudy Pernštejnů a jejich přínos pro celý region, ale všechny významné stopy renesance, které se otiskly do mnoha míst ve východních Čechách.