Zprávy 1-2 / 1995

Článek podává souhrn informací o farním kostele v městě Lázně Bohdaneč tak, aby jeho návštěvník byl seznámen s většinou poznatků o tomto kostele při jeho prohlídce bez doprovázejícího průvodce. Průvodcovské příručky doby nesvobody tyto informace neobsahovaly. Vznik a historie je obsažena v úvodním historickém přehledu, údaje následují v charakteristice budovy, vnitřní uspořádání a pohled na interiér osvětluje stať "Průvodce interiérem", v závěrečném souhrnu jsou uvedeny doplňující souvislosti v atmosféře současnosti let 1990-94. Stať vznikla na základě vlastních průvodcovských zkušeností. Historický přehled: Nahodilého i přímého návštěvníka města Lázně Bohdaneč (okres Pardubice) vítá budova farního kostela, jejíž věž dominuje rovinatému Polabí. Kostel je zasvěcen kajíc-níci sv.Maří Magdaleně. Budova stojí ve středu obdélníkového…

Zpráva o tom, že se Kašpar pn havárii aeroplánu "zabil", se nesla rychle městem, zvláště od úst těch občanů, kteří dnes na vlastní oči viděli, jak řezník Silberstem z Jesničánek se svým vozíkem, taženým strakatým běloušem ujedí Alžbětinou třídou směrem k hotelu Veselka a v jeho korbě, vystlané slámou, veze bezvládné tělo inž.J. Kašpara. Ten byl v obličeji celý černý od oleje, kombinézu měl potrhanou a mokrou. Byl přikryt řeznickým pruhovaným plátnem. Ústa mnohých vyslovila politování nad jeho "zmařeným životem", ale i pochybovačná slova nad smyslem jeho létání: "Pošetilec, proč vydává všanc svůj život ?" Za řeznickým vozem klusal houf skřiváneckých Muků, neb ti jako první chtěli vědět jak je to doopravdy s jejích Kašparem. V pátek dne 13. října 1911 se vypravil Kašpar vzdušnou cestou do Jičína, kde měl v neděli veřejně létat se svým…

Od 31 .května do 9.června 1924 se v Praze konala III.mezinárodní letecká výstava, které se účastnili vedle našich vystavovatelů i početní letečtí výrobci ze zahraničí. Jedním z vystavených exponátů byl i britský dopravní letoun de Havilland DH-50 zalátaný na počátku srpna roku 1923. Tento typ využíval řadu konstrukčních prvků bombardovacího letadla DH-9A konstruovaného za první světové války. DH-50 byl jednomotorový celodřevéný dvouplošník pro dopravu čtyř cestujících v uzavřené kabině s pilotním prostorem za křídly. V době vystavování DH-50 v Praze měl tento typ na svém kontě již řadu úspěchů. Tak například na mezinárodní výstavě v Goteborgu získala "padesátka" první cenu při zkouškách spolehlivosti ověřované na trase Goteborg - Kodaň už záhy po zalátání stroje, tj, od 7. do 12. srpna 1923.

V době I. republiky nebyly na letiště takové nároky, které jsou v době nadzvukových strojů. Vojenských i civilních letišť bylo u nás snad několik desítek a vojáci měli vytipovány plochy, které v případě mobilizace se daly využít jako polní letiště. K tomu byly i vybaveni technikou a vozidly, takže tehdy nebylo nic obtížného vybudovat polní letiště se stany, kde byl personál i technika, vozidla s opravářskými a jinými zařízeními, pracovníci pro snímkování, vyvolávání snímků a hodnocení atd. Podobně to bylo i v Bohdanči u Pardubic, kde na pozemku u silnice směr Hradec Králové bylo polní letiště v květnové mobilizaci roku 1938. Před časem byla v jednom "Zpravodaji přátel letectví" fotografie právě z Bohdanče a z květnové mobilizace 1938. Protože nějaká reprodukce vzhledem ke kvalitě nebyla možná, nezbylo nic jiného, nežli snímek překreslit.…

Jako studující Obchodní akademie jsem byl totálně nasazen spolu s ostatními spolužáky do Technische Nothilfe. Po bombardování Pardubic jsme odklízeli trosky. Byl krásný slunný den, nebe bez obláčků. Pracovali jsme v Jungmannové ulici. Muselo to být brzy zjara, protože začínala růst tráva. Náhle přiletělo 12 FokeWulfů FW 190 ve vyrovnané formaci. Jako o přehlídce. Byl to nezvyklý zjev, protože v té době Němci v Pardubicích létali málo a vůbec ne ve formacích. 12 FW 190 a 12 motorů po 1700 HP dělalo veliký hluk. Po průletu jsme dále házeli lopatami. Po chvíli se letadla objevila znovu v hádku, t.j. jedno za druhým a let střemhlav piké na letiště. Po další chvíli přeletěli odstupňovaní vlevo, nový průlet Pro nás to bylo příjemné, takový malý letecký den. Tak létali asi půl hodiny a létali opravdu pěkně. Stejné vzdálenosti mezi jednotlivými…

O Stanislavu Srazilovi jsem už jednou ve ZKPP psal (1). Byl to tehdy ale jenom krátký článek se základními informacemi, protože doba tehdy nebyla těmto tématům a osobnostem příliš nakloněna. Vracím se proto k tomuto statečnému vojákovi znovu trochu obšírněji. Stanislav Srazil se narodil 7. května 1919 v Pohránově - dětství a mládí prožil v Horních Ředicích. Tam vychodil obecnou školu a po absolvování měšťanské školy v Holicích se vyučil číšníkem. Pracoval pak na různých místech. Po obsazení republiky, ač ještě nevoják, se rozhodl odejít za hranice. Už 30. května 1939 vstoupil dobrovolně do polovojenského pracovního tábora na severní Moravě a odtud 19. Června 1939 přešel tajně v blízkosti Ostravy do Polska. Polská pohraniční stráž ho zadržela a vrátila zpět do protektorátu. Byl předán frýdecké služebně gestapa. Odtud byl po tvrdých…

ANTONÍN STAUDE - sochař,kamenfk,řezbář a pozlacovač (nar.25.3.1824, zemř.25.3.1893) jeho žena Antonína (1837-1910) V prostoru I.D/3 (na plánku J.Janiše) na Městských hřbitovech v Pardubicích (t.zv. Stará část) nás zaujme velmi zanedbaný hrob se zničeným mramorovým krucifixem, který spadl z pomníku a roztříštil se. (Na přiložené fotografii J.Janiše je zachycen stav pomníku ještě předtím.) Náš klub upozorňoval několikrát Správu městských hřbitovů v Pardubicích (ještě před listopadem 1989) na náklon pomníku, tehdy krásný krucifix ještě stál. Pak mu zřejmě možná ještě "pomohl" nějaký vandal ... Je to ironie osudu, protože jde o pomník Antonína Staudeho, od roku 1852 majitele socha řskokamenického závodu v Pardubicích na Alžbětině třídě (dnešní tř. 17.listopadu) čp.571, rodáka z Chrudimě. Zde se A.Staude narodil 25.března 1824 (podle nápisu…

DOKUMENT Místostarosta pardubického "Sokola" a člen přípravného výboru Masarykovy společnosti v Pardubicích pan B.Wagner předal naší redakci zajímavý dokument o stržení Španielova pomníku TGM na náměstí Legií za nacistické okupace 18.4.1940. Autorem je štábní rotmistr Václav Kodet (1895-1967), který toto svědectví sepsal 9.června 1945.Vyzýváme naše čtenáře, zdali redakci nemohou poskytnout podobné svědectví o stržení zbytku pomníku za komunismu. Děkujeme panu B.Wagnerovi za poskytnutí tohoto mimořádného svědectví. Redakce ZKPP

Mnozí pardubičtí obyvatelé využili 2.října 1994 Dne otevřených dveří na pardubické radnici, který se konal v rámci "Městského festivalu Pardubic", aby si prohlédli renovovanou dominantu hlavního náměstí pardubického starého města. Mnozí z nich měli přitom příležitost zastavit se vůbec po prvé před vkusně provedenou mosaznou deskou se jmény čestných občanů města Pardubic. Jsou do ní vyryti nositelé tohoto čestného titulu od prvních udělení v r. 1861 až do r. 1993 vyjma těch, kterým bylo čestné občanství v r. 1993 rozhodnutím zastupitelstva města odňato, a kromě jednoho případu, o kterém se zmiňuji dále.

Když jsem 1.října 1926 nastoupil vojenskou službu v Pardubicích u jezdeckého pluku 8, byly Pardubice město asi 37 tisíc obyvatelů - na tehdejší dobu to bylo velké město. Pardubice se nám hned zalíbily svým rušným a kulturním životem. Jezdecká kasárna byla tam, kde je teď Prior s okolím. Hned u kasáren křižovatka se sousoším bratranců Veverků, hotel Veselka a synagoga; hlavní ulice - to už byla velkoměstská třída plná obchodů a výstavných domů. Na jejím konci pěkné náměstí s typickou Zelenou branou, kostelem a divadlem. Za Zelenou branou velké historické náměstí se zachovalými památnými domy a krásnou radnicí. Dále rozsáhlý zámek. Soutok Chrudimky s Labem. Za kasárnami podél Labe široký travnatý pruh, kde si hrály děti, maminky s kočárky tam jezdily, tam jsme se v Labi koupali. V areálu kasáren bylo jezdecké učiliště a část jezdeckého…