Zprávy 3-4 / 2000

V loňském roce jsme mohli zaznamenat několik písemných pokusů o ?oprávku? dějin Pardubic resp. pardubického regionu. Několik jich níže uvádím. Jejich autory si pozorný čtenář jistě zjistí sám.

Pardubický spolek historie železniční dopravy je nezávislé sdružení osob. V rámci své činnosti se snažíme dokumentovat vývoj železniční a městské hromadné dopravy především v regionu Pardubice. Svoji činnost jsme zahájili koncem roku 1990. Prvním počinkem Spolku bylo vytipování vhodného historického kolejového vozidla a jeho postupná renovace. A tak již roku 1991 se podařilo získat dva vraky motorových vozů M 131.1, lidově nazývaných ?hurvínek?. Zhruba za dva roky práce a za významné podpory tehdejších ČSD a později ČD se podařilo vůz, označený M 131.1228 a vyrobený Vagónkou Studénka v roce 1951, zprovoznit. Na voze, který obdržel přezdívku Karel, bylo odpracováno členy spolku a pracovníky správkárny depa Pardubice dohromady zhruba pět tisíc hodin.

Esperantský kroužek v Pardubicích byl podle dochovaných dokumentů založen MUDr. Stanislavem Schulhofem v roce 1909, tedy právě před devadesáti lety... Toto je doloženo svědectvím pozdější tajemnice klubu pí. Vamberové v referátu předneseném na výroční schůzi Klubu v roce 1922. Jiným důkazem pro toto tvrzení je reklama Unie Českých Esperantistů v učebnici Eduarda Kühna z roku 1909, kde je jako člen m.j. uveden také Esperantský kroužek Pardubice. Jinak byly zprávy o pardubickém esperantském hnutí do r. 1919 čerpány pouze z tisku, vlastní písemné dokumenty kroužku neexistují, protože byly zničeny vybombardováním domku rodiny Schulhofových za druhé světové války.

Za mých dětských let tvořila Zemská donucovací pracovna konec města Pardubic na východě. Obklopena bílou zdí vzbuzovala v nás dětech tichou hrůzu. Stalo se několikrát, že ticho noci porušila střelba a ráno si tamní obyvatelé vyprávěli, že v noci utekl káranec.

4. červenec roku 1929 zůstane natrvalo zapsán v historii našeho státu jako černé datum. Tehdy zasáhla podstatnou část republiky ničivá vichřice ?jaké pamětní nebylo?. Škody, které vichřice nadělala v celé republice, byly odhadnuty na 833 mil Kč1). Obzvlášť citelně zasáhla jižní Čechy a okolí Prahy. Na Pardubicku zničila stovky stavení (z nichž mnohá byly ještě celé ze dřeva). Největší škody byly většinou na střešní krytině (z části doškové) a dále pak na ovocných stromcích, které vichřice hravě vyvrátila. Větrná vichřice si bohužel vyžádala i lidské životy (např. v obci Svítkov či v Opatovicích nad Labem).2) Mnohé obce vypadaly po několikaminutovém útoku vichřice jako po dělostřelecké přípravě z doby první světové války.

S příchodem zimy přicházely i starosti o otop. Tyto starosti měli i naši předkové. V dřívějších dobách se topilo jen dřívím a dříví bylo v lesích dost. Dřívím se topilo všude, na vesnicích, ve městech i v pardubickém zámku jak v kancelářích, tak i v bytech. Familianti z Moravanského měli např. za povinnost svážet za úplatu na podzim po 2 dni dřevo z chvojeneckých lesů do Pardubic do zámku. Dřevo nebylo ovšem zadarmo, v roce 1800 stál jeden sáh tvrdého dřeva v lese 3 zl. až 3 zl. 30 kr., dřevo měkké stálo 2 zl. až 2 zl. 30 kr. Proto poddaní zvlášť z obcí v blízkosti panských lesů, byli zvyklí potřebné dřevo jak pro otop, tak i pro jiné účely si opatřovat krádeží, a to nejen pro svou potřebu, ale vozili ho i na prodej do měst. Přestože panští hajní dobře hlídali, krádeže dříví pokračovaly a odhadovalo se, že jen asi jedna třetina případů…

Je čtvrtek den před Štědrým dnem pozdě odpoledne, jdu k televizi a zapínám teletext, abych si přečetl stručné zprávy dne a v tom vidím známé jméno a u něho text, který oznamuje, že ?Po dlouhém a statečném boji podlehl ve čtvrtek v Praze zákeřné nemoci ve věku 70 let spisovatel, publicista a významný představitel literatury faktu Miroslav Ivanov.? V té chvíli si uvědomuji, že přátelství se vzácným, dobrým člověkem, které trvalo více než dvě desítky let, bude patřit už jen vzpomínkám.

Při shromážďování údajů k počátkům létání v Čechách (a v Pardubicích) jsem z různých zdrojů získal před časem dva odporující si údaje o jedné přednášce, která se uskutečnila v roce 1895. Jejím pořadatelem měl být v obou případech Akademický spolek Arnošt a měla se uskutečnit v týž den - 13. května uvedeného roku. Rozpor byl jen v udaném místě konání: byla v Pardubicích, nebo v Praze?

V průběhu minulých dvou let jsme Vás prostřednictvím článků ve Zpravách seznamovali s přírodou chráněných území okresu Pardubice. Dnes Vám přinášíme úplný přehled těchto území získaný z publikace p. Vladimíra Lemberka ?Příroda na Pardubicku dříve a nyní? včetně mapky. Dále získáte přehled o chráněných památných stromech na území okresu Pardubice.

Redaktor Stanislav Vinař byl vydavatelem týdeníku Východočeský rozhled. Byl to nepolitický, jakoby očistný, ale spíše pomlouvačný šestistránkový časopis. (vycházel v letech 1931-41).