Zprávy 3-4 / 2014

Ing. Vendelín Dvořák, v Pardubicích poměrně známá osobnost (nar. 1878 v Bohulibech, okr. Jílové, zemřel 1948) provozoval svoji technickou kancelář, podnikatelství vodních staveb (? rma se např. podílela na výstavbě přehrady u Seče na řece Chrudimce od r. 1925 do r. 1932, kdy pro ? nanční potíže musela stavbu opustit), později rozšířené o cihelnu a pilu (v letech 1911?1942). Cihelna a od roku 1913 i pila byly provozovány v Holicích. Ve ? rmě se exponoval i Josef Komárek a později vnucený správce Antonín Valenta. Z činnosti ? rmy se zachovaly především výkresy (technická dokumentace, celkem 193 položek). V roce 1937 byla cihelna v Holicích pronajata Stanislavu Půlpánovi, statkáři z Ostřetína. Vendelín Dvořák se výroby zboží cihlářského vzdal.

Byly jsme tři, Helena Hrdličková, Mařenka Pospíchalová a Marie Hochmannová. Členkami jsme se staly až v pozdějších letech, kdy už ptáčata vylétla z hnízda a manželé odešli do věčných lovišť. Helenku stihl tento osud mnohem dřív, byla členkou již několik let, když se v roce 1996 stala členkou Mařenka a v roce 1997 i Marie Hochmannová. Do klubu nás přivedla právě Helenka. Na túry se chodilo každou neděli a v létě vždy na týden na soustředění. Platilo se delší dobu předem, a když někdo náhle nemohl odjet, hledali náhradníka a tak i my dvě jsme se staly tímto členkami. Byl to dobrý kolektiv, prožily jsme tam několik krásných let, na které rády vzpomínáme.

Myslím, že k povídce pana Pavla Čecháka ?Doživotní diskvali? kace? mám co dodat. V Kmoníčkově kapele Melody Club, později Orchestr OK a nakonec ZK Tesla, o které se v povídce mluví, jsem totiž od roku 1949 hrál, později jsem i její vedení převzal. Pan Čechák věrně cituje názvy skladeb, které jsme v Rotundě hráli, dobře popisuje atmosféru podniku. Snad si jen nevybavuji, že bychom měli červená saka a odpouštím mu záměnu křestního jména našeho zpěváka Jedličky ? byl to František. Avšak zásahy pořadatelů proti odvážněji tančícím párům jsme z vyvýšeného pódia měli možnost dobře sledovat. Vyhazovači byli najati, aby potlačovali nemravné projevy ?americké pakultury?, dnes jsou akrobatický tanec či rock?n?roll disciplinami soutěží v tanci. Jenomže potírání ?ideologické diverze? či ?amerického způsobu života?, jak tomu taky režim říkal, bylo jen…

Když jste na sklonku minulého století zavítali do staré části Pardubic a zdrželi se aspoň pár dní, určitě jste potkali staršího muže nápadně světlých nazrzlých vlasů a nedbalého zevnějšku. Vypadal jako bezdomovec a napadal na pravou nohu. Zatímco bezdomovci se zpravidla houfují a pokud nežebrají, s nikým se nebaví, tento muž se dával do hovoru téměř s každým. Vybaven slušnou znalostí němčiny a jistou dávkou drzosti, se bez zábran pouštěl do rozhovorů s cizinci, kteří byli vždy překvapeni, že takový otrapa ovládá tak dobře německý jazyk. Povinná školní docházka v době nacistické okupace nesla své pozdní ovoce? Místním byl tento muž ? František Bezpalec ? dobře znám. Nikdo mu neřekl jinak než Bezpalec. Přesto, že jsem si ho žertem překřtil na Franze Ohnedaumena, pardubického vynálezce ? budu mu říkat také tak. Někteří lidé se mu obloukem…

Rok 1937 ? dokončení, rok 1938 Karbanu v Pardubicích ubylo! ?Dík energickému zákroku našich bezpečnostních orgánů byly Pardubice očištěny od karbanících skupin, které veřejně hrály hazardní a zakázané hry, a tím kazily i naši mládež. Zbývá ještě provésti razie v lokálech a postupovati i tam tak přísně. Karbanu u nás propadlo mnoho lidí, zvláště inteligence, a karban zničil tolik rodin, že je nutno karbanictví potírati důrazně a s veškerou přísností zákona, bez ohledu na přistižené karbaníky.1) Cikáni v Pardubicích. ?Poslední dobou je viděti takřka denně cikány a jiné kočovníky za Labským mostem. Obtěžují chodce a vcházejí do města páchat krádeže. Před několika dny při podobné návštěvě seprali se cikáni mezi sebou. Hned druhý den jiná skupina provedla krádež v Labské ulici. Je třeba, aby bezpečnostní orgány věnovaly jim pozornost.?2)

Tak se jmenuje odborná stať Mgr. Jana Tetřeva ve Východočeském sborníku historickém č. 18. Autor tu podrobně vysvětluje příčiny neúspěchu podnikání ? rmy J. Kašpara v obchodu se dřevem (parní pila). Podnikání se mu nedařilo a své ekonomické problémy vyřešil čestně dobrovolným odchodem ze života. Pozůstalostní řízení, jež J. Tetřev podrobně analyzuje, odhalilo nejen výši dluhů ? rmy, ale i mechanismus a posloupnost jejich vzniku. Pravým viníkem Kašparova obchodního neúspěchu byl jeho židovský společník Bernard Schück, jemuž Ing. Kašpar příliš důvěřoval. Jen asi polovina dluhů byla nakonec uhrazena dražbou Kašparových nemovitostí. Pozůstalostní řízení proběhlo za velkého zájmu veřejnosti, jež se jednoznačně postavila na stranu Kašparových pozůstalých. S celkovým obsahem článku se lze seznámit i na stránkách Společnosti J. Kašpara, jež…

HAGEDON Eugen Čihák na Hagedona vzpomíná jako na svého mechanika, kterého snad měl zaměstnávat v létech 1912?1914.1) Označuje ho za ?všeuměla?. Počátek spolupráce však byl podle jiné Čihákovy vzpomínky poněkud dřívější, snad mohl sahat do roku 1911 či ještě do posledních měsíců roku 1910 (ve vzpomínce určitější časové údaje nejsou): ?já jsme se dřel sám a po práci mi přišli pomoci zámečník Vávra, Hagedon a jiní ochotní pomocníci?.2) V pozůstalosti p. Zdeňka Bičíka najdeme pouze krátkou zmínku ?Hagedon, sedlář u Krpaty potahoval křídla?.3) Tato zmínka by se snad měla vztahovat ke stavbě prvního Kašparova neúspěšného letadla, v dokladech Ing. Kašpara jsem však jeho jméno nenalezl. V archívu Aviatického družstva v Pardubicích jsem Hagedona našel jedinkrát jako poněkud nejasnou zmínku vztahující se ke 13. srpnu 1911, kdy snad měl na…

In: PERNŠTEJN 30. 8. 2013 Pardubice patřily od konce 19. století k baštám české cyklistiky. V té době měly již v lesíku u dnešního sídliště Dukla hliněnou závodní dráhu s klopenými zatáčkami (po Praze a Plzni třetí v Čechách), na které se koncem září 1889 konaly dvoudenní mezinárodní závody. Pardubickou cyklistiku v té době proslavoval Vincenc Chomrák, od mládí nadšený průkopník a propagátor sportu, zvláště cyklistiky a motorismu, majitel autoškoly, garáží, prodeje jízdních kol, motocyklů, aut, pneumatik zn. Michelin, zbraní a sportovních potřeb. Jako aktivní cyklista se proslavil mj. svými dálkovými jízdami, kterými udivoval celou Evropu, a to nejdříve na vysokém kole, později na ?roveru? (nízkém kole se dvěma stejně velkými ráfky, podobném kolu dnešnímu). Těch jízd podnikl řadu např. z Pardubic do Budapešti, do italských Benátek či…

BOŽÍ MUKA (KAMENNÝ KŘÍŽ SE ZVONIČKOU) Kamenný kříž, nazývaný také Mariánský kříž nebo Boží muka, se nachází na křižovatce silnic Pod lipami a Hraniční. Byl postaven péčí věřících občanů a obce Studánky v druhé polovině roku 1898. Materiál na stavbu kříže, projekt (viz obr. 1) a zpracování dodnes viditelné podoby obstarala ?rma ?Průmysl žuly vlastních lomů? mistra kamenického Jakuba Stránského z Pardubic. O schválení podoby kříže a žádost o jeho vysvěcení poslal Děkanský úřad v Pardubicích Biskupské konzistoři v Hradci Králové dopis dne 26. 6. 1898.

Vejdeme-li první zámeckou branou pardubického zámku na jeho první nádvoří, na levé straně těsně před druhou branou stojí rodný dům (čp. 6) ředitele tzv. staré reálky Jiljího Vratislava Jahna, který se tu narodil 22. ledna 1838 jako syn zámeckého důchodního. Jahnův rodný dům byl 7. září 1924 osazen pamětní deskou od akademického sochaře M. Bašeho. Povězme si nyní o osobnosti J. V. Jahna více. Po absolutoriu německé stavovské reálky v Praze a tamější polytechniky (obor chemické technologie) se pracovně realizoval ve strojírně a na stavebním ředitelství Prahy, svými zájmy směřoval spíše do oblastí umění a publicistiky. Redigoval Obrazy života vydávané v Litomyšli, do Kroniky práce napsal 2 díly (o světových vynálezech a zpracování chemických surovin). Patřil do básnických generací Lumíra a Máje, vydal tři básnické sbírky, psal i texty k…