Zprávy 3-4 / 1993

hudební skladatel, narozený 1808 v Čivicích jako syn tamního učitele, současník Prantiška Škroupa. Studoval v Praze na univerzitě, načež se oddal naplno hudebnímu umění. Zdokonalil se v hudbě a J.A.Vitáska a velmi úspěšně v necelých 25 letech se věnoval i skladatelské činnosti. V roce 1833 odešel na Ukrajinu jako učitel hudby v rodině kteréhosi polského Šlechtice. Po několikaleté vychovatelské činnosti se stal učitelem hudby u knížete Radzivilla, a nímž podnikal velké cesty po celém tehdejším ruském Polsku, v Ruska i Berné Hoře. Bedlivě si na těchto cestách všímal lidového zpěvu. Pěstoval výhradně slovanskou hudbu. Svými skladbami působil na city probouzejícího ee lidu po stránce vlastenectví. Písně Josefa Vašáka, též i jeho bratra Emanuela, skládané na slova básníka P.L.Čelakovského i dalších tehdejších literátů, se zpívávaly v…

1866 – 1913 Za barona F. Zedwitze byl v Pardubicích posádkou opět husarský pluk č.9 knížete Františka Lichtensteina /od Června roku 1854 do roku 1866/. V letech 1864 -1866 byl přidělen tomuto pluku hrabě Nicola Pajacevič, pozdější generál a inspektor jezdeckých útvarů v rakousko-uherské armádě, který zemřel jako velitel posádky v Pešti. Taká rytmistr hrabě Gundakar Wurmbrand, pozdější ministr obchodu v koaliční vládě a nadpor. Ritter von Zajtzek /původem Slovák/, pozdější polní maršál-poručík, patřil k tomuto pluku a zúčastnil se pravidelně honů. Od tohoto posledně uvedeného účastníka pocházejí dosud zachované karikatury z parforsních honů /jsou v hipologickém muzeu ve Slatiňanech/. Při jednom honu dne 1.12.I865 byl jelen smečkou zahnán do Labe a železničního mostu u Rosic a než přijeli jezdci na břeh řeky, spatřil kníže Rudolf…

V létě 1992 vzbudil na televizních obrazovkách zaslouženou pozornost rakouský filmový triptych "Sissi", natočený v letech 1956-57 Ernstem Harischkou. Vyprávěl pozoruhodný příběh rakouské císařovny Alžběty /Žila 1837-98/, kterou citlivé ztvárnila herečka Rony Schneiderová. Je tu tedy ojedinělá příležitost připomenout si pobyty této krásné ženy se smutným osudem v našem městě. 10.listopadu 1874 při jela císařovna Sissi se svým manželem Františkem Josefem do Pardubic. Před při jezdem císařské dvojice vydal obecni úřad v Pardubicích 26.října oznámení, podepsané starostou Václavem Bubeníkem, v němž bylo žádáno vyzdobeni města 9. 11. prapory a dále, , aby byly ... veškeré ulice každý den řádně meteny a čištěny, aby se hnůj na ulici nevyvážel a aby se psi na ulici napoostáli.Návštěvu, patřičně popsanou historikem prof.J.Saka— řem /Dějiny…

Archivy obcí, místní a městské národní výbory Poměrně významnou část ve fondech pardubického okresního archivu tvoří archivy obcí Pardubicka, Přeloučská a Holická. Dochovaný materiál obsahuje písemnosti dokumentující činnost obecních úřadů již od 18.století až do roku 1945. Výjimečně se dochovaly i písemnosti z 15. a 16.století. Mezi tyto doklady patří např.smlouva Jana Hertvika z Mnětic o prodeji paloučku obce drozdická z 23. června 1468, která ae nachází ve fondu obecního &řadu Drozdice nebo liatina z roku 1593 , v níž Jan Vorelský ze Sán a Něnkovic dovoluje svemu poddanému Simonovi užíváni role. Tento dokument náleží k fondu Archivu obce Jenikovic. Nejstarší dějiny jednotlivých obci jsou podrobně zpracovány v kronikách, kterými že však budeme zabývat v jedné z dalších kapitol tohoto cyklu.

Jakub Winternitz (1838 – 11.8.1902), Julie Winternitzová (1850 – 6.12.1906), Egon Winternitz (1871 – 1932) Stojíme na židovském hřbitově v Pardubicíoh před hrobem významné pardubické rodiny Winternitzovy. Dva černé pylony připomínají památku manželů Jakuba a Julie Winternitzovýoh. Jakub Winternitz /1838-1902/ byl synem vinopalníka stejného jména, který pracoval roku 1808 v pardacickém zámku /viz Sakařovy dějiny V-159/. Jakub se však nepotatil, v Nemošicíoh vybudoval velkostatek a baron Richard Drasche zWartinbergumu pronajímal k obdělávání svá pozemky na Pardubicku. Byl dvakrát ženat. Jeho první žena, rozená Wertheimerová zemřela však mladá. Oženil se tedy podruhé - se vzdálenou příbuznou Julií rozenou Winternitzovou. Měli 11 dětí, m.j. dcery Emu, Hermínu, Irmu, Hildu a Zdenku a syny Egona, Karla a Pavla.

Na pardubickém panství byly dvě německé školy, státní škola ve Veská a soukromá škola v Moravanském. Obě školy byly určeny pro děti kladských emigrantů, kteří v letech 1780 až 1785 v rámci raabisace osídlili některé z nově založených vesnic. Škola ve Veská byla určena pro emigrantská obce Veská, Malolánská a Staročensko, později ji navštěvovaly i Česká děti z Malých Koloděj. Založena tyla v r.1823 a v témže roce započato s vyučováním v německém jazyce. Na stavba školy dala materiál vrchnost a potahy i ruční práci obstarali obyvatelé všech tři obci. Škola tyla zděná, taškami krytá a obsahovala jedna učebna a byt učitele, který se skládal z jedná obytná místnosti, jedná vedlejší místnosti, letní kuchyně a špižírny. Prvním učitelem byl Josef Rudolf. Ačkoliv škola byla určena pro děti německá národnosti, navštěvovaly ji od r. 1830 i Česká…

Jen nemnoho věcí se nezačíná v Pardubicích odvíjet od slavného velmože - pana Viléma z Pemštýna. Je tomu tak i v historii židů pardubického regionu. Již při roce 1490 se zavázal Jan Bayer, mistr židovství Království Českého a Markrabství Moravského, na místě všech židův panu Vilémovi z Pernštýna ročně platit! 50 zlatých uherských. A pan Vilám, Jeho milost, když by se židé k jeho Milosti utekli, což by koli nebylo proti pánu Bohu a zemi, jich svou radou neopouštěli a jim co dobrého učiniti aby ráčili. Již v roce 1507 je v nejstarším pardubickém urbáři uváděn jakýsi žid Kapřík v ulici Arnoštově - dnes Svatá Anežky české a další mladší žid „v baště mezi branami" - dnes Bělobranské náměstí. V dějinách města Pardubic nad Labem Josefa Sakaře je v prvá Části třetího dílu - Život nábožensky do roku 1900 - popsána historie židů v městě. Z ni je…

19.září 1941 vyšli sezemičtí Židé poprvé do ulic města, ve kterém většina z nich žila dlouhá léta, potupně označeni žlutou šesticípou hvězdou s Černým nápisem „Jude" /Žid/. Těžko chápali Sezemáci to, co se jim snažila namluvit německá propaganda i za pomoci členu českých fašistických organizaci /Vlajka ap./, že tito lidé jsou /ve smyslu tzv. „norimberských zákonu", vydaných v roce 1935 v nacistickém Německu/ méněcenní, zasluhující všeobecná opovrženi, ba dokonce fyzickou likvidaci. Naopak, až na opravdu čestné výjimky, od počátku okupace se k nim chovali zcela normálně, i když styk s osobami „neárijskými" byl přísně zakázán.

Pokračování z čísla 3-4/1992. Charakteristika jednotlivých období provozu Historie trolejbusové dopravy v Pardubicíoh.se dá, stejná jako v jiných městech, rozdělit na jednotlivá období. Světový rozvoj zaznamenal několik vln vzestupu zájmu o trolejbusy, jakož i následná období stagnace. Československo v podstatě kopírovalo trendy vyspělých zemí se zpožděním asi jednoho desetiletí. Město Pardubice navíc vždy vynikalo určitou "opatrnosti" v rozhodováni. To mělo za následek jednak to, že svůj trolejbusový provoz zahájilo v 50.letech mezi posledními, ale i to, ze než se rozhodlo jej na přelomu let 60. a 70. zrušit, skončily všeobecná likvidační snahy. Období 1952 - 1954 V táto době byla rychle zprovozněna základní trolejová sít. Rozvoj byl místy tak překotný, že jen těžko dnes sestavujeme jeho přesnou oasovou posloupnost. Lze se…