Zprávy 3-4 / 1995

5.listopadu 1994 oslavilo město Pardubice velmi důstojným způsobem 650. výročí vzniku pražského arcibiskupství a předání pallia Arnoštu z Pardubic, jehož 630.výročí úmrtí připadlo též na červen 1994. Dopoledne v 9 hodin přijala primátorka města ing. H.Demlová na radnici vzácné hosty oslav - nově jmenovaného kardinála PhDr.Miroslava Vlka, arcibiskupa pražského a primase českého, a mons.Karla Otčenáška, sídelního biskupa královéhradeckého. Oba se zapsali do pamětní knihy města a obdrželi jako dar knihu Š.Bartoše a J.Kotyka "Pardubice dříve a nyní". Kardinál Vlk ve svém projevu na radnici vyzdvihl prospěšnost návratu ke kořenům a do Evropy, vzpomněl osobnosti druhého biskupa pražského sv.Vojtěcha Slavníkovce a prvního arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic. Hovořil o sladění světské a církevní autority jako za dob Karla IV. Dr.Jiří…

(přednáška proslovená 5.11.1994 na městských oslavách v hudebním sále pardubické radnice) Vaše Eminence vážený Otče kardinále, Vaše Excelence vážený Otče biskupe, vážená paní primátorko, dámy a pánové, dovolte mi, abych nyní připomněl zakladatelský vztah arcibiskupa Arnošta a jeho rodiny -pánů z Pardubic- k našemu městu. Abychom tento vztah dobře pochopili, je třeba se vrátit až k první listinné historické zmínce o osadě Pardubice. Tato zmínka je obsažena v bulle Sv.Otce Bonifáce VIII. z 15.prosince 1295, v níž je brán v ochranu tehdy klášterní kostel sv.Bartoloměje s domem řádu Cyriaků, t.j. křížovníků s červeným srdcem "in Pordoby", t.j. v Pardubicích. Tomuto řádu patřil tehdy i kostel sv.Jiljí v dnešních Pardubickách. 1) V příštím roce si tedy připomeneme plných 700 let od této první listinné historické zmínky o Pardubicích.

(Závod původně nesl jméno SPOLEK, později VCHZ a nyní je součástí koncernu SYNTH ES IA a.s.) Po odtržení pohraničí na podzim 1939 přišel náš stát i o největší chemický závod SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU v Ústí n.L. Proto ředitelství SPOLKU, které sídlilo v Praze, se rozhodlo, za ztracený podnik vybudovat nový moderní závod na výrobu barviv a léčiv v Pardubicích, blízko semtínské továrny. Bylo několik důvodů, které určovaly výběr místa: 1) pro nově budovaný závod bylo možno hned získat páru z existující semtínské tepelné centrály, 2) bylo možno snadno vybudovat železniční vlečku ze stanice Rosice n.L., 3) řeka Labe má v Pardubicích dostatek vody, 4) od semtínské továrny až k řece Labi bylo dostatek rovinných pozemků, vhodných pro výstavbu továrny a s možností jejího rozšiřování, 5) řeka Labe dávala možnost…

(věnováno XX. výročí vzniku pardubického brontosauřího centra) Málokterý Pardubák ví, že v Pardubicích sídlí jedna z největších a nejstarších brontosauřích skupin. To je způsobeno tím, že pardubický základní článek Asociace Brontosaura Punťa zdaleka není jen regionální záležitostí. Na brontíky z Pardubic narazíte spíš v Babiččině údolí nebo na hradě Lichnici než v našem městě. Akcemi pardubického brontosauřího centra prošly stovky a snad i tisíce mladých lidí, kteří v drtivé většině paradoxně nebyli a nejsou z Pardubic. Vše začalo před dvaceti lety, v předjaří roku 1974. Tehdy dal inženýr Jiří Jiránek, jeden z duchovních otců brontosauřího hnutí, dohromady skupinu lidí, se kterými chtěl začít v duchu zásad onoho sympatického veleještěra něco dělat. Zahájil tak dvě desítky let trvající řetěz akcí. Až do roku 1987 byl Jirka Jiránek,…

Nedávno jsme v našem časopise otiskli článek o studentském majálesu roku 1947 1) a později pak dva příspěvky k případu vraždy L.Krátkého z ledna 1949, doplněné archívními dokumenty z fondu bývalého bezpečnostního referátu ONV v Pardubicích. 2) V této studii chci vysvětlit okolnosti, z nichž vyrostlo podhoubí "causy KrátkýBy". Půjde i o další doklady studentského odporu vůči komunistickému režimu, jenž se etabloval v únoru 1948.

1/ Víme o Vás, že jste dlouholetým pravidelným návštěvníkem SOA Zámrsk a dalších archivů, kde zpracováváte různá genealogická témata. Kdy Vás genealogie zaujala a proč? Genealogie mě zaujala již v mládí, kdy jsem slýchal vyprávět o našich předcích, emigrantech z Kladska. Ale největší vliv na mě měl můj strýc, který začal psát kroniku rodu Ullrichů z Moravanskýho. Za tím účelem objížděl všechny příslušníky našeho rodu a vyptával se jich na vše, co si pamatovali, nebo co ve svém mládí slyšeli vyprávět o svých předcích, jejich zvycích a příhodách. Vypracoval také neúplný rodokmen našeho rodu. Tenkrát nebyly ty možnosti, jaké máme dnes, matriky byly na farních úřadech, gruntovní knihy u soudu, něco na zámku a nebylo to vždy snadno přístupné. Dnes, kdy je všechno soustředěno v SOA Zámrsk, nebo v St.okr.archivu, je práce genealoga značně…

Vrchnostenský soud na pardubickém zámku nemohl si naříkat na nedostatek práce, ňešil různé spory i přestupky poddaných a těch nebylo málo. Dost často byly to spory majetkové, spory mezi dědici a byly to spory někdy zbytečné, dalo se jim předejít, kdyby zavčas bylo uděláno poslední pořízení nebo zápis do knih. Platila a i dnes platí stále zásada "quod non est in actis, non est in mundo" - co není ve spisech úředních, toho není na světě. Archivy dávají nám dost příkladů. V představách mnohých z nás jsou archivy staré zaprášené listiny a folianty s obsahem vážným až suchopárným, ale ve skutečnosti jsou svědectvím o životě našich předků v minulých dobách, jsou to příběhy dramatické a často i humorné, které nás dokáží i pobavit.

(nar. 17.4.1889 St.Ždánice,zemř.13.4.1965 Praha) Stojíme na t.zv.Staré části Městských hřbitovů v Pardubicích v sektoru I.D/7 (viz plánek J.Janiše) před hrobem filozofa-vitalisty, bývalého československého diplomata prof.Rudolfa Malého. Narodil se 17.dubna 1889 ve Starých Ždánicích na Pardubicku. Vystudoval pardubickou reálku, z níž přešel na filozofickou fakultu UK v Praze. Absolvoval též stipendijní pobyt na pařížské Sorbonně. V letech 1913-14 působil jako gymnaziální profesor v Praze. Oženil se s lnou, (nar.23.7.1893), dcerou MUDr.Norberta Havla, spisovatele a známého lékaře-lidumila v Havlíčkově Brodě, která v letech 1916-18 působila v Pardubicích jako profesorka na dívčím gymnáziu (jejím bratrem byl prof.Norbert Havel, známý překladatel z němčiny a hlavně z francouzštiny). Prof.Rudolf Malý přijal manželčino křestní jméno do svého…

VZNIK KLUBU PŘÁTEL FILMOVÉHO UMĚNÍ Na základě poznatků získaných s ročním cyklem Filmového matiné dozrávala snaha k popularizaci filmové tvorby, která vedle literatury, rozhlasu a televize patří mezi nejrozšířenější masové komunikační prostředky; snaha prostřednictvím aktivního a systematického poznávání filmového umění seznamovat zájemce se současností a historií jednotlivých národních kinematografií. Proto z ústřední Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí v Praze a Československé filmotéky Praha byl dán popud k založení Klubu přátel filmového umění.

Největším pokladem školy v pravém slova smyslu není ani výstavná budova, ba ani pracovny vybavené nejmodernější didaktickou technikou (to jsou jen podmínky nutné, ne však postačující), ale učitelské osobnosti. Tato skutečnost platila, platí a bude platit i v budoucnosti. Na sezemické škole působila řada učitelů, kteří takovýmito osobnostmi byli. Na mnohé z nich se ještě dodnes ve městě i okolí s úctou a láskou vzpomíná. V jejich čele rozhodně stojí emeritní ředitel sezemické obecné školy František SCHILLER. Narodil se 27.března 1844 v Dašicích. Působil jako podučitel v Dobrušce a ve Ždánicích, od Lzáří 1871 jako učitel a od Lzáří 1874 až do 31 .srpna 1904 jako řídící učitel na obecné škole v Sezemicích. Při odchodu na odpočinek byl vyznamenán ministerstvem kultu a vyučování titulem ředitel, což bylo v té době pro učitele nejvyšší možné…