Zprávy 3-4 / 1999

Zelená brána, pozůstatek městského opevnění, je významným symbolem našeho města. V dnešní goticko renesanční podobě pochází z první poloviny 16. století.

Pardubicko je jedním z tradičních center skautského hnutí ve východních Čechách. První skauti se v Pardubicích objevili ještě za Rakousko-Uherska v r. 1914. Pod vedením profesora pardubické reálky Josefa Chlupáče vznikl první oddíl skautů, který ještě téhož roku podnikl o prázdninách třítýdenní putování po východní a jižní Moravě. Jejich další působení přetrhla I. světová válka. Bylo to první násilné přerušení skautské činnosti, které se pak ještě opakuje v letech 1940, 1950 a 1970. Celkem tedy čtyřikrát byl skauting násilím potlačen, přesto se pokaždé v Pardubicích skautský oheň opět rozhořel, naposled po listopadu 1989. Sílu ideí skautingu nezničil ani fašismus ani komunismus.

Jelikož si myslím, že žije ještě hodně mých starších i mladších spolužáků z Vyšší průmyslové školy strojnické v Pardubicích, rozhodl jsem se napsat pár řádků vzpomínek na našeho pana profesora Oldřicha Myslivce.

Ještě v úterý 10. listopadu 1998 vedl úspěšný koncert svých Spojených pardubických sborů Pernštýn - Ludmila - Suk na přehlídce pěveckých sborů v KD Dubina a spokojen odcházel domů z úspěšně absolvovaného vystoupení. Tento koncertní večer byl ale poslední v jeho životě. Téže noci ve spánku zemřel. Václav Weisbauer, narozený 19. července 1930, doslova věnoval celý svůj život sborovému zpěvu. Byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru pod vedením doc. Vlastislava Nováka, kde uplatňoval nejen svůj hlas, ale i výborné pěvecké nadání. Odtud přešel jako sbormistr a dirigent do tehdejšího Pěveckého sdružení Suk.

Dne 11. 12. 1998 jsme se v arciděkanském chrámu sv. Bartoloměje rozloučili s našim dlouholetým členem klubu Václavem Zamazalem. Narodil se 21. 8. 1912 v Pardubicích. Mládí prožil na Židově a okolí pracovny. Vyučil se zlatníkem. Po r. 1930 odešel do Prahy. Zde se společníkem p. Mazánkem založil Na Poříčí zlatnický závod. Ten měl již 70 zaměstnanců, když byl po r. 1948 znárodněn.

Přes 30 let působil v Bohdanči učitel J. Steiman (od r. 1811), dříve podučitel v Dašicích. J. Steiman byl výborným učitelem i hudebníkem. Píše se, že měl na pardubickém panství jen jediného vážného konkurenta, učitele Škroupa, působícího ve Vosicích (otce známého Frant. Škroupa). Z roku 1791 pochází zajímavý zápis, jednající podrobněji o učitelském platu. Učitel získává za celý rok služby 26 kop, jménem bývalé vánoční koledy 10 gr, od zpívání pašijí 35 gr, též jemu na oběd k velikonocům, sv. Ducha slavnosti, posvícení a vánocům po 18 gr., k pouti ale 45 gr, což činí jednu kopu 57 gr. Za 6 liber masa k velikonocům též 6 liber k vánocům po 6 gr. činí 1 kopu 12 gr. Ke štědrému dni za 3 kapry 42 gr., sumou vše 3 kopy 51 gr...

S posledním listopadovým dnem se naplnilo i šest desítek let, které uplynuly od zvolení třetího československého prezidenta. 30. listopadu 1938 se jím stal Emil Hácha. Třetí prezident je vnímán od své smrti na Pankráci, kde ho vítězové nechali po válce potupně zemřít, především jako politicky tragická postava. V horším případě ho vidíme jako kolaboranta. Ale...

Psal se rok 1930, když jsem ve věku 18 let odjížděla do Prahy, kde mi přítelkyně obstarala zaměstnání. Mým zaměstnavatelem byla židovská patentní kancelář s pěti šéfy. Byl to Ing. Schmolka, Dr. Schmolka, Ing. Schweinburg, Ing. Mendl a rada Pavlousek. Kancelář vlastnila dům v Jindřišské ulici blízko Václavského náměstí. Třípatrový dům byl plně obsazen. V přízemí byl vrátný, který časté návštěvy cizinců vítal v jejich řeči. Host byl uveden do salonku, kde byl pohoštěn a po zjištění všech náležitostí uveden k příslušnému referentovi.

S pohnutím jsem přečetla neobyčejné dílo docenta PhDr. Tomáše Pasáka, CSc, který pravdivě líčí události v Protektorátu a všechny děje kolem osoby JUDr. Emila Háchy. (vyd. HORIZONT 1997).

Mezi profesory, na které bývalí studenti gymnázia v Pardubicích ve Štefánikově ulici dodnes vzpomínají především proto, že je něco naučili, patří i PhDr. Ebba Jahnová, která by se loni 22. září dožila sta let. Pocházela z rozvětveného rodu, jehož kořeny jsou doloženy už počátkem 17. stol. a podle Jaromíra Jana Jahna nelze vyloučit, že členové Jahnova rodu byli potomky staré šlechtické rodiny a r. 1552 zasedali na sněmu mezi příslušníky rytířského a vladyckého stavu. Dr. Ebba Jahnová byla dcerou MUDr. Boleslava Jahna, hutního lékaře v Jáchymově, a neteří v Pardubicích velmi známého Jiljí Vratislava Jahna, poslance zemského sněmu a říšské rady, básníka, dramatika a především vynikajícího pedagoga, který byl po třicet let ředitelem zdejší vyšší reálky, o jejíž založení se významně zasloužil.