Zprávy 5-6 / 2010

Adaptace a modernizace Tonička věděla, že se Jarka nikdy nazastaví ve svých plánech a jejich život nikdy nebude klidný, spíše plný vzruchů, ale smířila se s touto vyhlídkou a podporovala všechno jeho úsilí a snahy. Zakoupený objekt byl velmi rozsáhlý a zanedbaný. Kolem rozlehlého dvora, kde tehdy měli své malé provozovny i různí drobní živnostníci, se po obvodu nacházela celá řada budov, které ani nebyly všechny volné, a trvalo několik let, než se mohly použít. K nim patřila i jednopatrová, asi 100m dlouhá stávající provozovna a tehdy ještě jednopatrová obytná budova s průčelím do Masarykovy třídy, v níž byl v prvním patře byt o pěti pokojích, kam se měli noví majitelé přestěhovat. Bylo však třeba vybudovat i kanceláře a prodejní místnosti. Ani obytná budova nebyla celá volná a vyžadovala řadu adaptačních prací, jako ostatně…

(11. 2. 1929, zemř. 9. 1. 2010) Jak nám potvrdila jeho sestra paní Anna Bekárková z Hranic na Moravě, 9. ledna t.r. zemřel její bratr p. Arnošt Košťál ml., syn bývalého hoteliéra pardubické Veselky. Narodil se 11. února 1929 v Pardubicích. Zde také absolvoval základní školu a po tatínkově smrti (roku 1942) s jistou přestávkou, kdy děti bydlely u příbuzných v Dolní Rovni, i gymnázium. Po maturitě roku 1948 odjel Arnošt ml. studovat hotelovou školu do Lausanne ve Švýcarsku. Zde se seznámil se svou budoucí ženou Simone. Rodina předpokládala, že se Erna po studiích vrátí a ujme se po otci řízení pardubické Veselky. Ten však odešel se Simone po skončení školy do Kanady, vzali se a usadili natrvalo v Torontu. Brzy se jim narodila dcera Michelle. Erna pracoval nejdříve v různých povoláních, ale životní uplatnění našel jako…

Náš stát vydává každoročně jen pár desítek známek, které se rozletí do celého světa. Známka je malé umělecké dílo a skvělý prostředek propagace. Pardubicko se může pochlubit celou řadou známek, na kterých je zobrazeno něco ze života tohoto regionu. V letech 1940 a 1941 za německé okupace vyšla dvakrát u příležitosti 600 let města známka s vyobrazením pardubického zámku: Po druhé světové válce byl výběr námětů z pardubického regionu velmi různorodý. Ovšem známek se vydává málo a návrhů se každoročně sejde mnoho. Vždy záleží na aktivitě a iniciativě navrhovatelů a na tom, jak dokážou obhájit u ministerských úředníků důležitost právě toho svého výročí a význam své osobnosti či pořádané akce.

nám připomněl televizní dokument režiséra B. Šafaříka „Odepsaní ze života“, odvysílaný Českou televizí 5. 1. t.r. Básník Jiří Pištora (12. 6. 1932 v Pardubicích – 26. 9. 1970), syn předsedy Okresní nemocenské pojišťovny Antonína Pištory, oběti nacismu (popraven na Zámečku 2. 7. 1942) a Marie Pištorové, maturoval roku 1951 na pardubickém gymnáziu. Vystudoval na FF v Olomouci obor český jazyk a dějepis. Jistou dobu pracoval na stavbě elektrárny v Opatovicích n. Labem, roku 1958 se stal zaměstnancem pardubické knihovny, odkud přešel do Prahy do Svazu čs. spisovatelů. Jeho první básnická sbírka „Hodiny v řece“ vyšla roku 1961, roku 1965 pak následovala sbírka „Země přibližných“.

Rok 1929 Ve čtvrtek dne 17. ledna se splašil kůň, zapřažený do pekařského povozu pana Millera z Jesničánek a hnal se z Wilsonovy třídy okolo budovy České bankovní jednoty do Sladkovského třídy. V kritickém okamžiku skočil ke splašenému koni vrchní strážmistr Vaníček a prudkým pohybem opratí koně zastavil, ale rázem byl prudkým zastavením stržen pod koně, zraněn a uniforma na několika místech roztrhána. Dramatický případ svolal shluk lidí. Další strážník odvedl neopatrného kočího i s povozem před policejní stanici, aby se zjistila jeho totožnost. Zraněný Vašíček se odebral k lékaři a poté na četnickou stanici.

Příběh velitele paravýsadku SILVER A npor. Alfréda Bartoše byl už mnohokráte probírán a zdálo by se, že se již nic nového nedá nalézt. Ve Státním archívu v Zámrsku jsou uloženy zajímavé dokumenty (1), a to ve spisech Mimořádného lidového soudu Chrudim týkajících se procesu s příslušníkem pardubického gestapa Hubertem Hanauskem (2). Paní Božena Ševců z Pardubic, Perenerova ul. 274, tehdy vypovídala (3) mj. o matce npor. Alfréda Bartoše paní Antonii Bartošové (4). Z výpovědi je patrné, jak kruté a beznadějné chvíle museli tehdy lidé prožívat do chvíle, než je gestapo zatklo, vyslýchalo a zanedlouho i popravilo (5).

Třebosice Dle statistických seznamů obcí je první zmínka o Třebosicích z r. 1316. F. K. Rosůlek ve sborníku Pardubicko-Holicko-Přeloučsko však uvádí, že byly vladyckým sídlem pánů z Třebosic ve 14. a 15. stol. První známý majitel třebosického zboží byl Man z Třebosic, který je zapsán r. 1410 ve sporu Bočka z Poděbrad a Jana ze Zdechovic. Na stížnostní listině ke kostnickému koncilu r. 1415 byl podepsán Václav z Třebosic. R. 1484 po smrti pana Dobropolského jeho vdova Adlička z Třebosic měla o statek přijít. Obhájil ji však její švagr Kříž z Máteřova, ale jen na krátko, asi do její smrti. Od krále to panství měl dostat Čéč z Nemyšlevsi, ale hlásil se o ně i Martin Holec z Nemošic. Tomu je král přiřknul r. 1496. Holcové z Nemošic měli ve znaku červené plovoucí kapry ve stříbrném štítě a v klenotu tři kolmo stojící kapry. Podle…

Pod tímto názvem se v polovině ledna 2010 konala další přednáška z cyklu „Hovory o Pardubicku“. Hostem byl tentokrát archeolog z Národního památkového ústavu Mgr. Tomáš Čurda. Ten návštěvníkům přiblížil některé z výsledků průzkumu archeologického naleziště v Pardubičkách. Archeologický výzkum v Pardubičkách započal v roce 1993. Tehdy totiž pardubická nemocnice uvažovala o tom, že v oblasti nedaleko hřbitova a kostela sv. Jiljí postaví onkologický pavilon. Nakonec z tohoto záměru sešlo, nemocnice stavěla v jiné lokalitě. Z důvodu významného archeologického objevu byla tato plocha prohlášena za nemovitou kulturní památku.

Na Veselce v Pardubicích dávala představení společnost Arabů – akrobatů. Tlupa siláků tváří snědých, s turbany a bílými plášti dělala pravé divy. Skupinu čtrnácti Arabů a Arábků jediný z nich držel na ramenou. A ty skoky! Úspěch kolosální. Na sedadlech v přízemí velkého sálu Odeonu zaujaly místa dámy z předních měšťanských rodin, páni profesoři, studenti, měšťané, úředníci, důstojníci – zkrátka haute voleé. Na galerii rvali se s tovaryši, učedníky i děvečkami o přední místa chudší žáci nižších škol reálných, kteří si mohli v tento exotický večer dopřát útraty papírového desetníku. Rozumí se, že jsem nesměl scházet. My studentíci byli jsme vlastně již také trochu umělci – dramatickými amatéry. Bývali jsme šťastni, když jsme mohli posluhovat neb dokonce v úloze statistů spolupůsobit při studentských představeních, která se…

Dnes hovoříme se známým pardubickým architektem Janem Klimešem (ateliér Zelený dům Jindřišská ulice). 1) Jaký je Tvůj osobní vztah k našemu městu a jaké části starých Pardubic jako architekt nejvíce oceňuješ? Do Pardubic jsem se přistěhoval, když se bourala Veselka (1972), do té doby jsem tady nikdy nebyl. Pardubice jsem si brzy zamiloval, zvláště, když jsem se angažoval na jejich postupné obnově. Byl jsem totiž zaměstnán jako projektant Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO). Na Pardubicích je asi nejatraktivnější (kromě historického jádra) areál zámku. Záměrně říkám areál, protože zámek nezačíná velkými dřevěnými vraty, ale už ulicí Labskou a na druhé straně ulicí U Stadionu. Tyto skutečnosti musíme mít na mysli dnes při řešení Tyršových sadů. Nemůžu se ale nezmínit o kvalitní pardubické…