Zprávy 5-6 / 2011

V pátek 14. ledna 2011 jsme se v pardubickém krematoriu rozloučili s panem Františkem Hovorou, jedním z posledních žijících spolupracovníků výsadku SILVER A na Pardubicku. František Hovora zemřel ve věku devadesát šest a půl roku. Až do válečných událostí roku 1942 byl vynikajícícm všestranným sportovcem. Ze sportu se znal také s Alfrédem Bartošem, Věrou Junkovou a Václavem Krupkou. Se svojí nevlastní matkou ukrývali v Pardubičkách v dubnu 1942 radiotelegrafistu Jiřího Potůčka s vysílačkou Libuší. Paní Božena Hovorová s druhem Jaroslavem Šormem zaplatili svoji statečnost smrtí na pardubickém Zámečku. František našel úkryt na tři roky u sedláka Míči v obci Brambory. S chotí Irenou, rozenou Šindelářovou, vychovali po válce dvě dcery. Do konce života se pan Hovora zajímal o historii druhého odboje i o současné události.

Dne 28. června 2011 se dožívá osmdesátin nejstarší z žijících bývalých učitelů pardubické potravinářské průmyslovky ing. Karel Müller. Na SPŠP Pardubice působil v letech 1955 – 1993 a podílel se na vzdělávání přibližně 2 500 studentů, rozumí se denního i dálkového studia, které bylo organizováno také na pobočkách v Ústí nad Labem, Praze, Českých Budějovicích, Olomouci a Brně. Dalších nejméně 300 uchazečů o zvýšení kvalifikace učil na podnikových institutech. Přednášel také na VŠCHT Pardubice. Na SPŠP učil především mikrobiologii, kterou v podstatě zavedl jako obor a připravil pro její výuku několik učebních textů a učebnic. Podílel se také na odborném zajištění oboru nauka o materiálu a analytická chemie. Byl autorem a spoluautorem několika příslušných učebnic.

Při příležitosti 90. narozenin paní Květy Vokolkové s vděčností a láskou vzpomínáme na její službu ve Středisku křesťanské pomoci v Pardubicích. Nezišťně několik let pracovala dobrovolně v občanské poradně. Svými bohatými životními zkušenostmi ochotně pomáhala mnoha lidem v jejich složitých životních situacích. Stejně obohacovala i své spolupracovníky v SKP. Byla oporou i příkladem. Svou laskavostí, úsměvem a dobrým slovem dovedla rozdávat radost a naději. Přejeme jí, aby jí Pan Bůh stále provázel a nesl i v dalších dnech jejího života. Za spolupracovníky v SKP Hana Šlechtová, Hana Capoušková, Ing. Ladislav Traxler.

Před 10 lety zemřel dirigent Miroslav Homolka V dvojčísle ZKPP 7-8/2010 byl na s. 222 uveřejněn medailonek z pera J.Balady o dirigentovi Miroslavu Homolkovi, na který si dovolím navázat. O životní osudy Miroslava Homolky, dlouholetého dirigenta Hudebního divadla v Praze, Městského divadla v Ústí nad Labem a Státní opery Praha, který divadelní hudební kariéru začínal po roce 1945 u operetního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, jsem se začal zajímat přibližně před deseti lety.

Filatelisté, kteří se zabývají dávnou historií poštovnictví za války, mají ve svých sbírkách nejeden zajímavý poštou prošlý doklad. Ale také vzpomínky na vyprávění těch, kteří tehdy byli u toho. Jednou z dávných realit byl i vyobrazený Podací lístek s datem 13. 4. 1945. Denní razítko nese text: PARDUBITZ. DEUTSCHE DIENST – POST BÖHMEN-MÄHREN. O co tehdy šlo? Německá okupační správa musela záhy po okupaci vybudovat vlastní síť poštovních spojů, kterými posílala vlastní zásilky. Zkrátka na protektorátní poštu se po celou tu dobu protektorátu nemohla plně spolehnout. Proto např. i tuto zásilku adresovanou na Okresní soud v Šumperku přepravovala vlastními spoji. Jak jsem kdysi zjistil, byla úřadovna německé služební pošty v prostorách nynější pošty Pardubice 1. (Je zajímavé – a filatelisté o tom vědí dost – že i v poválečné době…

V roce 1914 začala v Pardubicích mohutná výstavba barákové nemocnice pro 10 000 raněných a nemocných. Jen pro doplnění: bylo zde 2 800 zdravotnického personálu, vojáků aj. Objekt se nalézal v prostoru vojenského cvičiště, kde v roce 1911 ing. Jan Kašpar začínal se svými pokusy s létáním. V současné době je zde pardubická čtvrť Dukla. Pochopitelně pro tisíce obyvatel musela poskytnout své služby i pošta. V tomto případě je poskytovala pošta PARDUBICE 2. Ta měla svoje kanceláře i zde.

Česká pošta ve svém emisním plánu pro rok 2011 počítá s vydáním poštovní známky právě s tímto námětem. Její nominální hodnota bude 21 Kč, rozměr známky pak 23 x 30 mm. U poštovních přepážek si je zájemci mohou koupit 15. června 2011. V době psaní této zprávy bohužel není dostupné její vyobrazení. Závěrem lze konstatovat, že je to potěšující zpráva, protože známek s námětem Pardubic nebo s tímto městem spojených, není moc.

Tento den první český aviatik ing. Jan Kašpar uspořádal „svůj nejslavnější výkon“ (P. Sviták), svůj nejdelší let Pardubice – Praha. Letoun jeho vlastní výroby 1/ startoval v 6,13 hod. ráno, v 6,30 dosáhl Kolína, v 7,08 Českého Brodu a přistál v Praze u chuchelského závodiště v 7,45 hod. Ing. Kašpar stihl tak svatbu svého přítele Lange… Své letadlo ponechal v hangáru, který stál na chuchelské dostihové dráze od prosince 1909.

7. října 1847 se v Holicích narodil jeden z našich nejvýznamnějších cestovatelů a etnografů Dr. Emil Holub. V letech 1872 – 1879 a 1883 – 1887 cestoval po jižní Africe, po území dnešních států Jihoafrické republiky, Botswany, Zambie a Zimbabwe. Touha Dr. Emila Holub po zviditelnění své vlasti, která také dokáže ukázat světu, že má odvážné , šikovné a pilné občany, jej dovedla na místa, kam dosud nevstoupila noha Evropana. Jako odměnu si přál, aby plody jeho práce byly umístěny v místech přístupných veřejnosti, tedy v muzeu. Ještě za svého života chtěl v Praze založit velké africké muzeum, kde by byly vystaveny jeho kompletní sbírky. Na tento velkolepý projekt však nesehnal dostatek finančních prostředků.

V městě ležícím na východním okraji bývalého okresu Pardubice ke dni 31. prosince 2010 žilo 1988 obyvatel. Jubileum uvedené v názvu článku se velice blíží, Horní Jelení bylo na město povýšeno rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 27. června 1912. Vraťme se ale proti toku času zpět. V žádosti o povýšení uvedli tehdejší představitelé obce následující text: „Stará velebná středisková obec Horní Jelení, která byla již od 13. století nazvána villa forensis, měla ke dni 31. prosince 1910 ve 288 domech 1699 obyvatel“ Poznámka – villa forensis bylo sídlo s právem nekrálovského trhu. Zdroj tohoto údaje zůstává zatím nejasný, proto jako první známá písemná zmínka o „Jelenském zboží“ je uváděn text smlouvy ze dne 9. března 1472, kterou si synové krále Jiřího z Poděbrad dělili dědictví. Majitelem se stal Boček z Kunštátu, který…