Zprávy 5-6 / 2013

Do roku 1920 ČIHÁK Hugo Narozen 15. února 1884, Županje (Chorvatsko). V létech 1910–1914 spolupracoval v letectví s bratrem Eugenem Č., jemuž dělal jakéhosi manažéra. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě u trénu, později v Leteckém arsenálu ve Vídni. Po válce krátce sloužil v československé armádě, později pracoval jako úředník Československých státních aerolinií. Zemřel 12. května 1946 v Praze. Hugo Čihák patřil k trochu opomíjeným, avšak velmi významným postavám pardubické aviatiky v létech před první světovou válkou. Protože dosavadní pojednání o něm je nutno považovat za neúplná, bude vhodné pokusit se při jiné příležitosti věnovat mu větší pozornost, ač situaci komplikuje to, že jeho pozůstalost neexistuje a i pozůstalost jeho bratra Eugena je velice torzovitá.

VLASTIVĚDNÝ KROUŽEK TOULKY (NEJEN) PARDUBICKOU MINULOSTÍ 2. část – Aktivity kroužku v letošním školním roce Následující řádky navazují na článek uveřejněný v předchozím čísle ZKPP (3–4/2013), který seznamoval čtenáře s činností vlastivědného kroužku Toulky (nejen) pardubickou minulostí a jeho loňskými aktivitami. Tato forma zájmové činnosti pokračuje pod stejným názvem i v letošním školním roce, jeho obsazení a podoba hodin se však dočkaly jisté obměny. Oproti loňskému roku na hodiny dochází devět dětí – sedm loňských účastníků a dvě nové tváře, které se o kroužku dozvěděly v rámci své účasti na letním příměstském táboře. Skupina je věkově vyrovnaná1 a podobně jako minulý rok mají všechny děti v oblasti vlastivědy již určitou základnu utvořenou v rámci školní výuky. Mohou si také na základě předešlých zkušeností (besed…

1. část Letos tomu je již 110 let, co se v Pardubicích konala velkolepá Východočeská výstava 1903. Vzhledem k této skutečnosti jsme připravili seriál článků o této do té doby nejvýznamnější kulturní a společenské události v historii Pardubic, kterou pak v roce 1931 předčila až Výstava tělesné výchovy a sportu Republiky Československé. Ze seriálu článků uveřejňovaných v letošním roce ve Zprávách KPP se dozvíte, jak probíhala příprava areálu výstaviště, kdo se na pořádání této velkolepé záležitosti podílel, poznáte jednotlivé pavilony výstaviště, ale i to, co bylo v areálu vystavováno. Východočeská výstava 1903 však nebyly pouze výstavní exponáty, ale množství zábavy, kulturních vystoupení a dalších zajímavostí, se kterými bych Vás rád v tomto seriálu také seznámil.

Jedná se o korespondenci mých strýců z roku 1920. Zatímco strýc František žil a pracoval v Moravanech, jeho bratr Evžen sloužil u čs. legií na Sibiři a už rok a půl se probojovával domů. Dopis opravdu nese denní razítko Moravany „a“ 9. 4. 1920 a posléze i modré příchozí razítko čs. polní pošty na Sibiři. Jak je patrné, dopis došel, i když musel překonat tisíce kilometrů. Ještě v tomto roce se strýc vrátil, když jel přes CEJLON (Srí Lanka), Suez a Terst. Odtud vlakem přes Rakousko jel na Znojmo a přes Jihlavu pak do Prahy. Jako rodáka z Pelhřimova ho v Jihlavě už nikdo neudržel. Nasedl na druhý vlak a byl doma.

(podle autentického záznamu plk. Ing. Josefa Klicpery (1889–1972) zredigoval jeho vnuk Ing. Jiří Klicpera, CSc.) Plukovník Ing. Josef Klicpera působil ve dvacátých letech ve velitelství železničního praporu v Pardubicích, potom byl pověřen velením 6. ženijního pluku v Bratislavě, kde byl až do vzniku Slovenského štátu. Po 15. březnu 1939 byl převelen do Pardubic a rodina se za ním vrátila začátkem dubna. Byl přidělen jako jiní demobilizovaní vojáci do civilní služby a od stavitele Hořeňovského získal byt ve Sladkovského ulici. Byl ustanoven strojním referentem okresního úřadu v Chrudimi a pracoval tam až do května 1945 jako zkušební komisař pro řidičská oprávnění a technický stav vozidel na území tehdejšího Pardubického kraje. (V letech 1947–53 se k této činnosti vrátil a za tu dobu u něho složilo zkoušky 21 122 řidičů). Za…

Dívám-li se na fotografi i Josefa Mísaře, vzpomenu si vždy na redakčního kolegu a vzácného člověka zvěčnělého p. Vlastimila Vokolka, který rozlišoval členy KSČ na komunardy (ti, co tomu upřímně věřili) a komunisty (ti, co z toho hmotně těžili). Mísař by podle tohoto dělení byl spíše komunardem… Josef Mísař se narodil 16. října 1898 v Pardubicích jako syn Fr. Mísaře a Anny rozené Horákové. Ač postižen tělesnou vadou, vyučil se zedníkem a pracoval jako stavební dělník. Do KSČ vstoupil dva roky po jejím založení (1923) a pro stranu pracoval i v dělnické tělovýchově a Rudých odborech. Byl zatčen krátce po okupaci českých zemí nacisty (1939), po propuštění pracoval však ilegálně dál v organizaci BÍLÁ HORA (velitelem byl divizní generál J. Mánek) a před heydrichiádou (1942) přicházel do styku i s výsadkem SILVER A v čele s…

MOTTO: Kdo zmapuje svou minulost, kontroluje a řídí i svou budoucnost. Po zániku minulého režimu mohli bývalí vězni konečně bez nebezpečí na veřejnosti promluvit. Za totality byli postižení nejen věznění, ale i rodinní příslušníci. Jejich zážitky jsou neméně hrozné. I oni mají nám dnes co sdělit. Po únoru 48 jsou zahraniční důstojníci propouštěni z ozbrojených sil. Řadě z nich se daří prchnout letadlem na Západ. Na pardubickém letišti zůstává ještě bývalý příslušník 311. bombardovací perutě RAF škpt. Jaroslav Nýč známý tím, že nadává na Angličany. V onen osudný 22. dubna 1949 den měl můj otec, Václav Formánek, službu v řídící věži na letišti Letecké vojenské akademie v Pardubicích. Velitel letky škpt. Jaroslav Nýč informoval věž, že vydal rozkaz k odletu třiceti letadel Letecké akademie se starty v pětiminutových…

Letos uplynulo sto let od prvního exhibičního zápasu v kanadském hokeji v Pardubicích. V roce 1913 se na zamrzlé ploše Matičního jezera střetlo mužstvo České sportovní společnosti Praha s pardubickými hráči. Ti do této doby pěstovali bandy hokej, který se hrál v jednácti hráčích, se zahnutými holemi a míčkem, na hřišti o rozměrech fotbalového a taktéž na branky na kopanou. Nastupovalo se ve fotbalových dresech, s nahými koleny. Pražští hokejisté věnovali před utkáním pardubickým soupeřům hokejky na „kanadu“ a pak se s nimi rozešli v zápase smírně 3:3. Pardubice před jedním stoletím reprezentovali pánové Vilém Weiss, Karel Kubeška, Milan Komeštík, Potůček, Přibík, Reinberg sdružení ve Spolku akademiků. Ptáte se, kdo střídal? Nikdo! Celý zápas odehrálo šest hráčů. Začátky bruslení, ale musíme hledat ještě zpátky. Na konci 19.…

Dokončení roku 1934, rok 1935 Chytání ryb bez povolení. Na Chrudimce pozastaveno bylo několik rybářů, kteří chytali ryby bez povolení. Bylo na ně učiněno trestní oznámení. Kavárenská „straka“. „V těchto dnech (polovina října, poznámka autora.) zcizeno bylo v pardubických kavárnách několik kabátů, mezi nimi i persiánský kožich. Krádeže provádí zřejmě chytrá „straka“, na kterou třeba dáti pozor.“ Cikáni na dříví. U donucovací pracovny se usadila tlupa cikánů Růžičků, která se odtud vypravila do Bělobranské dubiny a počala tam kácet dříví. Muselo zakročit četnictvo. Podvodník Ruda opět na scéně! „Známý pardubický podvodník Ruda, který napáchal již hezkou řádku různých podvodů, jako bylo např. objednání rakví pro zemřelé příbuzné, byl v Pardubicích opět dne 23. 10. zatčen.“

Pan profesor MUDr. Vladimír Bartoš, DrSc. se narodil r. 1929 v Pardubicích. Po maturitě na pardubickém gymnáziu byl přijat ke studiím na Lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Hradci Králové; studia dokončil v Plzni. Po promoci nastoupil do krajské nemocnice v Karlových Varech, ale již roku 1956 zahájil svoji odbornou vědeckou a pedagogickou kariéru na I. interní klinice v Hradci Králové. Profesor MUDr. Bartoš byl záhy jedním z pilířů I. interní kliniky, nejen jako neobyčejně široce vzdělaný internista, ale především díky svým aktivitám vědeckým ( ve středu jeho zájmu tehdy se rozvíjející pankreatologie, hepatologie, nefrologie a zvláště problematika hemodialýzy a konečně lymfologie, kde jsou dodnes jeho prioritní práce citovány). Nebyl jen vynikajícím odborníkem a vědcem, ale byl i vynikajícím pedagogem. Učil své studenty…