Zprávy 5-6 / 2022

Z pardubické kroniky Kostel sv. Jana Křtitele postavil Vilém z Pernštejna kolem roku 1510; roku 1563 byl rozšířen a roku 1567 při něm postavena kostnice. Byla zrušena roku 1788. Staré pernštejnské zdivo je korunováno štítem s lisenami a ozubím, které je pro pernštejnské kostely příznačné; okno v severní zdi je původní, kamenný portál byl roku 1563 přenesen do středu severní zdi. Zajímavé jsou malované a kamenné náhrobníky v kostele, z někdejšího hřbitova zbývají náhrobky také při stěně kostela. Nešetrný byl stavební zásah z roku 1881, roku 1903 byla nasazena barevná okna a na strop namaloval pardubický mistr malířský Štěpán Bárta mnoho erbů.

Karel Bezdíček (nar. 27.1.1888 ve Vídni), krejčí v Sezemicích, vstoupil do historické paměti národa jako praporečník roty „Nazdar“, který padl hrdinnou smrtí 9. května 1915 u vesnice La Targette ve francouzské Champagni. Pardubice uctily jeho památku pojmenováním ulice roku 1930 (vede jako spojnice Husovy ulice s ulicí Na Drážce). Sezemice uctily Bezdíčkovu památku pomníkem na hřbitově, jenž v úkrytu přečkal nacistickou okupaci. Je však obecně málo známo, že malíř František Kupka, od jehož narození v září m.r. uplynulo 100 let, jako člen pařížského Sokola a roty „Nazdar“ (jako K. Bezdíček) namaloval skicu k obrazu „Smrt praporčíka Bezdíčka a dobrovolníka Šíbala u Arrasu“, na něž se – ač abstraktní malíř – vrátil k realistickému zobrazení legionářského hrdinství. Kupka ve věku 43 let také prošel výcvikem v Bayonne (byl o 20…

14. července 1562 obdržel královéhradecký měšťan Matyáš a jeho příbuzní bratři Ondřej a Václav Hlaváčové od císaře Ferdinanda I. erb a predikát „z Levhartic“. Jejich předkem byl Pavel Hlaváč, který se v roce 1532 zúčastnil vojenské výpravy do Uher jako proviantmistr. Oba bratři působili v městské radě, Ondřej byl v letech 1563 až 1567 hradeckým primasem. Zatímco Václav zemřel bez potomků, po Ondřejovi zůstal syn Adam, radní písař a od roku 1578 člen hradecké městské rady. Adam zemřel roku 1589 a jeho syn Pavel byl posledním mužským představitelem Hlaváčů z Levhartic. Majetek (dům čp. 61 nedaleko děkanství v Hradci Králové) přešel na jeho sestru Dorotu, provdanou Růžovskou z Růžova.

Úvod opět všeobecný: Dnes začneme Janusem (z latiny Ianusem). Janus byl v římské mytologii bůh dveří, vrat, ale i začátků a konců. Římané tohoto boha vnímali jako toho, kdo vchází do dveří, ocitá se tedy „na začátku“ a zároveň jako toho, kdy vychází, tedy ukončuje svoji návštěvu. Asi nejznámější pozůstatek Januse v moderní době je jeho jmenovec, měsíc leden (Január). Ačkoliv byl obvykle zobrazován se dvěma opačnými tvářemi Janus Gemimus – („dvojčata“) nebo „dvoutvářný“ (Bifrons) byl Janus vlastně Quadrifrons, tedy bůh čtyř tváří. Quadrifrons je latinské slovo, značící v překladu čtyři čela, čtyři tváře. Jeho dvě tváře (vousatá a bezvousá) vlastně představují slunce a měsíc (boha Hélia a bohyni Seléne).

ANO, v ten večer se rozjasnilo. V Denisovi stál před námi hotový umělec, etapa hledání bylo skončena, zbývá poslední: poznání. A ptáte-li se, v jaký definitivní útvar vykrystalizovala se Mitlöhnerova herecká individualita a jaké vlivy na procesu tom spolupracovaly, pak odpověď musíme hledati především mimo jeviště. Opustíme tedy hlediště, z něhož jsme až dosud pozorovali herce a půjdeme do všedních prostředí hledat člověka, který žil mezi námi.

Název jsem nezvolil jen tak. Jmenuje se tak práce pojednávající o procesech 50.let. Při četbě této knihy jsem narazil na proces se skupinami „Pravda vítězí“ a „Šeřík“. Obě byly založeny 5. oddělením MNO (Reicin). Tímto úkolem byl pověřen pplk. v. v. Josef Hruška. Povedlo se mu tyto lidi vyprovokovat k distribuci letáků, hromadění zbraní a dalším aktivitám. Dalším Hruškovým úkolem bylo hledat ilegální skupiny mimo Prahu a spojit je v jeden celek. Jako třeba pardubická skupina „Lípa“. Dle závěrečné zprávy „tato organizace nepříliš silná měla již vypracovánu řadu teroristických úkolů a plánů, mezi nimiž nejzávažnější byl plán na vyhození do vzduchu továrny na třaskaviny v Semtíně Explosia a na vypálení rafinerie minerálních olejů v Pardubicích Ramo“. Mezi vedoucí lidi patřili ing. Žemla, mjr. v. v. František Aubrecht, František Vosyka a…

První nové zahraniční kontakty Původních zahraničních kontaktů bylo v historii mnoho. V 19. století to byli hlavně v mocnářství působící angličtí lovčí parforsních honů a následně mnoho anglických jezdců startujících ve Velké pardubické. Hodně kontaktů měl určitě i jediný český vítěz Grand National z roku 1883 kníže Karel Kinský. Mezi válkami to byli němečtí, hlavně východopruští majitelé, jezdci a koně, kteří dokázali u nás vítězit, startovali i koně z Rakouska, Itálie a Francie. Po druhé světové válce pak Francouzi, vítěz z roku 1947 kpt. Buret s koněm Rayon de Lune a další tři startující, kteří se jevili velmi perspektivně, což bohužel v roce 1948 zarazil komunistický puč. Po snaze komunistů rozorat nejen meze, ale i pardubické závodiště, to byl sovětský ministr obrany maršál Buďonnyj, který naštěstí a paradoxně Velkou…

1/ Jak se to stane, že si chemický inženýr oblíbí historii a Staré Město Pardubice? Ani nevím, jak. Vždy mě ale vzrušovaly obecně řečeno „starožitnosti“, obdivoval jsem na nich řemeslnou zručnost, smysl pro krásu a smysl pro detail. Od studentských let jsem sbíral kdeco, poklady jsem hledal na půdách nejen svých prarodičů, na smeťácích, v kontejnerech, později se ženou i v kovošrotech. Nejsem velký historik, Staré město Pardubice bylo a je pro mne jednou obrovskou starožitností, kterou jsme si se ženou splnili sen, bydlet zde obklopeni historií.

VE VZPOMÍNKÁCH DLOUHOLETÉHO ZAMĚSTNANCE JOSEFA PLESKOTA Předkládaný článek si klade za cíl přinést kritickou edici zajímavých písemných vzpomínek, které sepsal Josef Pleskot, dlouholetý zaměstnanec Chvojkových napajedel. Tento podnik dnes patří mezi nejdéle působící firmy v Přelouči. Přestože několikrát změnil název, podstata jeho výroby je stále stejná více jak 110 let – začali s výrobou napáječek pro dobytek, posléze se výroba rozvinula ve stájovou mechanizaci. Jak uvidíme, firma měla působnost nejen v Pardubickém kraji, ale i v zahraničí.

S některými stavebními detaily z dílny slavných architektů se pozorovatel v centru našeho města a jeho blízkém okolí setkává tak často a jsou pro něj notoricky známé, že setká-li se s nimi někde jinde, už mu ani nedojde, o jak unikátní stavbu by mohlo jít. To je příklad funkcionalistického bytového domu č.p. 562 na Trojici, který svým umístěním na industriální periferii v západní části města dosud unikal větší pozornosti, a unikal by možná dál, nebýt současného společenstva vlastníků, které chce na unikátnost objektu upozornit.