Zprávy 5-6 / 1993

Přelouč byla známá a populární snad v celých Čechách díky oné pověsti o městské bráně, na které rostla tráva. Popularita Přelouče se projevovala mimo jiné i v několika divadelních hrách, které se objevily na jevišti ke konci 18.století a počátkem 19.století. Tak např.r. 1709 tyla hrána v Roaenthalu za Pořičsko hranou veselohra o 3 jednáních "Soukeník z Přelouče" podle německé hry Der Advokát Pateíin, přeložená z francouzštiny od P.Kašpara Plutza. Ale nejznámější a nejoblíbenějši byla veaelohra se zpěvy -aingšpil-c Honzovi Kolohnátovi z Přelouče. První část nazvaná „Jízda Honzy Kolohnáta do Prahy za nevěstou a nezdar svatby" byla poprvé dávána ve Vlasteneckém divadle v německo-české versi v prosinci 1795 a její Český překlad pořízený a upravený Václavem Thámem o mesíc později. Hru napsal divadelní ředitel Franc Guolfinger v on…

Rok 1903 byl rokem oslav pro pardubickou společnost. Master hrabě Lariash dosáhl již 25 let a véno mastrování, psovod Oharlea Peck tyl v čele pardubické smečky také již 25. sezonu od roku 1878, kdy ještě byl prvým whipem. Současně také kníže Ferdinand Kinský zúčastňoval se honů bez přerušení již 50.aez6nu, neboť podzimní sezóna v roce 1866 v Kónigaheiden platila za sezónu pardubickou /používala se pardubická smečka/. účastníci věnovali knížeti malou pozornost -kravatový Špendlík, na kterém byla vyznačena padesátka rubíny a diamanty. Toho dárku si kníže velmi vážil a používal Špendlík do kravaty oři každém dalším honu (měl jej i při nešťastném pádu v roce 1903).

Antonín Vendl – narozen 23.3.1873 v Zásmukách, zemřel 10.10.1965 v Pardubicích. Při hlavni cestě ze staré na novou Část Městských hřbitovů směrem ke kříži míjíme po pravé straně hrob čestného sbormistra pěveckého spolku "Pernštýn" Antonína Vendla . Antonín Vendl ae narodil 23.března 1873 v Zásmukách, studoval na reálném gymnáziu v Praze, pak vyšší reálku a učitelský ústav v Kutné Hoře. V Pardubicích působil od roku 1899. Byl zástupcem učitelstva měšťanských škol v pardubické školní radě, Členem kuratoria hudební školy a od roku 1909 učitelem zpěvu na vyšší reálce. V roce 1910 byl jmenován učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Pardubicích. Už v letech 1905-1906 byl sbormistrem dvou nejstarších pěveckých spolků ve městě „Pernštýna" a „Ludmily". / Řízení -Pernštýna" převzal po Č. Váňovi, dne 10.října 1906 pak i řízení dámské "Ludmily"/.…

Všichni máme ještě v dobré paměti krásnou výstavu fotografa Josefa Pírky (1861 - 1942), kterou na přelomu let 1989 a 1990 uspořádal Park kultury a oddechu v Pardubicíoh zásluhou a pílí L.Netušila. Člena našeho klubu. Byl tu vystaven poprvé modrý sešit vyprávění Josefa Pírky JUDr.M.Mládkovi, kam bylo zapisováno od 1.7. do 14.12.1941, tedy pouhý rok před Pírkovou smrti. Sešit je od ledna 1976 jako dar paní Jiřiny Mládkové v mé soukromé sbírce a na výatavu jaem jej rad zapůjčil. Jde totiž o unikátní dokument k historii starých Pardubic, parforsních honů, dostihů i bohatého Pírková života. Budeme do něj nyní občas na stránkách našeho časopisu nahlížet. Otevřeme-li jej na stranách 12-15, poučíme ae o tom, jak Pardubice navštívil v době parforsních honů roku 1887 vévoda Nasavský. Nechme však vyprávět Josefa Pírku: „V roce 1887 byl ohlášen…

Při regulaci Chrudimky v roce 1910 se starý oblouk řeky za železničním mostem stal jezerem. Dostalo jméno „Matiční", ale ne proto, Že tady rybáři chovali kapři matky, jak napadly jedny noviny, ale protože jezero i dřevěnou hospůdku spravovala „ústřední matice školská". Ta také na ledě organizovala zimní sporty, právě tady začínala historie pardubického hokeje. Tady ae taká většina z nás dříve narozených Pardubáků učila prvním krokům na bruslích a zároveň pod dohledem pánů Zelenky či Pleskota i slušnému chováni. Dodnes ml ty časy připomíná skleněný oválný knoflík s brusli, který byl vstupenkou na led. Kluziště bylo vždy vzorně upraveno a večer osvětleno zavěšenými lampami. V teple „Rybárny" jsme se přezouvali a kupovali si výtečný horký čaj. Ovšem i v létě pod kaštany a jeřáby žila „Rybárna" a její parket s hudbou a tancem, bohatým…

Pokračováni z Čísla 3-4/ 1993 Toto je období rozporů. Na jedné straně působí silné tlaky k likvidaci trolejbusů, vznikají podrobné studie postupného rušení sítě po vzoru mnoha jiných měst a na druhé straně provádí Dopravní podnik rekonstrukce všech tří měníren na křemíkové usměrňovače a pokládá kilometry nových kabelů. Daří se to zřejmé i proto,že tyto „vzdoropráce" proběhly ve stínu velké dostavby vozovny. V roce 1974 si nadřízené složky s hrůzou uvědomily, že během verbální proti trolejbusové války vznikla nová, lepši napájecí síť a na některých úsecích vedení byly vyměněny měděné vodiče. Pardubické trolejbusy byly zachráněny. Hůře dopadly provozy v Praze, Českých Budějovicích a Děčíně, které byly zcela zlikvidovány a dále též v Bratislavě. Brně a Hradci Králové, které tyly částečně zredukovány. Jediným šrámem, který si z tohoto…