Zprávy 7-8 / 2009

Dnes, pětaosmsdesát let po svém narození, je Jiří Toman, pardubický rodák a občan, uznávaným fotografem, knižním ilustrátorem, filmovým scénáristou, tvůrcem animovaných filmů a průkopníkem konceptuálního umění. Jeho různorodé dílo je uzavřeno, popsáno a z větší části zpracováno, a má své odborné interprety v Anně Fárové a Jaromíru Zeminovi. Zabývají se jím i diplomní práce, a z nich podává nejucelenější pohled Lenka Sedláčková: Hry Jiřího Tomana, Masarykova univerzita, filosofická fakulta, seminář dějin umění, Brno 2004. Nebylo by na místě, abych dodával něco k tomu, co řekli kvalifikovaní, ale rád se připojím s několika vzpomínkami na přítele Jiřího Tomana.

V letošním roce je tomu již 70 let, kdy byla zahájena výstavba moderního chemického závodu v Rybitví u Pardubic. Investorem výstavby byl SPOLEK PRO CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU – PRAHA. Proto také nový závod nesl jméno SPOLEK. V průběhu let při reorganizacích chemického průmyslu byl rybitevský závod nejprve osamostatněn a přejmenován na Východočeské chemické závody (VCHZ) a později se stal součástí koncernu SYNTHESIA – SEMTÍN. Při tomto sedmdesátém výročí je jistě vhodné si ledacos připomenout.

Motto: „Paměť a obraz českého života válečných let byly tak znetvořeny, že škraloupem polopravd, pečlivě osnovaných legend a křiklavě pomalovaných nástěnek pravá tvář doby stěží prosvítá.“ Václav Černý, Pláč Koruny české, Paměti 1938–45, Brno Atlantis 1992 Když jsme roku 1993 psali s mjr. Milošem Svobodou (dnes již zesnulým) pro ZKPP o mjr. Franjo Aubrechtovi 1), nemohli jsme tušit, že v létě 2006 se k jeho osobě a odbojové činnosti objeví nové dokumenty v pozůstalosti paní M. Záleské z Pardubic, též bývalé členky KPP. Pokusme se tedy rekonstruovat život tohoto jezdeckého důstojníka a jistě i statečného muže znovu a podrobněji. I. Franjo Aubrecht se narodil jako syn Václava Aubrechta a Kateřiny, rozené Cihlářové 10. října 1896 v chorvatské Gjurgjavči a získal proto i chorvatské křestní jméno Franjo. Jako voják první světové…

Rok 1921 Vraťme se ještě poslední kriminální událostí k předešlému roku 1920. V noci na 27. prosince byla spáchána krádež ve skladišti známé zasílatelské firmy Eduard Štrympl. Pachatelé byli bezprostředně po činu městskou policií zadrženi. Jednalo se o dělníky Říhu a Veselého. Oba jmenovaní vnikli do skladiště a odcizili na 40 párů bot!

Redaktorem Zpráv jsem byl vyzván, abych ke svým osmdesátinám napsal stručný životopis. Uvažoval jsem, jak k tomuto úkolu přistoupit nově, zejména, když mnohé již ve Zprávách bylo a je také známo. Vzpomněl jsem si na jednu zábavnou scénku, kde jakýsi laureát děkoval spoustě příbuzných, známých, spolupracovníků a p.Tak jsem se rozhodl udělat to podobně, i když laureát nejsem, ale myslím, že je třeba některé osoby z mého života připomenout. Za to, že jsem pardubický patriot,děkuji svému otci (*1880), který byl Plzeňák, ale minulost Pardubic poznal a pochopil lépe než většina Pardubáků. Byl nejstarší z pěti dětí, ale jeho sourozence ani jeho rodiče jsem nikdy nepoznal. Otec se původně vyučil truhlářem, jeho výuční kus – zdobenou šatní skříň – máme dosud. Místo na vojnu se dal k četnictvu a absolvoval základní dvouletou školu, …

Ve svém letáku Východočeský rozvoj č. 4 ze září 1994 Společnost informovala o činnosti Regionální rady okresu Pardubice, v níž měla svého zástupce. Rada složená ze zástupců okresního úřadu, největších měst a významných podniků a organizací okresu pracující již 2 roky řešila koncepčně rozvoj Pardubicka. Sledovala „priority aktivit“ rozvoje regionu: