Zprávy 7-8 / 2017

V pátek 6. ledna 2017 ve věku nedožitých 87 let nás navždy opustil pan Karel Vojtěch starší z Rosic nad Labem, bývalý skvělý hráč a funkcionář fotbalového oddílu SK Rosice nad Labem, nynějšího Sokola. Poprvé oblékl modrobílý dres v dospělé kategorii již v patnácti letech a hned se zařadil mezi opory. Několikrát byl vyhlášen nejlepším hráčem klubu, což se dříve každoročně vyhlašovalo na společenském plese oddílu.

Naše zasloužila dlouholetá členka se dožívá významného jubilea. Narodila se 12. 9. 1927 v Lánech na Důlku, kde její otec Julius Dvořáček byl učitelem. Po roce byl přeložen do Časů u Sezemic. Odtud v roce 1932 odešel již na definitivní místo učitele v Pardubicích. Jako učitel byl tehdy samozřejmě i vlastivědným pracovníkem Pardubicka. To ovlivnilo i vztah Libuše k Pardubicím i Pardubicku. V mládí často pobývala u babičky v Holicích, kde začala chodit do Sokola. Je tedy skutečně dcerou Pardubicka. Vystudovala pardubické gymnázium, maturovala v roce 1946. Chtěla se jako otec stát učitelkou, ale tehdy z více důvodů, i politických, studovat nemohla. Nastoupila do zaměstnání jako úřednice v Plynostavu. Pak přešla do n.p. Cukrárny a sodovkárny Pardubice jako účetní. Podnik několikrát změnil jméno, naposledy to byl národní podnik…

a) Ze života vynálezců ruchadla (?veverčete?) Dne 12. 2. 1849 z domu čp. 222 v Přelouči vyneslo několik občanů prostou dřevěnou rakev, nijak nezdobenou a zkrášlenou. Doprovázel ji hlouček přátel na tamější Svaté Pole. Nikoho tehdy nenapadlo, že se o tomto muži v obyčejné rakvi budou jednou učit děti ve školách v dějepisných učebnicích v kapitole o průmyslové revoluci v českých zemích, jejíž počátky klademe přibližně do 30. let 19. století jako o vynálezci důmyslného ruchadla. František Veverka se stal ještě za svého života regionální legendou spolu se svým bratrancem kovářem Václavem Veverkou.

Příchod pruské armády do okolí Přelouče a Pardubic ?Připravili jsme se, že budeme utíkat. Ale kam? Byl to zmatek. Někteří zbytečně utíkali a strachem svým polekali druhé. Nejhůře bylo, když 3. července u Hradce Králové rakouská armáda úplně byla poražena. Střelbu bylo u nás v Horeckém dvoře dobře slyšet a odpolední ústup vojska od Pardubic se podobal hučení vzdáleného vodopádu. Každý očekával se strachem věci budoucí. Třetího dne po bitvě odjela hraběcí rodina z Choltic do Rakous. Lavina uprchlíků od Hradce Králové strhla i nás hochy, zvláště když starší říkali: ?Hoši, utíkejte, ať vás Prajz nevezeme!?, vzpomínal Josef Tichý, kterému v roce 1866 bylo čtrnáct let. Pruský vpád prožil na Horeckém dvoře, kde byl jeho otec šafářem. 1/

Gymnázium - profesoři Do obecné školy jsem chodil jen do čtvrté třídy. Otec totiž byl toho názoru, že každý rok je v životě dobrý, a tak jsem ze čtvrté obecné dělal přijímací zkoušku na gymnázium. To bylo v Pardubicích teprve ve zrodu, jeden rok po založení (1910), a mělo tedy pouze jednu třídu, které šla do sekundy, a my jsme měli být nastupující primou. Vzhledem k tomuto omezení byl ústav prozatím umístěn v soukromém domě, v činžáku vedle tehdejší kavárny Slavie na rohu Smilovy ulice a Legionářského náměstí, tehdy Trnkova [nyní Štefánikova; pozn. red.]. Třída byla utvořena probouráním příčky mezi dvěma pokoji, ředitelna a sborovna byly také utvořeny z pokojů. Tak v této jediné třídě jsme dělali přijímací zkoušku. Zkušební předměty byly dva: čeština, to byl diktát, a jak si dodnes pamatuji, diktoval ho starý ředitel Durych, a…

Podnět k založení družstevního, později akciového cukrovaru vzešel od skupiny vedené poštmistrem Josefem Krausem. Roku 1869 byla zahájena stavba a již v září toho roku začala první kampaň. Staveniště bylo vybráno při kapličce sv. Marka mezi železnicí a cestou do Svítkova. V dobách kampaně zaměstnával cukrovar asi 450 dělníků. Vjezd byl od východu proti domům v dnešní ul. U Marka. Cukrovar ohraničovala dlouhá zeď od sv. Marka až do míst za novým nádražím. Velká rekonstrukce proběhla před rokem 1914. Dne 24. 8. 1944 při druhém náletu na Pardubice byl cukrovar přeměněn v hromadu trosek. Po válce již provoz nebyl obnoven a likvidační komise roku 1945 rozprodala zničené zařízení do starého železa, nechala zbourat objekty a odstřelit komíny. Na zadní části území cukrovaru stojí nové nádraží, na přední nový objekt pošty Pardubice 2.

Další díl našeho seriálu bude poněkud výjimečný. Legendární hotel Veselka byl totiž roku 1972 zbourán a nahrazen výškovým objektem MAGNUM (arch. L. Valtr). Přesto nebude od věci připomenout alespoň hlavní údaje o zmizelé legendě. Sám název svědčí o formanské hospodě, jež vznikla na Dlouhém či Pražském předměstí Pardubic roku 1684 díky Kryštofu Justovi jako přízemní stavení, rozsáhlé, s větší hostinskou místností a několika pokoji pro přenocování. K zájezdnímu hostinci patřil i velký dvůr pro formanské povozy, stáje, stodoly a chlévy pro dobytek hospodáře. Zakladatel K. Just Veselku prodal roku 1696 a ta pak dále měnila své majitele. Za válek o Slezsko ve 40. letech 18. století Veselka zchudla a zchátrala. Z majitelů z 2. poloviny 18. století se sluší připomenout Josefa Říhu a Václava Krpatu, který roku 1802 Veselku prodal F.…

(Prvních deset dní okupace na Pardubicku) Z provolání rady KNV v Hradci Králové ze dne 21. 8. 1968 (otištěno v Pochodni 22. 8., s. 6): ?Obracíme se na všechny pracovníky, kteří zajišťují služby a chod podniků, aby plnili své normální povinnosti a zamezili tak vzniku obtíží a hospodářských ztrát. Rada Východočeského KNV považuje obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy za hrubé porušení svrchovanosti Československé socialistické republiky a plně se staví za její ústavní činitele ? prezidenta republiky soudruha Ludvíka Svobodu, Národní shromáždění, vládu a Dubčekovo vedení KSČ. ? Zprávy z 19. a 20. 8. ještě nic nenaznačovaly o blížící se tragédii, vždyť i 21. srpna byla řada obyvatel Československa doslova šokována.

Letecký odborník, pilot a náš příznivec (zúčastnil se několika akcí naší pražské pobočky) udělal vynikající nález. Z deníku své babičky Haislerové z Lohenic si opsal zápis třetí sloky české národní hymny, kterou nám zaslal. Pan Slezák prohlásil, že ji asi neznáme, a má skutečně pravdu: /:Kde domov můj, kde domov můj:/ tam, kde hora Kunětice, slavné město Pardubice, tam, kde Labe s Chrudimkou teče tichou krajinkou, tam je pravý domov můj, tam je pravý domov můj. Srdce každého roduvěrného Pardubáka musí zaplesat z takových krásných veršů a doufám, že se ji naučí zpaměti. Velký dík patří panu Slezákovi a už nyní se těším na veřejné předvedení naší národní písně nejmilejší ve třech slokách.

V neděli 13. srpna 1891, za krásného letního počasí, přeletěl Pardubicemi balón. Tehdy bylo Janu Kašparovi osm a jeho bratranci Eugenu Čihákovi šest roků. Nic však ještě nenaznačovalo, že by tito dva chlapci zahajovali slavné údobí české aviatiky. Oba si bezstarostně hráli a nezajímalo je nic jiného než stohy z bohaté úrody, kterou se plnily stodoly rozsáhlého Kašparova hospodářství při hotelu Veselka. Ze zaujetí hrou je vyrušil toliko hlas z ulice, oznamující, že letí balón. Obyvatelé Pardubic v krátké době zaplnili ulice a volná prostranství, aby byli svědky ojedinělé podívané. Ve výši asi 100 m nad židovskou synagogou, poněkud stranou k nádraží, se objevil na obloze balón a zcela nehybný pojednou zapadl do prostoru nádraží. Vzduchoplavci přilétli nad Pardubice od Petrolky a pokoušeli se o přistání na blízké cukrovarské louce.…