Zprávy 9-10 / 2002

Narodil se 9. 10. 1932 v Chrudimi. Od r. 1988 byl předsedou klubu a statečně bránil klub proti kritice tehdejších orgánů. Rok 1990, kdy klub pod jeho vedením oslavil 25. výročí trvání, byl zatím nejúspěšnějším obdobím klubu, který měl více než 1100 členů. Předseda Ing. Novotný převedl hladce klub přes kritické období rozpadu PKO Pardubice, do té doby jeho zřizovatele. Pod jeho vedením se podařilo vyřešit obtížné problémy s umístěním kanceláře a archivu klubu, pro který byla nalezena místnost nejprve v 2. poschodí býv. VPÚ na Pernštýnském náměstí a pak v pardubické Sokolovně.

Některé osudy sokolovny pardubického Sokola II od roku 1945 se podařilo vypátrat v Kronice Sokola Pardubice II za pomoci pp. Oskara Balatky a Jiřího Charváta i v okresním archivu v Pardubicích.

Tento obsáhlý sborník zpracoval náš aktivní člen p. Ing. Karel Cyprián. Jedno vyhotovení věnoval do archivu klubu. Použil tu články z ?Malé galerie významných osobností města Lázně Bohdaneč?, která je již 5 let pravidelnou rubrikou Bohdanečského zpravodaje. Ing. K. Cyprián je členem (od r. 1995) jeho redakční rady a má tuto rubriku na starost. Bylo mu doporučováno, aby soubor vydal knižně. To mu zalichotilo, ale je si vědom značných problémů s vydáním tak obsáhlého díla. Obrátil se na náš klub, který již r. 1996 vydal jeho brožurku ?Lázně Bohdaneč. Průvodce městem a okolím?. Bohužel rozsah Almanachu zatím přesahuje naše možnosti. Proto jsme se dohodli otiskovat jednotlivá hesla ?Almanachu? ve Vlastivědné abecedě našich Zpráv. Pro informaci otiskujeme zkráceně úvodní stati k této obsáhlé a záslužné práci.

První záznam o živelné pohromě v obci je z roku 1850, kdy vyhořela hospoda čp. 2 (?Stará rychta?) a čp. 3 patřící Františku Tučkovi. V roce 1853 vypukl v obci jeden z největších požárů (uvádí se, že vyhořelo přes polovinu domů), který založili snad tzv. ?červení husaři?, jejichž posádka tu dobu sídlila v Kostěnicích. Vyhořelo např. čp. 34 (Frant. Konvalina), čp. 10 (František Kučera), čp. 17 (Jan Kučera) atd. V tzv. II. pamětní knize obce Kostěnic (str. 20) se však uvádí jiný rok vypuknutí požáru, rok 1840.

Nad studií Josefa Koláčka ?Vánoční dar z Klementina? (Řím 1991) V článku o vztahu Jaroslava Durycha k Pardubicím jsme citovali pro město Pardubice potěšitelnou zmínku (aluzi)z románu Služebníci neužiteční (1). Aluze je záměrná citace nebo parafráze místa z textu, o němž se předpokládá, že je známý .V románu jde o tuto zmínku hned v 1. kapitole :?Bylo to ... v roce blažené smrti otce Ignáce, když se v Pardubicích zdvihlo srdce mladému studentu, takže pro víru katolickou chtěl pohrdnouti i svou vlastí. I vydal se do Ingolštatu a na rozloučenou se zastavil zde...

Pod tímto titulem přinesly PN nedávno mou vzpomínku na významného holického rodáka Josefa Jedličku, který by se letos dožil 100 let. Vracím se k tomu tématu rozhovorem s jeho synem, amatérským pardubickým historikem Pavlem Jedličkou, autorem historického plánku třídy Míru s přehledem obyvatel jednotlivých domů.

Článkem doc. Ing. Miroslava Matrky, DrSc. začínají článkem o prof. Josefu Herynkovi vzpomínky na významné osobnosti pardubické chemie. K nim patří i Vladimír Šupler, ředitel tehdy Ústavu pro plastické hmoty, dnes SYNPO, a. s., a to v období 1952 ? 1955.

Zásluhou médií, zejména Pardubických novin a rádia PROFIL, jakož i Klubu přátel Pardubicka se podařilo z větší části zformovat bývalé žáky chlapecké školy na Starém městě, kteří v době protektorátu Čech a Moravy v letech 1938 - 44 navštěvovali obecnou a měšťanskou, resp. Hlavní školu chlapeckou s českým jazykem vyučovacím.

Krejda Byl náš třídní, profesor latiny a po dva roky i francouzštiny, vlastním jménem Antonín Krejčí. Jeho podpis najde jeden každý z nás, pardubických maturantů ve válečném roce 1941, na svém vysvědčení dospělosti, což je dokument zajisté nad jiné významný.

Prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Mezi významné osobnosti reprezentující ?pardubickou chemii? patří bezesporu prof. Dr. Ing. Miroslav Jureček, DrSc. Jeho význam spočívá v jeho cílevědomé cestě vedoucí k pevnému zakotvení oboru organická analytická chemie, a to nejen v oblasti chemického průmyslu, ale i vědecké a pedagogické činnosti. Po bohaté praktické průpravě nachází uplatnění jako vedoucí organicko-analytického oddělení, v té době úředně autorizovaného a zkušebního ústavu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic.