Zprávy 9-10 / 2009

Od pradávna platilo a platí, že když armády ve válce nemají vše, co potřebují, dochází k rekvizicím. Rekviziční komise zabavují obilí, mouku a maso, ale i ošacení a obuv, palivo pro polní kuchyně a pekárny, koně, povozy atd. Když Rakousku-Uhersku v první světové válce začalo téct do bot, když začalo kulhat zásobování vojska na frontách, objevily se na vesnicích rekviziční komise, jejichž úkolem bylo u sedláků hlavně obilí a mouku. Na jaře 1917 se jedna taková komise pohybovala na Přeloučsku. Budiž k jejímu dobru a chvále přičteno, že co v komorách a stodolách sedláků viděla, vidět nechtěla, nic nezrekvírovala, a tak žádný div, že po tragédii, která ji postihla, se v nejednom oku zaleskla slza... Sedmičlenná rekviziční komise, složená z pěti vojáků, rolníka Vincence Jeřábka z Rohovládovy Bělé a kantora Josefa Zelinky z Velin u…

Rok 1923 Koncem července roku 1923 byla v ranních hodinách nalezena v městském parku mrtvola bývalého obchodníka Příhody za Sadové ulice. Příhoda se oběsil. „Před časem upadl do konkurzu a žil v trudných poměrech.“ Z podobného data je i dobrodružná příhoda, která se přihodila primáři pardubické nemocnice Dr. F. Mesanymu. Ten se probudil kolem šesté ráno a k nemalému svému úžasu spatřil ve své ložnici postavu cizího muže. Lupič namířil na primáře revolver. Doktorův křik lupiče vyděsil, „načež se dal na šílený útěk cestou, kterou do vily vnikl.“ Jak se zjistilo, lupič hledal nejdříve kořist v přízemí, kde byly starožitnosti. Pak se odvážil za bílého dne do primářovy ložnice, kde popadl tašku s penězi a nějaké dokumenty. „Nad smělostí lupiče, který za časného rána odvážil se loupežného vloupání, jest ve městě krajní pobouření…

Vzhledem k oznámení ukončení závodní činnosti vítězů Velké pardubické steeple chase třinactiletého Maskula a dvanáctiletého Decent Fellowa po 117. ročníku, se nutně objevily otázky, jak staří koně v historii Velké startovali. Nejstarším vítězem byl čtrnáctiletý tmavý hnědák Unkas v sedle s L. Raimondem, který vyhrál v roce 1954. Tento kůň běžel ještě v roce 1955 a doběhl pátý, v roce 1956, kdy dokončil jako 8. (jezdec Jančár) a pod stejným jezdcem ještě jako sedmnáctiletý v roce 1957 ! Raritou tohoto 68.ročníku bylo, že spolu s ním startoval jeho šestiletý polokrevný syn Unkásek, vedený K. Maškem. Bohužel ani jeden z nich nepřešel cílovou čáru, oba padli. Stejně se vedlo legendárnímu Flangovi s P. Kantkem v roce 1983, kdy bylo Flangovi také úctyhodných sedmnáct let. Jediným sedmnáctiletým umístivším se v celých dějinách…

V roce 2007 uplynulo 70 let od slavného prvního a zatím jediného vítězství ženy ve Velké pardubické steeplechase. Diváci a mezi nimi prominentní hosté: princezna Anna (dcera královny Spojeného království a Severního Irska Alžběty II. a sestra prince Charlese, účastnice Olympijských her 1976 v soutěži všestranné způsobilosti a členka Mezinárodního olympijského výboru) a první dáma republiky paní Livie Klausová, vzdali hold in memoriam komtese Marii Immaculatě (Latě) Brandisové. Lata Brandisová se narodila 26. 6. 1895 jako 5. a 6. dítě (spolu s Kristinou) hraběnce Johanně Scháfferové a hraběti Leopoldu Brandisovi, husarskému důstojníkovi, pocházejícímu z Tyrol. V době narození dvojčat žila rodina v Úmoníně u Kutné Hory, v r. 1897 se přestěhovala do Řitky u Mníšku pod Brdy. Nakonec měli Brandisovi devět dětí. Bratrem babičky…

Když jsem před Vánoci 2008 pročítal 1. díl vzájemné korespondence V+W, vydaný roku 2007 nakladatelstvím Akropolis, netušil jsem, že tu objevím zajímavou zmínku o Pardubicích. Jan Werich napsal 15. února 1957 do USA J. Voskovcovi: „Byl jsem minulou sobotu v Pardubicích se podívat na inscenaci Žebrácké opery. Chtěl jsem vidět práci mladého režiséra (šlo o J. Roháče – pozn. J. K.), kterého jsem pak skutečně koupil pro svůj podnik… Když jsem nasedal do zabláceného vozu, bylo tam potom napsáno toto: „Vítáme věrného přítele Pardubic! Co dělá Voskovec?... A na druhé straně bylo pouze: „Voskovec?“

Laskavostí p. Mirko Janečka, vydavatele krajanských Kanadských listů, se nám dostaly v létě 2007 do rukou kopie z tzv. Černé knihy minulosti, vydané roku 2001 ve Frankfurtu nad Mohanem Zbyňkem Ludvíkem st. V knize je zveřejněno podrobné svědectví rektora piaristické koleje v Litomyšli P. F. A. Stříteského (1912-1988) o pardubické kauze Lubomíra Krátkého z roku 1949 a výsleších P. Stříteského na StB v Pardubicích. Zájemce o případ P.Stříteského odkazujeme na monografii M. Boštíka „Monstrproces Stříteský a spol. – Litomyšl 1950“, vydanou roku 2001 Regionálním muzeem v Litomyšli. Dále přinášíme Stříteského svědectví z Ludvíkovy knihy: Ve spárech komunistických Zločinců – proFesor páter František ryba

Jedním z veteránů exilových médií je Mirko Janeček, dlouholetý vydavatel Kanadských listů. V roce 1948 odešel do exilu, od počátku 50. let žil v Kanadě, kde vydával česko-anglické Kanadské listy. V roce 2008 – ve svých 81 letech – se rozhodl, že vydávání novin pověsí na hřebík, přesune se do Čech a začne psát knihy. Mirko Janečka požádal o rozhovor Miroslav Krupička. Jaká byla vaše cesta do exilu? Můj exil měl počátek v roce 1948 na studentské demonstraci v Nerudově ulici v Praze. Demonstrace se zúčastnilo asi 20 lidí z naší zemědělské a lesnické fakulty v Dejvicích. Účelem demonstrace bylo dostat se na hrad k prezidentu Benešovi a požádat ho, aby neustupoval nátlaku komunistů. Osmičlenná delegace studentů byla orgány StB nasměrována k cestě na Hrad, ale k prezidentu Benešovi se nikdy nedostala. Při rozhánění demonstrace byl…

Rok 1922 Dne 20. února byl na udání své služebné Marty Edelbauerové zatčen ředitel továrny na trikotáž a rukavičky Jiří Herman, známá pardubická osobnost. Důvodem bylo podezření ze znásilnění dotyčné. K trestnému činu mělo dojít v domě Hermanova švagra, obchodníka s kožešinami Isidora Bunzla. Podle výpovědi služebné jí bylo vyplaceno 30 000 rak. korun. Během výslechu se tato zaplacená částka skutečně potvrdila. Bunzl přiznal, že Edelbauerové částku vyplatil nikoliv jako odškodné za mlčení, ale proto, aby předešel možnému vydírání. Jiří Herman po svém zatčení popřel, že by děvče znásilnil a tvrdil, že s ní nepřišel do žádných intimních vztahů. Případ se sice dostal k soudu, ale J. Herman byl bez dalšího vyšetřování propuštěn. Ve stejný den zatčení Jiřího Hermana se v nedalekých Rosicích nad Labem odehrála tragická událost.…

V rámci cyklu Hovory o Pardubicku uspořádal Klub přátel Pardubicka přednášku archeologa z Východočeského muzea Pardubice PhDr. Radko Sedláčka. Ten pohovořil o zajímavých archeologických nálezech, které byly učiněny v rámci archeologického výzkumu v lokalitě Mikulovice u Pardubic. Obec Mikulovice se vypíná na kopci, s množstvím sprašových hlín, které využívá řada cihelen. Ty představovaly pro archeology v minulých dobách zajímavou oblast a pochází tak odtud celá řada zajímavých nálezů. Jak se návštěvníci přednášky dozvěděli, bylo v uplynulých letech v Mikulovicích odhaleno mimo jiné i osídlení z doby neolitu. Bylo zde odhaleno pohřebiště kultury popelnicových polí, nálezy kultury únětické i slezskoplatěnické. Zajímavý nález byl učiněn v kolonii rodinných domků pod kostelem. Jak přiblížil Sedláček, uprostřed byla parcela zcela…

Ve svém letáku Východočeský rozvoj z března 1995 Společnost znovu připomněla význam Pardubicka a skutečných východních Čech v nové republice. A protože politici to ignorovali, centrum to ignoruje dodnes, uveřejnila výzvu: „Všem přátelům a příznivcům východních Čech! Před dvěma roky se východní Čechy staly zeměpisným středem České republiky a jsou dnes významným spojovacím článkem Čech s Moravou. Ten význam není dosud doceněn a východní Čechy jsou na okraji zájmu ústředních orgánů. V popředí pozornosti, vedle Prahy, jsou různé Euroregiony, pohraniční oblasti. Chtěli bychom přispět ke zvýšení informovanosti a zájmu o náš kraj, přitáhnout pozornost všech orgánů, institucí i veřejnosti. Je to opodstatněné vzhledem k jeho klíčové poloze i hospodářskému a dopravnímu významu, ku prospěchu celé ČR. Domníváme se, že v jednotlivých…