Zprávy 9-10 / 2020

8. února t. r. uplynulo již celých 30 let od náhlého odchodu člena naší redakční rady p. archiváře Z. Bičíka (zemř. 8.2.1990). Laskavostí paní M. Bičíkové se mi dostaly do ruky zajímavé dokumenty a fotografie, jež nově nasvěcují Bičíkovu osobnost, a to víc, než jsem se o to pokusil roku 2014 v 68. sešitě edice AB-Zet Pardubicka nazvaném „Jak jsem je znal aneb Zmizelí Pardubáci“ vydané k 50. výročí založení KPP.

Ing. Ladislav Rucký (1899-1986) Rodák z Lazů u Orlové, pocházel z rodiny havíře. Po maturitě na gymnáziu v Orlové studoval na Vysoké škole báňské v Příbrami (ukončil 1923). Později pracoval jako důlní měřič, posléze jako důlní na dole Žofie v Lazech u Orlové. Byl i zdatným turistou a dostal se i do severních Čech (i ciziny), které si oblíbil, aniž tušil, že zde zanedlouho ukotví. Když v roce 1925 zemřel v Duchcově prof. Ing. Pecha, přijal nabídku a nastoupil na uvolněné místo. Začal vyučovat především důlní měřičství a rýsování.

Rychlá jízda městem! Na dvou nebezpečných místech okresní silnice objevily se nedávno výstražné tabulky s nápisy AUTA 6 km! Je žádoucí rychlost snad až příliš malá, ale rozumnému stačí, aby se dovtípil. Jest opravdu s podivem, že se na některých silničních záhybech zdejších nestala dosud větší nehoda. Předejíti jí jest účelem zmíněné výstrahy. Neučiní-li se ani takto přítrž rychlému ježdění městem, nezbude, nežli důsledné pokutování. Jinak pozdě bycha honiti!

(nar. 8.6.1929 Pardubice, zemř. 28.6.2019 Pardubice) Čestný občan Pardubic Na hřbitově v Pardubičkách stojíme napravo od hlavního portálu do chrámu sv. Jiljí před místem posledního odpočinku spoluzakladatele našeho klubu, který opustil naše řady před rokem – nedlouho po svých 90. narozeninách. Je škoda, že nápis na hrobě nepřipomíná jeho čestné občanství města, jež mu bylo uděleno krátce před jeho odchodem. J. Paleček je po V. Metelkovi 2. čestným občanem Pardubic pohřbeným v areálu hřbitova v Pardubičkách.

Pan Josef Němeček z Luže u Košumberka, známý soukromý badatel o 50. letech 20. století v ČSR, mne upozornil na existenci zajímavého dokumentu ve fondu KV KSČ v Pardubicích ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Obstaral mi velmi laskavě i kopie této dokumentace, za což mu velmi děkuji.

V letoš¬ním roce uplyne 115 let od otevření evangelického kostela v Pře¬louči. Dobové fotografie nás nenechávají na pochybách, že to byla velká sláva nejen pro evangelíky, ale i pro Přeloučany, mo-hutný zástup vyšel průvodem ze Záložny a ubíral se po dnešní Pražské ulici, aby se na Sokolovském náměstí stočil vpravo a směřoval Českobratrskou ulicí k novému kostelu. Cestou byl sledován množ-stvím přihlížejících. O tom, než tato událost mohla nastat, bylo třeba, aby mnoho lidí vyvinulo znač-né a nezištné úsilí. O tom, co vše se před tím i potom událo, neexistují dnes již žádní pamětníci, ale naštěstí existuje zpráva, kterou sepsala Klára Klapušová, manželka druhého přeloučského faráře a iniciátora stavby kostela Františka Klapuše , tři roky po padesátém jubileu otevření chrámu Páně na vyžádání pátého faráře ThB. Josefa Závodského . Její…

Druhý díl knihy o Slovanech se ve 2. kapitole bude věnovat místním podnikatelům a živnostníkům. Mezi ně patřili i stavitelé a architekti, kteří byli buď místní, anebo se velkou měrou svými stavebními počiny zapsali do stavebního rozvoje nejen Pardubic, ale i původních částí Slovan, tedy Familie a Studánky. Mezi ně patřili například stavitelé Jaroslav Krupař, Václav Kašpar st. a následně jeho synové Emil a Karel Kašparovi (tedy firma V. Kašpara synové). Stavitelské rodině Manychů jsme se věnovali ve Zprávách 3-4/2020, pojďme si tedy připomenout i další významné stavitele, rodinu Kašparů, alespoň ve zkrácené verzi upravené přímo pro Zprávy KPP.

VLADIMÍR MUNK je jedním z dnes už mála lidí, kteří prošli peklem nacistické továrny na smrt Auschwitz-Birkenau. Čech původem z Pardubic žijící v USA tu přišel o třicet svých příbuzných a sám se zachránil souhrou náhod. Když získal svobodu, řekl si, že se tam už nikdy nevrátí. Odhodlání k tomu sebral až teď, pětasedmdesát let od osvobození tábora.

V září 2019 nám pan Jiří Kutálek z Hodonína zaslal ze svého rodinného archivu zcela neznámé dokumenty ze života mladého odbojáře Luďka Matury ze Svítkova. Co z nich vyplývá? Luděk se narodil 9.srpna 1920 rodičům Bedřichu Maturovi, poštovnímu revidentovi (jeho rodiči byli Čeněk Matura a Terezie, roz. Peluňková) a Aloisii, roz. Klapkové, dceři majitele hostince ve Svítkově čp. 231. Luďkův otec Bedřich se narodil 4.března ve Vtelně u Mělníka. Luděk měl ještě starší sestru Evu, narozenou 21.4.1914 v Pardubicích, provdanou za Svatopluka Turečka, nar. 2.4.1907 v Kyjově, úředníka Okresní nemocenské pojišťovny tamtéž. Svatba Evy Maturové proběhla v Brně u sv. Tomáše 26.června 1937.

podnikl redaktor Lidových novin P. Zídek 6. června na stránkách přílohy Orientace. V článku s názvem „Lidice – mýtus a pravda“ totiž přisoudil „epochální význam“ tvrzením V. Kyncla o „udání židovské ženy Š. Mikešové v Lidicích“ a porovnal toto tvrzení vycházející až z poválečného zápisu četníka E. Ressla ke sporu o Rukopisy (RKZ)! Každé přirovnání, jak známo, kulhá, ale toto určitě na obě nohy, protože by pak byl V. Kyncl v tomto sporu zřejmě Masarykem a všichni jeho odpůrci z řad historiků a archivářů jen Hanky a Lindy vytvářejícími falešný mýtus o Lidicích.