Zprávy 9-10 / 2021

Překážka č. 4 Taxisův příkop S pobavením a určitou nostalgií jsem si vychutnal vzpomínkový diskusní příspěvek (v LN ze čtvrtka 25. 3.) pana Jaroslava Šedivého, bývalého ministra zahraničních věcí a bývalého velvyslance Československa ve Francii (koncem roku 1992 to ještě tak bylo) na to, co jsem jako aktivní účastník zažíval přímo. Protože se mi také v poslední době ozvalo více lidí, kteří chtějí znát můj názor na možné další, v této době znovu diskutované možné úpravy překážky č. 4 – Taxisova příkopu, pokusím se ve směsi faktů a osobních vzpomínek s podporou mých dlouholetých zkušeností svůj názor srozumitelně vyjádřit.

Obecná škola U kostelíčka v Pardubicích Při vyučování dějepisu, kterému sloužily především tzv. historické čítanky, bylo nejmocnějším prostředkem živé slovo učitele. To platilo, platí a bude platit při vyučování vždy. „V nynějším čase (poč. 20. stol., poz. autora) jest jinak hojnost obrazů, materiálií a přírodnin v našich kabinetech, a píle, s jakou učitelé sami vyhledávají, kde mohou, co třeba k jejich výkladům, činí tyto zábavnými, a v pamětí trvalejšími. Při vyučování přírodopisu nebylo ve starých školách žádných pomůcek, a ještě po vydání nových zákonů v letech sedmdesátých neměli na venkovských školách ani to nejnutnější, tehdejší inventáře jsou velmi chudičké, jmenovitě fysika byla odbývána macešsky.“2 Svými školními pomůckami byl vzorem učitel Weigang ve škole ve Svinčanech. Nejraději za odměnu učil děti z přírodopisu o…

Dvě noci a téměř tři noci trvaly výslechy, pátralo se po stopách, hledal se vrah a eventuálně další viníci. Sedlák, člověk nikterak bezúhonný, zapírá stále a s překvapujícím klidem, matka zapírá a mazaná dcera mění co chvíli výpovědi, a tak se vše kolem Jirouska zatemňuje. Kdo zatáhl kličku provazu, kdo vykonal v kruhu zvrhlých lidí nad otcem a manželem tento hrozný čin – dosud se neví. Všechny noviny píšou o pardubické vraždě a jsou to zejména bulvární večerníky, jež vyžadují neobyčejně senzační příhody. V Pardubicích se v těchto dnech prodalo na tisíce a tisíce novin různých směrů a všechen ostatní zájem pro tyto dny odsunuje záhadná vražda sluhy Jirouska. Druhý den po vraždě putovaly k místu celé zástupy zvědavců, a ještě dnes osudné místo je stále obléháno. Také do Svítkova jdou zvědavci okukovat domek nešťastné rodiny.…

Prosím o přemístění k operační letce a tím umožnění operačního létání a prosbu odůvodňuji takto: A./ Po obsazení ČSR v roce 1939 odešel jsem už v červnu z území republiky, jednak abych se zúčastnil v očekávané válce, a za druhé, abych šel našim mladým pilotům příkladem, když jako rtm. pilot měl jsem vliv na jejich letecký výcvik a v době mimo létání vliv na jejich vyšší mravní povinnosti vůči národu a otázce vlasteneckého cítění a nazírání.

1. Společná knihtiskárna Stanovy této tiskárny, jež v příloze přetiskujeme, pocházejí ze 14. března 1891. Členy jejího prvního správního výboru byly význačné pardubické osobnosti jako JUDr. Jan Žák, JUDr. Antonín Formánek, mlynář Josef Odkolek, obchodník Markus Oesterreicher a sklenář Josef Topič (viz čl. 13 stanov). Jak je zřetelné z článku 1, šlo i o litografický závod a slévárnu písma.

Zavřu oči a vidím Jindřišskou ulici zhruba před 75 lety. To jsme si hráli na ulici s budoucím primátorem, zdravotní sestrou, podnikatelem, učitelkou, administrativní pracovnicí a zlatnicí. Tenkrát ještě jezdily pošťácké vozy tažené koňmi, které „parkovaly“ za palácem Hybských v prostorách dnešního Domu techniky. Koně jsem se bála, ale když jsem mu na dlani podala kostku cukru, jemně ji sebral hebkými pysky. To ale nebyla jediná „atrakce“. Na rohu Jindřišské a ulice Za Divadlem měl koloniál pan Polák, který vlastnil na tehdejší dobu skoro vzácný automobil značky Popular, kterým nás všechny jednou svezl až k elektrárně. To bylo něco! Pak jsme dlouho v autě nejeli.

Na konci dubna t.r. mi náš člen pan B. Kalousek z Pardubic věnoval dva dokumenty z provenience čs. vysílání Rádia Svobodná Evropa, oba shozené v rámci balonové akce (350 tisíc balonů v letech 1951–56) na území Pardubicka. První je tzv. hladová 1 koruna československá (papírová) – dar SSSR s výzvou k boji za svobodu. Podle doprovodného textu jde o bankrot pětiletky a památku na měnovou reformu. Text vyzývá m.j. k odstranění čs. kolchozů, tedy JZD. Druhý dokument pochází z dubna 1956 (má již pořadové číslo 47) a na 8 stranách reaguje na oznámený konec stalinismu v SSSR a v zemích jeho satelitů. Navazuje na znění tajného půlnočního projevu N. S. Chruščova na konci XX. sjezdu KSSS (čtyřhodinový) v noci ze 24. na 25. únor 1956, který odhalil poprvé Stalinovy zločiny pod krycím názvem „Kult osobnosti“.

Aviatické družstvo v Pardubicích dosud čeká na důslednější zpracování své historie, alespoň pokud nám to dovolují dochované doklady. V dosavadních publikacích, i mých, bylo pojímáno jen jaksi v „druhém“, někdy snad až „třetím plánu“, a tak se stále objevují velice nepřesné publikace o jeho historii a působení. To se týká i hesla v Parpedii, jak jsem je nalezl v červnu 2016. Je vlastně smutné, že dosud není solidněji zpracována historie tohoto rozhodně ne nevýznamného spolku. Co je k dispozici? Je to především jeden karton dokladů ve Státním okresním archivu v Pardubicích. Obsahuje pokladní knihu a soubor korespondence, zčásti i jiných písemných dokladů Družstva. Pak už máme vlastně jen zprávy z tisku, pardubického a pražského, ty však nepodávají úplný obraz. Nemnoho dokladů se najde také v písemnostech městského zastupitelstva…

Na pardubickém zámku byla 19. května 2021 otevřena velice zajímavá výstava s názvem „Pernštejnské ženy a Evropa“ v rámci výročí úmrtí Viléma z Pernštejna a celoročních oslav pod názvem 500 let renesance. Tato výstava byla uspořádaná dle knihy doc. Pavla Marka z Univerzity Pardubice s názvem Pernštejnské ženy, s podtitulem Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie. Výstava se nachází ve 2. patře zámku v místnostech, kde byla stálá expozice mincí. Tato a sousední místnosti jsou opravené, čistě vybílené, se zachováním a zrestaurováním původních výmaleb okolo oken a dveří. Nejkrásnější je ale zrestaurovaný dřevěný kazetový strop v zářivých barvách. To je věc, která vás uhodí do očí přímo při vstupu do sálu. Až když se pokocháte tou starobylou krásou, jdete na prohlídku toho, kvůli čemu jste…