Zprávy 9-10 / 1996

Starší generace letos vzpomíná, že je tomu 65 let, co se konala v Pardubicích v roce 1931 jedna z největších událostí 20. století v našem městě - Celostátní výstava tělesné výchovy a sportu, událost, kterou je třeba připomínat i generacím mladším. Výstava se zapsala do budování i dějin našeho města měrou nevídanou. 13 let po skončení 1. světové války bylo tehdy město čítající 28.000 obyvatel schopno uspořádat mimořádnou výstavu, kterou od 31. května do konce září 1931 navštívilo cca 1 milion obyvatel z ČSR i z ciziny. V Pardubicích bylo uspořádáno 130 celostátních i místních akcí, sjezdů všech politických stran, organizací a spolků, ve městě, na novém stadionu, závodišti, letišti se konalo 60 velkých, i mezinárodních sportovních akcí, sletů, cvičení s návštěvou 250.000 diváků - Velká pardubická. Zlatá přilba, hry, mezinárodní fotbalové…

Moje muzeum 1945 - 1987, aneb, jak život šel... Ke konci května roku 1945, nevím již přesně, který to byl den, zazvonil někdo večer u vrátek předzahrádky našeho domu na Spořilově. Ven vyšla moje matka a viděl jsem, že hovoří s nějakým vysokým, elegantním pánem. Po chvíli se vrátila, zavolala mne a řekla: „To byl pan ředitel Cinner, učil mne na obecné škole v Rohovládově Bělé. Ptal se na tebe a navrhl, že bys mu mohl někdy pomáhat při práci v muzeu. Právě nyní dává dohromady větší množství zbraní, zanechaných zde německou armádou." To mne opravdu nadchlo, já jsem se již dávno o zbraně zajímal, což nebylo nic tak mimořádného vzhledem k původnímu zaměstnání mého otce, plukovníka Vojenského zeměpisného ústavu. To sice byla nebojová složka armády, ale tam otec přišel jako bývalý ruský a pak francouzský legionář.

Po 10 letech otiskujeme znovu aktualizovaný a doplněný plánek Městských hřbitovů v Pardubicích, pořízený laskavostí p. Josefa Janiše. Ten doplnil plánek i seznamem osobností, o nichž jsme psali v seriálu „Pardubický Slavín" v období 1986 -1996. V posledním sloupci vpravo najdete vždy odkaz na příslušné číslo našich „Zpráv", v němž bylo o zmíněné osobnosti psáno. Protože chceme v ročníku 1997 v seriálu pokračovat, prosíme Vás i nadále o spolupráci při doplňování plánku a zároveň o pomoc při shromažďování údajů a materiálu o některých osobách. Jde zejména o: Alois Hanuš, řídící učitel (1884 - 1939), Eduard Horák, akad. malíř (1858 - 1912), Hubner, zakladatel podniku Hůbner - Opitz, František Vambera, ředitel cukrovaru, Václav Veselý, dělnický vůdce (1829- 1921). Nedaří se nám zatím situovat hrob ředitele a vlastivědného…

Ve zprávách Klubu přátel Pardubicka ročník 1996 (č. 1 -2) jsem uvedl městské a pernštýnské znaky na významných objektech a domech, které jsem zjistil do konce roku 1994. Pátral jsem ještě dále a dovolím si doplnit uveřejněné seznamy o několik dalších. Pořadová čísla navazují na čísla již dříve uvedená. A) KŮŇ VE SKOKU 15) ZŠ Skřivánek - Gorkého ul. č. p. 867 (nad vstupními dveřmi nad oknem v 1. poschodí) 16) Radnice - Pernštýnské nám. č. p. 1 (mozaika na dvoře mezi přední a zadní částí - atrium) 17) Střed. prům. škola potravinářské technologie nám. Republiky (skleněná mozaika ve vstupní hale)

V čísle3-4/1996 ZKPP na str. 79 - 85 jsme zveřejnili články Ing. Vladimíra Maděry z Prahy a Oldřicha Ullricha ze Sezemic o generálu Jaroslavu Červinkovi. Článek pana Ing. Maděry končil výzvou: „A dost možná, že se ještě najdou pamětníci jeho pestrého života i jeho pardubického působení. Najdou-li se, bylo by dobře, kdyby se se svými vědomostmi o tomto zasloužilém představiteli našeho I. odboje se čtenáři Zpráv podělili." Na tuto výzvu reagoval pan Karel Pikl, který nám poskytl řadu výstřižků ze soudobého tisku o konci a pohřbu generála Červinky v Pardubicích a v Praze. Uveřejňujeme tedy v tomto čísle některé fotografie a podrobný popis pohřbu. V PARDUBICÍCH VE ČTVRTEK 12. ledna 1933 Pohřeb gen. Jaroslava červinky v Pardubicích. Soustrastný projev presidenta republiky.

Zatímco o kostelích křesťanských církví, zvláště církve římskokatolické, je značné množství historických zpráv a zápisů, u židovských synagog a modliteben zůstává množství „bílých míst". Dnes, jako důsledek genocidy - masového vyvražrfování Židů - hebrejsky Soa, jsou tyto objekty z minulosti postupně zapomenuty a využity k jiným účelům či zbořeny. Jejich historií se zabývá jen několik historiků a pátrání po dokladech je mimořádně obtížné. Připomeňme si jen pro úplnost, že synagogy byly samostatné zděné budovy, chrámy sloužící k náboženským úkonům a shromažďování věřících z daného místa a jeho okolí. Modlitebny byly umístěny až na výjimky v obytných domech židovských majitelů, výjimečně i v nájmu. Jejich účel byl stejný, i když mnohem skromnější. Zatímco ve většině synagog byly umístěny Tóry, v modlitebnách tomu tak nebylo. Synagogy …

Prostorná synagoga stála na rohu tehdejší Masarykovy a Palackého ulice -v místech dnešního Domu služeb. Nedaleko stál i patrový dům izraelitské náboženské obce. Synagoga byla zbudována v létech 1879 a 1880. V té době byl starostou pardubické náboženské obce Markus Oesterreicher. Návrh, stejně jako u synagogy v Heřmanově Městci, je dílem slatiňanského architekta Františka Schmoranze. Náklad na zbudování činil 28.000 zlatých. Nahoře na čelní stěně byly desky s čísly desatera a římské číslice o roku otevření. Vchod do lavic byl z Palackého ulice. Synagoga měla i menší balkon s varhanami. Pamětní deska byla odhalena tryznou v neděli 6. prosince 1992. Uspořádala ji Čs společnost přátel Izraele - klub Pardubice spolu s magistrátem města a dalšími organizacemi. Bohoslužebné zpěvy přednesl vrchní kantor z pražské Jeruzalémské synygogy I. Blum.…

Na letošní podzim (1996) připadá padesáté páté výročí uskutečnění stávkového boje v bývalém poměrně velkém pardubickém podniku Telegrafia, který tehdy vyráběl - fakticky od samého vzniku závodu na počátku dvacátých let - telefony a jinou sdělovací a zabezpečovací elektrotechniku. Cim byla tato stávka zvláštní a čím se lišila od stávkových bojů a mzdových sporů v tomto podniku v době předmnichovské republiky? Šlo o dvě věci: ke stávce došlo v době naší národní poroby, v době existence protektorátu Čechy a Morava, kdy německá správa všechny stávky zakazovala. Za druhé: účast na stávce měla negativní dopad jak pro část členů závodního odborového výboru, tak i - a to zvláště - pro dalších patnáct dělníků a zaměstnanců, kteří byli označeni za hlavní organizátory stávky. Byli zatčeni a podrobeni výslechům, oněch patnáct pak odsouzeno pro…

Msgre Vincenc Setina, rázovitá postava našeho města, kterou připomněl i spisovatel Zdeněk Vavřík ve své knize „Zelená brána"1), se narodil 6. května 1876 v Břehách u Přelouče rodičům Vincenci Setinoví a Anně, rozené Březinové. Obecnou školu navštěvoval hoch ve Výrově, pak v Přelouči, odkud odešel na klasické gymnázium ve Vysokém Mýtě, kde byl tenkrát ředitelem Václav Hospodka. Zde Vincenc roku 1895 maturoval. 1. října 1895 vstoupil do biskupského kněžského semináře v Hradci Králové. Po vykonaných studiích teologie byl 25. července 1899 hradeckým biskupem Eduardem J. Brynychem (1846-1902) vysvěcen na kněze. 28. září t.r. nastoupil V. Setina svou první kněžskou „štaci" v Kněžicích na Královéměstecku. Patronem kostela tu byl hrabě Theobald Czernin z Dymokur. Jako farář tu sloužil vzdělaný kněz Vincenc Němeček, který se svým mladým…

Slovo má čtenář našeho seriálu Vracíme se ještě jednou k Selbu a Schónebecku. První polistopadový starosta Pardubic dr. Milan Mikula, který mnoho „družebních událostí" sám spoluprožíval, nás upozornil na několik nepřesností v úvodním rozhovoru a poskytl nám doplňující informace. Podpis nové družební smlouvy se Schonebeckem se neuskutečnil v r. 1993, jak píšeme, ale už v roce 1990 v červnu při velkém setkání družebních měst Schónebecku a jejich dalších partnerů z Dánska a Anglie i SRN. To dr. Mikula ví přesně, protože u toho podpisu sám byl, ještě s dr. Bartoškovou a ing. Z. Sýkorou. Také u Selbu je třeba datum podpisu smlouvy upřesnit. Dr. Mikula nám dal k dispozici fotografie a články německých novin, zvláště „Selber Tagblatt" a „Marktredwitzer Tagblatt", informující o první návštěvě pardubické delegace v Selbu v září roku 1990.…